Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 1308/2020Usnesení NS ze dne 14.07.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.1308.2020.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 1308/2020-315

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., ve věci žalobce J. D., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Hanou Fojtovou, advokátkou, se sídlem Stráže 3662, Zlín, PSČ 760 01, proti žalovanému S. K., nar. XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Janem Baslem, advokátem, se sídlem U Ladronky 1167/30, Praha 6, PSČ 169 00, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 48 Cm 10/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2016, č. j. 8 Cmo 307/2014–207, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 7. 2014, č. j. 48 Cm 10/2014–108, zrušil rozhodčí nález č. 13102201, vydaný dne 30. 12. 2013 JUDr. Davidem Petrilákem, rozhodcem jmenovaným obchodní společností Arbitrážní centrum s. r. o., se sídlem v Ostrově, Staré náměstí 17, IČO 28032080 (výrok pod bodem I) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3 000 Kč (výrok pod bodem II).

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. 6. 2016, č. j. 8 Cmo 307/2014–207 (v pořadí druhým rozsudkem) rozhodl opětovně poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 29. 9. 2014, č. j. 8 Cmo 307/2014-132, byl zrušen Nejvyšším soudem České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozsudkem ze dne 19. 1. 2016, č. j. 23 Cdo 852/2015-180. Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).

Odvolací soud vyšel ze závazného právního názoru dovolacího soudu, v němž Nejvyšší soud s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3662/2014, dospěl k závěru, že nelze považovat za nezávislé třetí osoby tzv. arbitrážní centra, což jsou obvykle právnické osoby, které nejsou stálými rozhodčími soudy, jež se zabývají organizováním rozhodčího řízení ad hoc, mají z této činnosti ekonomický prospěch a jako rozhodce jmenují opakovaně osoby, s nimiž mají dlouhodobé vztahy a poskytují jim při jejich rozhodovací činnosti servis. Obvykle jsou přitom navázány na podnikatele (jejich právní zástupce), kteří jim fakticky dávají práci tím, že do svých smluv začleňují rozhodčí doložky, v nichž pověřují rovněž opakovaně tuto právnickou osobu výběrem rozhodce. Odvolací soud v intencích závazného právního názoru dovolacího soudu se zabýval tím, zda jsou v posuzované věci naplněny judikaturou nastavené důvody, pro něž by společnost Arbitrážní centrum s. r. o. (dále jen „AC“), jednající jejím jednatelem, nebyla nezávislou pro určení rozhodce. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobce vystavil dne 14. 8. 2012 směnku na částku 150 000 Kč splatnou dne 13. 8. 2013 na řad žalovaného, přičemž směnečná listina obsahovala rozhodčí doložku podepsanou žalobcem i žalovaným, podle níž měly být veškeré majetkové spory řešeny v rozhodčím řízení před jediným rozhodcem určeným jednatelem AC z řad advokátů či advokátních koncipientů zapsaných v seznamu vedeném Českou advokátní komorou (dále jen „seznam advokátů“). Rozhodčí řízení mělo být vedeno podle pravidel pro rozhodčí řízení, účinných od 1. 4. 2012 a obsažených v notářském zápisu NZ 62/2012 ze dne 30. 3. 2012 notářky Mgr. Adély Gabányiové. Rozhodce JUDr. David Petrilák byl určen jednatelem AC.

Odvolací soud při přezkoumání právního závěru soudu prvního stupně, který vyhodnotil rozhodčí doložku jako neplatnou, vzal v úvahu, že nebyla dohodnuta žádná pravidla („klíč“) k výběru rozhodce ze seznamu advokátů a současně vzal na zřetel tvrzení žalobce, které žalovaný nepopřel, že jednatel AC jmenoval za rozhodce opakovaně cca 4 osoby. Odvolací soud z uvedeného dovodil, že výběr rozhodce tak mohl být ovlivněn ve prospěch úzkého okruhu osob vybírající osobou, což vyhodnotil jako netransparentní výběr rozhodce. Zároveň nepovažoval AC, jednající jejím jednatelem, za nezávislou třetí osobu k výběru rozhodce, jestliže tento subjekt měl (což vzal za nesporné) z organizování rozhodčího řízení ekonomický prospěch v podobě poplatků za řízení, jak samo AC prezentovalo s důrazem na nižší výši poplatků než činí poplatky soudního řízení. Odvolací soud dovodil, že AC tak nepochybně činilo ve snaze získat zisk z vedených řízení. Přihlédl rovněž k tomu, že AC ve svých publikovaných pravidlech uvádí, že jednatel AC vykonává dohled nad činností rozhodců, např. nad rychlostí a efektivností rozhodování, že může být v rámci zahájeného rozhodčího řízení pověřen rozhodcem k provedení jednotlivých úkonů, což nasvědčuje tomu, že AC jednající jeho jednatelem není osobou na účastnících nezávislou, která by pouze organizovala rozhodčí řízení. Z uvedených důvodů se proto odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně, že předmětná rozhodčí doložka je neplatná.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dne 21. 8. 2016 dovolání s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)] a přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. vymezil tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to otázky transparentnosti výběru rozhodce třetí stranou, jednatelem AC, resp. zda mezi AC a výběrem rozhodce vznikla jakákoli závislost. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o netransparentnosti výběru rozhodce třetí stranou, jednatelem společnosti AC. Dovolatel shledává za chybný již závěr soudu, podle něhož soud spojuje společnost AC a jednatele AC do jednoho subjektu. Z ujednání stran je zřejmé, že si stanovily za appointing autority právě jednatele AC, tj. fyzickou osobu na pozici statutárního orgánu společnosti AC nikoli AC jako takové. Tento chybný závěr má pak zásadní dopad i na nesprávné právní posouzení otázky nestrannosti osoby ve vztahu k určení rozhodce. Podle dovolatele není možné považovat způsob výběru rozhodce za netransparentní, jestliže vybraná osoba (appointing autority) určí jednoho rozhodce z veřejného seznamu advokátů či advokátních koncipientů vedeného Českou advokátní komorou. Naopak má za to, že uvedený způsob výběru rozhodce nejen že není v rozporu se zákonem, ale je dokonce nejvhodnějším způsobem určení rozhodce, jak jej předvídá zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném od 1. 4. 2012 (dále jen „ZRŘ“) v § 7 odst. 1. Soudem dovozovaná možnost, že výběr rozhodce byl významně ovlivněn ve prospěch úzkého okruhu osob vybírající osobou a z toho dovozovaná netransparentnost výběru je podle názoru dovolatele zcela zcestná a je v příkrém rozporu se smyslem zákonné úpravy. Za nejen nevhodné, ale i nezákonné považuje presumovat nedostatek nestrannosti a nezávislosti advokátů a advokátních koncipientů zapsaných ve veřejném seznamu. V řízení nebylo ani objasněno, v čem by měla spočívat údajná podjatost jednatele AC při výběru rozhodce způsobem sjednaným stranami. Dovolatel se rovněž důrazně ohradil proti jakémukoliv dovozování ekonomického prospěchu AC z výsledku sporných řízení vedených rozhodci. Navíc závislost AC na výsledku sporu nebyla soudem jakkoliv vysvětlena, resp. nebylo objasněno, v čem měla závislost AC na výsledku sporu spočívat, mimo toho, že AC poskytuje organizační podporu rozhodcům.

Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl, že rozsudek odvolacího soudu a i soudu prvního stupně se zrušují a žaloba o zrušení rozhodčího nálezu se zamítá, případně že se věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný doplnil dovolání podáním nazvaným „Doplnění dovolání“, které bylo doručeno soudu dne 13. 9. 2016.

Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání žalovaného doručené dne 21. 8. 2016 bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., posuzoval přípustnost podaného dovolání. Nejvyšší soud nepřihlédl k přípisu žalovaného nazvaného „Doplnění dovolání“, které bylo doručeno soudu dne 13. 9. 2016, neboť s ohledem na doručení rozsudku odvolacího soudu žalovanému (resp. jeho zástupci) dne 21. 6. 2016 skončila lhůta k doplnění dovolání podle § 242 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 240 odst. 1 o. s. ř. dne 21. 8. 2016.

Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatel dovolacímu soudu předkládá otázku „transparentnosti výběru rozhodce jednatelem Arbitrážního centra s.r.o.“ s tím, že tato otázka nebyla dosud předmětem rozhodování Nejvyššího soudu.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalovaného není pro řešení uvedené otázky podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť tato otázka byla již dovolacím soudem vyřešena (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3662/2014, a též předešlý rozsudek Nejvyššího soudu v dané věci ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. 23 Cdo 852/2015, obou dostupných na www.nsoud.cz) a odvolací soud řešil předestřenou právní otázku netransparentnosti výběru rozhodce v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. V usnesení ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3662/2014, Nejvyšší soud učinil závěr, že dohodnou-li se strany v rozhodčí doložce uzavřené po 1. 4. 2012 na určení rozhodce prostřednictvím třetí osoby (tzv. appointing authority), musí být tato třetí osoba na stranách sporu zcela nezávislá, aby byl zajištěn princip rovnosti stran. Pro posouzení nezávislosti a nestrannosti třetí osoby pověřené určením rozhodce se uplatní stejná pravidla jako pro nezávislost a nestrannost rozhodců. V úvahu přitom připadá jakýkoliv druh závislosti, zejména závislost materiální, stejně jako zájem na výsledku projednávání sporu Výběr rozhodce, který by provedla třetí osoba, jež není nestranná a nezávislá, nelze považovat za transparentní. Zásada nezávislosti a nestrannosti tzv. appointing authority jako jeden z principů rozhodčího řízení přitom platí obecně, tedy nejen ve vztazích ze spotřebitelských smluv, ale i ve vztazích mezi podnikateli. V témže rozhodnutí Nejvyšší soud uzavřel, že nelze považovat za „nezávislé“ třetí osoby tzv. arbitrážní centra, což jsou obvykle právnické osoby, které nejsou stálými rozhodčími soudy, jež se zabývají organizováním rozhodčího řízení ad hoc, mají z této činnosti ekonomický prospěch a jako rozhodce jmenují opakovaně osoby, s nimiž mají dlouhodobé vztahy a poskytují jim při jejich rozhodovací činnosti servis. Obvykle jsou přitom navázány na podnikatele (jejich právní zástupce), kteří jim fakticky dávají práci tím, že do svých smluv začleňují rozhodčí doložky, v nichž pověřují rovněž opakovaně tuto právnickou osobu výběrem rozhodce. Právě o takový případ se v dané věci jedná, kdy v nyní posuzované věci odvolací soud z výpovědi žalobce, jehož tvrzení žalovaný nepopřel, zjistil, že v posuzovaném případě nebyla dohodnuta žádná pravidla („klíč“) k výběru rozhodce ze seznamu advokátů a jednatel AC jmenoval jako rozhodce opakovaně cca 4 osoby, jednatel AC vykonával dohled nad činností rozhodců, např. nad rychlostí a efektivností rozhodování a mohl být v rámci zahájeného rozhodčího řízení i pověřen rozhodcem k provedení jednotlivých úkonů. Odvolací soud zároveň vzal v úvahu, že AC, jednající jejím jednatelem, mělo (což vzal za nesporné) z organizování rozhodčího řízení ekonomický prospěch. Za dané situace odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu dospěl k závěru, že AC, jednající jeho jednatelem, není osobou na účastnících nezávislou a v intencích závazného právního názoru dovolacího soudu výběr rozhodce nevyhodnotil jako transparentní.

Není-li tedy dovolání žalovaného podle § 237 o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud jeho dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. 7. 2020

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru