Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 1561/2019Usnesení NS ze dne 04.02.2020

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.1561.2019.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 22.05.2006


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 1561/2019-229

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce P. Ch., se sídlem v XY, IČO XY, proti žalovaným 1. M. S., bytem v XY, 2. J. H., bytem v XY, 3. WALTER a.s., se sídlem v Praze, Smíchov, Radlická 180/50, PSČ 150 00, IČO 00010561, 4. V. F., provdané Ch., bytem v XY, 5. J. P., bytem ve XY, o zaplacení částky 3 917 857,50 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 344/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2007, č. j. 18 Co 142/2007-200, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 12. 12. 2006, č. j. 11 C 344/2003-139, nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 4. 2007, č. j. 18 Co 142/2007-200, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Navrhl, aby bylo dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), shledáno Nejvyšším soudem přípustným pro „rozpornost napadeného rozhodnutí s ostatními“, když současně „vyvstávají rozhodné zásadní právní otázky“. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu nelze podle názoru dovolatele „ani považovat za soudní rozhodnutí, jak má zákon na mysli“, jedná se o „zcela účelové, závadné a nekvalifikované i nesmyslné rozhodnutí, které je „založeno na lžích a blábolech“. Dovolatel navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) úvodem poznamenává, že v dovolacím řízení postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění účinném k datu zahájení dovolacího řízení, tj. k datu 25. 6. 2007 (dále jen opět „o. s. ř.“), tj. ve znění zákona č. 216/2006 Sb.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Všem třem případům přípustnosti dovolání vypočteným v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je však společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí soudu o tom, zda podané žalobě soud vyhoví nebo ji zamítne.

Dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu tedy není podle § 237 o. s. ř. přípustné.

Dovolání není přípustné ani podle § 238 o. s. ř., neboť se nejedná o usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí po povolení obnovy řízení.

V dalších taxativně vymezených věcech (např. ve věci konkurzu a vyrovnání, ve věci výkonu rozhodnutí, apod.) je dovolání přípustné podle § 238a o. s. ř. O takový případ se však v dané věci nejedná.

V ustanovení § 239 občanský soudní řád vyjmenovává další případy, kdy lze podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu.

Z žádného z uvedených ustanovení občanského soudního řádu však nevyplývá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o požadovaném přiznání osvobození od soudních poplatků.

Za této situace je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce – aniž se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. 2. 2020

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru