Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 1458/2012Usnesení NS ze dne 24.04.2013

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.1458.2012.1
Dotčené předpisy

§ 236 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 1458/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce K. D., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Šantrochem, advokátem se sídlem Trutnov, Veleslavínova 66, proti žalovanému L. B., zastoupenému JUDr. Oskarem Matouškem, advokátem se sídlem Mělník, Krombholcova 327, o zaplacení 162 515 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 158/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. září 2011, č.j. 1 Cmo 27/2011-284, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 463 Kč k rukám JUDr. Jaroslava Šantrocha, advokáta se sídlem Trutnov, Veleslavínova 66, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení žalované částky z titulu nezaplacení provedených stavebních prací – opravy střechy, které mu žalovaný odmítl zaplatit, byť je převzal.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. září 2011, č.j. 1 Cmo 27/2011-284, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. října 2010, č.j. 47 Cm 158/2003-236, ve znění usnesení ze dne 22.12.2010, č.j. 47 Cm 158/2003-259, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 162 515 Kč s 3 % úrokem z prodlení z uvedené částky od 30.1.2003 do zaplacení a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

V dané věci byl nejprve vydán mezitímní rozsudek Krajským soudem v Praze ze dne 19. února 2008, č.j. 47 Cm 158/2003-145, který byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 3. února 2009, č.j. 1 Cmo 211/2008-170. V tomto pravomocném rozsudku bylo rozhodnuto, že žaloba o zaplacení ceny za provedení stavebních prací je co do svého základu důvodná. Oba soudy dospěly k závěru, že nárok žalobce je třeba posuzovat jako nárok na poskytnutí peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení podle § 458 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), neprokázalo-li se, že se strany dohodly na platné smlouvě o dílo, pokud si nesjednaly její podstatné části. Soudy v tomto řízení učinily shodný závěr i ze znaleckého posudku JUDr. J. H., CSc., znalkyně z oboru písmoznalectví, doplněného její výpovědi a svědeckými výpověďmi svědků K. D. staršího a M. J., že žalovaný skutečně podepisoval záznamy o provedení prací ve stavebním deníku osobně.

Za účelem zjištění majetkového prospěchu, o který se žalovaný obohatil v důsledku provedených prací žalobcem na opravě střechy, soud prvního stupně v dalším řízení ustanovil znalce – znalecký ústav EQUITA Consulting s. r. o. Znalec při vypracování znaleckého posudku vycházel z podkladů poskytnutých soudem, z vlastního místního šetření, ze zápisů ve stavebním deníku a přihlížel i k připomínkám a podnětům účastníků a dospěl k závěru, že majetkový prospěch žalovaného činí 154 776 Kč bez DPH. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že je nadbytečné zpracování revizního posudku, neboť námitka žalovaného o nulové vypovídající hodnotě znaleckých posudků znaleckého ústavu EQUITA Consulting s. r. o. a znaleckého posudku JUDr. J. H., CSc., znalkyně z oboru písmoznalectví, je zcela nedůvodná a účelová. Odvolací soud navíc konstatoval, že znalecký ústav provedl znalecký posudek metodicky správně za použití platných ceníků, vycházeje ze všech dostupných podkladů a i vyjádření obou účastníků, tudíž způsobu zpracování znaleckého posudku nelze vytknout žádné zásadní pochybení.

Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo žalobě s ohledem na výsledky dokazování vyhověno co do částky ve výši 162 515 Kč s příslušenstvím, potvrdil jako věcně správný.

Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť má za to, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání odůvodnil tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.].

Dovolatel vadu řízení spatřuje v tom, že soudy odmítly nařídit revizní znalecký posudek znaleckého posudku vyhotoveného znaleckým ústavem EQUITA Consulting s. r. o., který vycházel výhradně z nepravdivých informací žalobce o rozsahu jím provedených prací, což si znalec při místním šetření neprověřil, přičemž vycházel ze skutečností uvedených ve stavebním deníku, který byl ale bez vědomí žalovaného žalobcem nesprávně a účelově vyplněn. Soudy nevzaly v potaz námitku žalovaného, že jeho podpisy u některých položek ve stavebním deníku nejsou jeho pravými podpisy, a i když soud ustanovil znalkyni z oboru písmoznalectví, byl její závěr nejednoznačný. Odvolací soud přesto potvrdil jako správný postup soudu prvního stupně, který odmítl ustanovit znalce k provedení revizního znaleckého posudku. Výsledkem tohoto nesprávného postupu pak bylo nesprávné právní posouzení bezdůvodného obohacení žalovaného.

Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání žalovaného navrhl jeho odmítnutí, neboť se domnívá, že dovolání ve skutečnosti postrádá otázku zásadního právního významu, když dovolatel za důvody dovolání považuje jen vady řízení, které odůvodňuje námitkami, které jsou v hrubém nepoměru se skutečností. Poukazuje na to, že žalovaný se účastnil místního šetření prováděného znalcem, měl možnost vznášet námitky k rozsahu prací, které již na místě byly žalovanému vyvraceny. Nepovažuje za odůvodněné ani tvrzení žalovaného, že znalkyně neučinila jednoznačný závěr o pravosti podpisů žalovaného ve stavebním deníku.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) se zřetelem k bodu 7. článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2013, tj. před novelou občanského soudního řádu učiněnou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).

Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a obsahuje stanovené náležitosti, zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Protože rozsudek odvolacího soudu je rozsudkem potvrzujícím a rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí, jímž by tento soud rozhodl jinak a jež by bylo zrušeno odvolacím soudem, může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů stanovených v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj., jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.

Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Je třeba konstatovat, že přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.

Přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí po stránce právní a z toho vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.

Dovolatelem namítaná nesprávnost skutkových zjištění a závěrů ohledně rozsahu provedených prací žalobcem pro žalovaného, není žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. Tento dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost dovolání má být založena podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak je tomu v přezkoumávané věci.

Zároveň je třeba uvést, že námitky proti hodnocení důkazů nemohou být předmětem dovolacího přezkumu při uvažované přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. § 241a odst. 3 o. s. ř. a Občanský soudní řád, komentář, L. Drápal, J. Bureš, a kol., C.H.BECK, 1. vydání, r. 2009, k uvedenému ustanovení). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) – jen ze způsobu, jak je soud provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry - např. namítat, že soud měl vycházet z jiného důkazu, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý, apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze v dané věci dovoláním úspěšně napadnout. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2001 sp. zn. 26 Cdo 2045/99 – uveřejněný na webových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz).

Brojí-li dovolatel zejména proti učiněnému hodnocení důkazů provedených znaleckým posudkem vypracovaným znaleckým ústavem EQUITA Consulting s. r. o. a znaleckým posudkem JUDr. J. H., CSc., znalkyně z oboru písmoznalectví, je nutno konstatovat, že hodnocení soudu nepodléhají odborné znalecké závěry ve smyslu jejich správnosti; soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho souladu s ostatními provedenými důkazy. Zákon stanoví zásadu, že tam, kde posouzení skutkového stavu závisí na odborných znalostech, je povinností soudu posoudit tyto okolnosti prostřednictvím odborného znaleckého posudku, bez ohledu na to, zda soudce sám disponuje potřebnými odbornými vědomostmi. Obsah odborných závěrů znaleckého posudku nelze tedy zpochybňovat (srov. např. Občanský soudní řád, komentář, L. Drápal, J. Bureš, a kol., C.H.BECK, 1. vydání r. 2009, str. 892 a násl.). Přesvědčivost obou posudků a jejich úplnost ve vztahu k zadání odvolací soud přitom hodnotil a to i v souvislosti s ostatními provedenými důkazy.

Pokud dovolatel uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy že řízení je postiženo vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je nutno konstatovat, že z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v dané věci nejedná, jestliže pod uvedený dovolací důvod dovolatel podřazuje námitky vůči skutkovému stavu věci a hodnocení důkazů. Namítá-li dovolatel neúplnost dokazování tím, že nebyl proveden revizní znalecký posudek, brojí tím pouze proti konkrétnímu procesnímu postupu soudu, ale nepokládá tím žádnou právní otázku procesněprávní povahy.

Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené proto dospěl k závěru, že rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. zásadní význam, dovolání není podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, a z tohoto důvodu jej podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 10 000 Kč § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 15 v návaznosti na § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění, kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., v platném znění), a po přičtení 21% daně z přidané hodnoty ve výši 2 163 Kč (srov. § 137 odst. 3 o. s. ř., § 37 z. č. 235/2004 Sb., v platném znění), tedy celkem ve výši 12 463 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto usnesení, může žalobce podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 24. dubna 2013

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru