Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 1447/2018Usnesení NS ze dne 11.03.2020

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.1447.2018.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 1447/2018-283

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně ČIS, spol. s r.o., se sídlem v Českých Budějovicích 3, Suchomelská 2745/36, PSČ 370 04, IČO 25156713, zastoupené JUDr. Tomešem Fibichem, advokátem, se sídlem v Kardašově Řečici, náměstí J. Hrubého 72, PSČ 378 21, proti žalované Automatex s.r.o., se sídlem v Praze 10, Uhříněves, Dopravní 500/9, PSČ 104 00, IČO 25162225, zastoupené Mgr. Jiřím Písečkou, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova třída 1321/1, PSČ 370 01, o zaplacení částky 135 077 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 6 C 292/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 10. 2017, č. j. 22 Co 1194/2017-248, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. 10. 2017, č. j. 22 Co 1194/2017-248, výrokem I potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 10. 5. 2017, č. j. 6 C 292/2015-211, v odvoláním napadeném výroku I, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 135 077 Kč s 8,05% ročním úrokem z prodlení z této částky od 31. 7. 2015 do zaplacení, a ve výroku III, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 19 713 Kč; výrokem II rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Výrok II rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby co do částky 84 569 Kč s 8,05% ročním úrokem z prodlení od 15. 8. 2015 do zaplacení zůstal odvoláním žalované nedotčen.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v naplnění předpokladů obsažených v § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly řešeny. Dovolatelka formulovala otázky následovně:

1. Zda v případě díla, jehož předmětem je dodání teplovodního topení, je toto dílo dokončeno (t. j. předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu) již tím, že byla provedena tlaková zkouška topného systému, či zda teprve tím, že bude provedena také zkouška topná (výklad a aplikace § 2605 občanského zákoníku – dále jen „o. z.“).

2. V jakém časovém předstihu je zhotovitel povinen oznámit objednateli termín předání díla nacházejícího se v objektu pronajatém objednateli, aby bylo možno považovat takové oznámení za včasné ve smyslu ustanovení § 2088 ve spojení s § 2608 odst. 1 o. z.

3. Zda se má ustanovení § 2607 odst. 1 o. z., podle kterého se provedou zkoušky díla v případě nepřítomnosti objednatele za účasti hodnověrné, odborně způsobilé a nestranné osoby, aplikovat pouze pro zkoušky, které byly mezi stranami smlouvy o dílo sjednány, anebo zda je třeba toto ustanovení aplikovat i na zákonnou povinnost zhotovitele díla předvést objednateli způsobilost díla sloužit jeho účelu podle § 2605 o. z.

Dovolatelka dále namítá, že došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces tím, že se odvolací soud nevypořádal s její argumentací k uplatnění nových důkazů v odvolacím řízení s poukazem na ustanovení § 205a písm. c) o. s. ř. Poukázala přitom na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4118/2010, a to i v souvislosti s námitkou nedostatečného odůvodnění závěru odvolacího soudu.

Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud změnil výrok odvolacího soudu tak, že se zamítá žaloba co do částky 135 077 Kč s příslušenstvím a že je žalobkyně povinna zaplatit žalované náhradu nákladů před soudy všech stupňů, případně aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem, posuzoval, zda je dovolání žalované přípustné.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že žádná z dovolatelkou nastíněných otázek není způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř.

K první dovolatelkou předestřené otázce je namístě konstatovat, že posouzení otázky, jaké konkrétní zkoušky mají být provedeny, aby v daném případě byla doložena způsobilost díla sloužit svému účelu, je otázkou skutkovou, nikoliv otázkou právní. Dovolatelka staví položenou otázku na nesouhlasu se skutkovým závěrem odvolacího soudu, který na základě skutkových zjištění dospěl k závěru, že způsobilost podlahového topení sloužit svému účelu byla předvedena zkouškou tlakovou, a že topná zkouška nebyla podmínkou pro předvedení způsobilosti topení sloužit svému účelu, protože dodání zdroje vytápění nebylo součástí smlouvy o dílo. Má-li dovolatelka za to, že k předvedení způsobilosti topení sloužit svému účelu je třeba provedení zkoušky topné, jsou její námitky založeny pouze na zpochybnění skutkového stavu věci. Navíc, jaké zkoušky by měly být provedeny v souvislosti se závazkem zhotovitele provést dodávku a montáž podlahového topení, je zpravidla otázkou odbornou, vyžadující posudek znalce, jakožto jeden z možných důkazních prostředků, na základě něhož soud učiní vlastní skutkové závěry. Předestřená první otázka dovolatelky, založená na zpochybnění skutkových závěrů odvolacího soudu a na vlastních skutkových závěrech, které odvolací soud neučinil, tedy není způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod. č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud dále dospěl k závěru, že ani druhá dovolatelkou položená otázka není způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť na právním posouzení této otázky není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. V jakém časovém předstihu má být předání díla objednateli oznámeno, není podle skutkových zjištění v dané věci rozhodné, neboť oba soudy vyšly ze zjištění, že objednatelka nezpochybňovala nevčasnost oznámení předání díla, nýbrž na oznámení předání díla nereagovala, takže se k předání díla nedostavila, a to nikoliv z důvodu opožděného oznámení, ale z důvodu, že k předání díla nemůže dojít, neboť dílo není dokončené. Nejvyšší soud již vícekrát judikoval (např. v usnesení ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1853/2013, usnesení ze dne 8. 1. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4700/2017, nebo ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1913/2018, veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz), že dovolání je nepřípustné, pokud dovolatel v dovolání neuvede otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci.

Rovněž ani třetí otázka, položená dovolatelkou, nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť je též založena na zpochybnění skutkového závěru odvolacího soudu, že v dané věci byla předvedena způsobilost díla sloužit svému účelu provedením tlakové zkoušky podlahového topení osobou hodnověrnou, odborně způsobilou a nestrannou - společností O´R´Y´X Architecture s. r. o., zastoupené jednatelkou S. P. Ze skutkového zjištění v dané věci vyplývá, že uvedená společnost byla zavázaná podle smlouvy o dílo uzavřené s žalovanou k provedení projektové dokumentace a autorského dozoru, oprávněná k přípravě smluv se zhotoviteli a kontrole díla a předání, přebírání faktur a předávání k proplacení. Žalovaná, která se ve smlouvě zavázala k převzetí předmětu díla - podlahového topení, se o své vůli k provedení tlakové zkoušky topení a převzetí díla nedostavila, byť jí bylo provedení zkoušek a předání díla včas oznámeno a bylo ji umožněno nakládat s dílem v místě plnění. Podle závěru odvolacího soudu bylo podlahové topení dokončeno ke dni 31. 7. 2015 a s účinky převzetí předáno, tedy provedeno, když žalobkyně umožnila žalované dílo fakticky užívat. Nejvyšší soud již mnohokrát judikoval, že skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4300/2017, či ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1913/2018, – veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz).

Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud neodůvodnil dostatečně svůj závěr o nestrannosti, hodnověrnosti a odborné způsobilosti jednatelky společností O´R´Y´X Architecture s. r. o. S. P. k převzetí díla, a odvolacímu soudu rovněž vytýká, že neodůvodnil, proč nepřihlédl k žalovanou navrženým důkazům v odvolacím řízení, které podle mínění dovolatelky uplatňovala přípustně ve smyslu § 205a písm. c) o. s. ř. za účelem zpochybnění věrohodnosti výpovědi svědkyně S. P., a že tím došlo k porušení ústavního práva žalované na spravedlivý proces (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4118/2010), je třeba konstatovat, že dovolatelka těmito námitkami uplatňuje vady řízení. Nejvyšší soud však již v mnoha rozhodnutích judikoval, např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4296/2014, nebo v usnesení ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1913/2018, - veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz, že jsou-li součástí námitek dovolatele námitky k vadnému procesnímu postupu soudu, pak těmito námitkami dovolatel nijak nevymezil přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.

Není-li tedy dovolání žalované přípustné, Nejvyšší soud její dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. 3. 2020

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru