Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 1319/2017Usnesení NS ze dne 18.05.2017

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.1319.2017.2
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 2469/17
soudce zpravodaj JUDr. Tomáš Lichovník


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 1319/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 217/42, IČO 5886, zastoupené JUDr. Jaromírem Císařem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, proti žalované euroAWK s.r.o., se sídlem v Praze 10 Vršovicích, Konopišťská 739/16, zastoupené Dr. iur. Ernstem Giese, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, o vyklizení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 16 C 324/2014, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2016, č. j. 91 Co 13/2016-465, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 10. 3. 2016, č. j. 16 C 324/2014-406 odmítl žalobu ze dne 2. 10. 2014 (I. výrok) a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení (II. výrok). Odůvodnil své rozhodnutí s odkazem na § 43 odst. 1 a 2 o. s. ř. tím, že žalobkyně přes výzvu soudu učiněnou při jednání dne 29. 9. 2015 neupravila žalobní petit tak, aby byl určitý, a v řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat.

Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ve výroku citovaným usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Se soudem prvního stupně se shodl v tom, že petit žaloby tak, jak byl formulován podáním žalobkyně z 2. 10. 2015, není určitý. Dospěl však k závěru, že nebyly splněny zákonné předpoklady pro odmítnutí žaloby, protože soud prvního stupně žalobkyni řádně nepoučil o tom, jak má vady odstranit, ani o tom, jaké následky nesplnění výzvy soudu k odstranění vad žaloby má. Odvolací soud vyšel z obsahu protokolu o jednání ze dne 29. 9. 2015, v němž je uvedeno pouze, že „soud žalobkyni vyzval podle § 43 odst. 1 o. s. ř., aby výrok uvedený v žalobě ze dne 2. 10. 2014 upřesnila tak, aby mohl být vykonatelný, a to ve lhůtě 3 dnů“. Rozepsal se dále o tom, jakou podobu by měl mít obecně petit návrhu požadující vyklizení nemovitosti a jak by měla žalobkyně petit formulovat, požaduje-li, aby z určitých nemovitostí byly odstraněny konkrétní movité věci.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), pro řešení otázek, zda je přípustné, aby účastník řízení za situace, kdy soud nesprávně a neúplně protokoluje, doložil obsah ústního jednání zvukovým záznamem, který se souhlasem soudu pořídil, a zda je soud povinen akceptovat takovýto záznam jako doklad o průběhu a obsahu ústního jednání, zda byl žalobce při jednání 29. 9. 2015 dostatečně poučen a zda je přípustné, aby soud v řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhá odstranění určité movité věci ze svých nemovitostí, poskytl poučení v tom smyslu, že bude-li žalobce „žalovat obecně na vyklizení nemovitostí, nebude muset movité věci, které mají být odstraněny, blíže specifikovat“.

Žalovaná je totiž přesvědčena, že soud prvního stupně při jednání dne 29. 9. 2015 žalobkyni poučil dostatečně o tom, jak mají být vady odstraněny, i o tom, jaké procesní následky jsou spojeny s tím, když výzvě nevyhoví. Odvolací soud pochybil, jestliže nepřihlédl ke skutečnému průběhu jednání před soudem prvního stupně přesto, že žalovaná odvolací soud ve svém podání ze dne 27. 4. 2016 na obsah poučení, kterého se žalobkyni při jednání dostalo, upozornila a odvolacímu soudu předložila jako důkaz zvukový záznam, který při jednání se souhlasem soudu prvního stupně pořídila. Poučení, které soud prvního stupně poskytl, považuje za určité, připomíná, že žalobkyně byla po celou dobu řízení zastoupena advokátem. Domnívá se naopak, že poučení, které poskytl v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud, je nepřiměřeně široké a ve svých důsledcích porušující zásadu rovného postavení účastníků. Navrhuje, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k novému rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání je přípustné zásadně pro řešení právních otázek, proto jediným způsobilým dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).

Přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení, ale teprve tehdy, jestliže k takovému závěru dospěje dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.).

První žalovanou položená otázka, byť ji žalovaná vztahuje ke konkrétnímu důkazu, je podle svého obsahu v obecné rovině výhradou vůči tomu, že odvolací soud vůbec neprovedl (zcela opominul) jí předložený důkaz (žalovanou se souhlasem soudu prvního stupně pořízený záznam z jednání). Takový postup zakládá vadu řízení, k té však může dovolací soud přihlédnout jen v případě, že je dovolání z jiného důvodu přípustné (srov. § 242 odst. 3, věta druhá o. s. ř.). Dovolání však z jiných důvodů přípustné není.

Otázka týkající se rozsahu poučení poskytnutého odvolacím soudem přípustnost dovolání nezakládá. Odvolací soud totiž v odůvodnění svého usnesení jen naplnil požadavek poučit účastníky řádně o tom, jak má být formulován žalobní petit, aby v daném případě mohl být (po materiální stránce) vykonatelný. Předeslal obecně, že v případě žaloby na vyklizení nemovitosti stačí formulovat žalobní petit tak, aby v něm byla specifikována vyklizovaná nemovitost, požaduje-li však žalobkyně odstranění konkrétních movitých věcí z konkrétních nemovitostí, musí specifikovat i tyto movité věci, tedy nejen nemovitosti, v nichž se nacházejí. Toto poučení je zcela v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2007, sp. zn. 29 Odo 792/2005, nebo ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2287/2007.

Přípustnost dovolání nemůže vzhledem k aktuální procesní situaci založit ani druhá z položených otázek, totiž zda poučení, kterého se žalobkyni dostalo při jednání 29. 9. 2015, bylo dostatečné. Z obsahu spisu totiž plyne, že žalobkyně týž den, kdy odvolací soud vydal dovoláním napadené usnesení, doručila soudu prvního stupně podání ze dne 18. 5. 2016, jímž se domáhá odstranění prosvětlených vitrin (reklamních nosičů), které v několika přehledných tabulkách specifikuje číslem panelu a evidenčním číslem, a zároveň uvádí konkrétní stanice pražského metra, v nichž se tyto vitriny nacházejí. Žalobkyně tímto způsobem reagovala na poučení soudu prvního stupně ze dne 29. 9. 2015 a učinila tak z procesního hlediska včas (žaloba nebyla rozhodnutím odvolacího soudu odmítnuta). Odstranění vad žaloby je třeba za daných okolností akceptovat, jak odůvodnil Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003. Dovolání se tak stalo bezpředmětným, neboť jeho důvod včasnou procení aktivitou žalobkyně odpadl (obdobně srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 20 Odo 1223/2004, nebo ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002).

Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání podané žalovanými podle § 243c odst. 1, věty první, a § 218 o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto v souvislosti s rozhodnutím o věci samé (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. května 2017

JUDr. Kateřina Horno ch o v á

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru