Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 1272/2020Usnesení NS ze dne 11.06.2020

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.1272.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 2499/20


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 1272/2020-220

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., ve věci žalobkyně ČEZ Distribuce, a.s., se sídlem v Děčíně IV – Podmokly, Teplická 874/8, PSČ 405 02, IČO 24729035, zastoupené doc. JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 206/7, PSČ 186 00, proti žalované XY, se sídlem XY, PSČ XY, IČO XY, zastoupené Mgr. Ondřejem Říhou, advokátem se sídlem v Praze, Na Příkopě 583/15, PSČ 110 00, o zaplacení částky 480 072 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 38/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 12. 2019, č. j. 25 Co 353/2019-192, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8 664 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zastoupené doc. JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 206/7, PSČ 186 00.

Odůvodnění:

Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 25. 7. 2019, č. j. 6 C 38/2018-156, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 143 601 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 15. 7. 2015 do zaplacení (výrok pod bodem I), zamítl žalobu co do částky 336 471 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 15. 7. 2015 do zaplacení (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III).

K odvolání obou účastnic řízení Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 18. 2. 2019, č. j. 25 Co 353/2019-192, řízení o odvolání žalované proti výroku pod bodem II rozsudku soudu prvního stupně zastavil (výrok pod bodem I), rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a III potvrdil (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem III).

Rozsudek odvolacího soudu ve všech jeho výrocích napadla dovoláním žalovaná. Přípustnost dovolání shledává v tom, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací dovolacího soudu, konkrétně od rozsudku ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1165/2018. Z citovaného rozhodnutí podle dovolatelky plyne, že primárně odpovědnou osobou za neoprávněný odběr elektrické energie je osoba škůdce. Dovolatelka poukázala na to, že v průběhu řízení soustavně prokazovala, že osoba jediného škůdce, který elektrickou energii neoprávněně odebral a použil ve svých spotřebičích, je známa a je jí pan J. Č., neboť to byl právě pan J. Č., kdo se v rozhodné době v domě proti vůli žalované zdržoval. K této skutečnosti odmítly soudy obou stupňů provést navržené důkazy, a tudíž se věcí odmítly zabývat způsobem, který v rámci své sjednocující rozhodovací praxe vyžaduje Nejvyšší soud. Namísto toho soudy obou stupňů zvolily nesprávný procesní postup, v rámci kterého se odmítly zabývat relevantními tvrzeními a důkazy žalobkyně, které ji zbavují odpovědnosti za nezákonný odběr elektrické energie, a přistoupily k procesně jednoduššímu postupu, kterým byla konstatována odpovědnost vlastníka předmětné nemovitosti. Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně k dovolání žalované podala vyjádření, v němž navrhla jeho odmítnutí, případně zamítnutí, pro jeho zjevnou neopodstatněnost. Soudy obou stupňů se podle jejího mínění řádně vypořádaly s otázkou odpovědnosti za neoprávněný odběr elektrické energie, aniž by vybočily z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

Nejvyšší soud, jako soud dovolací § 10a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou oprávněnou, tedy účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval přípustností podaného dovolání.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).

Dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání v rozporu napadeného rozsudku odvolacího soudu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Dovolatelka však pouze polemizuje s právními a skutkovými závěry odvolacího soudu. Dovolatelka svůj odlišný právní názor zakládá na vlastních skutkových závěrech, které soud neučinil, a dovozuje, že jiná osoba než žalovaná odebírala neoprávněně elektrickou energii a současně namítá vady v dokazování. Tyto námitky však nemohou založit přípustnost dovolání i kdyby se soud procesních pochybení dopustil (srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3745/2018).

Nejvyšší soud podotýká, že dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolacímu přezkumu nemohou podléhat skutková zjištění odvolacího soudu, resp. soudu prvního stupně. Nejvyšší soud již mnohokrát judikoval, např. již ve svém rozhodnutí ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu dle § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, pokud vychází z jiného skutkového stavu, než ze kterého vycházel odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu proto nemůže přípustnost dovolání založit.

Dovolatelka se mýlí také v námitce odklonu odvolacího soudu od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1165/2018. Tento judikát zabývající se otázkou neoprávněných odběrů elektrické energie si naopak odvolací soud vzal za rozhodnutí, kterým se při svém posuzování věci řídil, když odkázal na jeho odůvodnění a konstatoval, že nemusí být vždy jednoznačné, kdo neoprávněně elektřinu odebral a použil ve svých spotřebičích, proto může být za povinnou osobu považována i osoba, kterou s odběrným místem či prostorami, v nichž došlo k zásahu do rozvodné sítě umožňujícímu neoprávněný odběr, pojí určitý relevantní vztah (věcný, obligační či faktický). Napadené rozhodnutí je tak v souladu s judikaturou dovolacího soudu. Dovolatelka je vlastnicí nemovitosti, v níž došlo k neoprávněnému odběru elektřiny, a odvolací soud správně zdůraznil, že když nebylo možno v řízení zjistit, zda pan J. Č. měl k nemovitosti žalované nájemní či jiný vztah a zejména s jakým obsahem, pak přicházela jako neoprávněný odběratel v úvahu pouze osoba, kterou s odběrným místem pojí relevantní vztah, a to je na prvním místě vztah věcný.

Ze shora uvedeného vyplývá, že dovolání žalované není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 11. 6. 2020

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru