Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 1327/2017Usnesení NS ze dne 20.06.2017

HeslaZpětvzetí návrhu na zahájení řízení
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.1327.2017.1
Dotčené předpisy

§ 222a odst. 2 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 2604/17 ze dne 20.09.2017 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Jaromír Jirsa


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 1327/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně JAF HOLZ spol. s r.o., se sídlem Vyškov, Pustiměřská 717/9, PSČ 682 01, identifikační číslo osoby 46353283, zastoupené JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem se sídlem Brno, Pražákova 1008/69, proti žalované Beskydská stavební, a.s., se sídlem Třinec, Frýdecká 225, PSČ 739 61, identifikační číslo osoby 28618891, zastoupené JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Poděbradova 1243/7, o zaplacení 202 175,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 Cm 181/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 11. 2016, č. j. 8 Cmo 304/2016-322, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 11. 2016, č. j. 8 Cmo 304/2016-322, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2016, č. j. 4 Cm 181/2009-310, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 29. 11. 2016, č. j. 8 Cmo 304/2016-322, potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22 9. 2016, č. j. 4 Cm 181/2009-310, jímž bylo rozhodnuto, že zpětvzetí žaloby je neúčinné.

Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) dospěl k závěru, že Krajský soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl správně, když dovodil, že zpětvzetí žaloby je neúčinné. Odvolací soud vyšel z obsahu spisu, podle něhož poté, co nabyl právní moci rozsudek pro zmeškání, žalovaná uhradila žalobkyni přisouzenou částku. Podle odvolacího soudu tak žalovaná učinila proto, aby se vyhnula dalším nákladům za exekuční řízení. Rozsudek pro zmeškání byl pak následně zrušen nálezem Ústavního soudu a na základě tohoto zrušení rozsudku pro zmeškání vzala žalobkyně žalobu zpět s tím, že pohledávka byla již uhrazena. Odvolací soud při přezkoumání existence vážného právního zájmu žalované na rozhodnutí ve věci vzal v úvahu ekonomický zájem žalované, vyplývající z toho, že jí vznikly již značné náklady na právní zastoupení rovnající se téměř žalované jistině, a pokud by soud souhlasil se zpětvzetím žaloby ze strany žalobkyně a řízení zastavil, žalované by náklady řízení přiznány být nemohly.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Přípustnost dovolání ve smyslu § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vymezila tím, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky posouzení vážného důvodu žalované pro nesouhlas se zpětvzetím žaloby, a to od usnesení Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 29 Cdo 719/2011, a usnesení ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 371/2003, podle nichž vážné důvody, které opodstatňují nesouhlas se zpětvzetím návrhu, zpravidla spočívají v tom, že žalovaný nebo jiný účastník řízení má právní nebo jiný (morální, procesně ekonomický apod.) zájem na tom, aby o návrhu bylo meritorně rozhodnuto; vážné důvody pro nesouhlas se zpětvzetím žaloby ale nemůže mít žalovaný nebo jiný účastník řízení tehdy, jestliže v řízení vymáhaný nárok žalobce byl již mimosoudně (dobrovolně) splněn (uspokojen) či jinak zanikl. Žalobkyně má tedy za to, že odvolací soud nesprávně posoudil vážnost důvodů pro nesouhlas se zpětvzetím žaloby v dané věci, jestliže žalovaná po vydání rozsudku pro zmeškání uhradila žalobkyni přisouzenou částku dobrovolně, nikoliv pod tlakem návrhu na nařízení exekuce. Podle dovolatelky mohla žalovaná vyjádřit svůj případný nesouhlas s úhradou žalované částky plněním prostřednictvím soudní úschovy nebo mohla požádat o odklad vykonatelnosti pravomocného rozhodnutí Nejvyšší soud v řízení o dovolání. Žalovaná ale plnila dobrovolně a vyvolala soudní řízení na základě žaloby o vydání bezdůvodného obohacení ve stejné výši, v jaké plnila žalobkyni. Dovolatelka proto navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu změnil a rozhodl tak, že zpětvzetí žaloby je účinné a řízení se zastavuje.

Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutím odvolacího soudu se odvolací řízení končí a napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Podle ustálených závěrů Nejvyššího soudu, vezme-li žalobce žalobu zpět proto, že uplatněná pohledávka zanikla splněním ze strany žalovaného, pak žalovaný nemá vážné důvody k nesouhlasu se zpětvzetím žaloby; důvody žalovaného nemohou být považovány za vážné ve smyslu § 222a odst. 2 o. s. ř. - srov. závěry velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, obsažené v rozsudku ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3309/2011, veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz, v němž se Nejvyšší soud přiklonil k závěrům přijatým usnesením Nejvyššího soudu dne 16. 9. 1999, sp. zn. 25 Cdo 1792/99, publikovaném v Soudní judikatuře, číslo sešitu 5/2000 pod označením SJ 54/2000. Nejvyšší soud rovněž v usnesení ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 851/2013 a též v usnesení ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 32 Cdo 4182/2015, veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz, setrval na přijatém závěru, že žalovaný nemá vážné důvody k nesouhlasu se zpětvzetím žaloby ve smyslu § 222a odst. 2 o. s. ř. v situaci, kdy žalobce vzal žalobu zpět poté, co žalovaný uplatněnou pohledávku uhradil na základě pravomocného rozhodnutí soudu, následně zrušeného v řízení o mimořádném opravném prostředku.

Nejvyšší soud proto považuje dovolání žalobkyně za důvodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. na nesprávném právním posouzení vážného důvodu nesouhlasu žalované se zpětvzetím žaloby a nesprávném právním závěru, že zpětvzetí žaloby není účinné, vyplynulo-li z obsahu spisu, že žalobkyně vzala žalobu zpět poté, co žalovaná na základě pravomocného rozsudku pro zmeškání, později zrušeného nálezem Ústavního soudu, uhradila žalobkyni přisouzenou částku.

S ohledem na výše uvedené, kdy dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxí dovolacího soudu, a dovolání je důvodné, Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř., bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.), zrušil; jelikož důvody, pro které bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.), v němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.); soud rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1, věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. června 2017

JUDr. Kateřina Horno ch o v á

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru