Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 1160/2010Rozsudek NS ze dne 18.10.2010

HeslaSmlouva o dílo
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.1160.2010.1
Dotčené předpisy

§ 548 odst. 1 obch. zák.

§ 554 odst. 1 obch. zák.


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 1160/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně První brněnské strojírny Velká Bíteš, a. s., se sídlem ve Velké Bíteši, Vlkovská 279, PSČ 595 12, IČ 00176109, zastoupené JUDr. Zdeňkou Tučkovou, advokátkou se sídlem ve Velké Bíteši, Sadová 531, proti žalovanému J. M., zastoupenému JUDr. Hanou Koudelkovou, advokátkou se sídlem v Hodoníně, Národní třída 71, o zaplacení 131 760 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 12 C 274/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. října 2009, č.j. 27 Co 738/2006-286, takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. října 2009, č.j. 27 Co 738/2006-286, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. března 2006, č.j. 12 C 274/99-213 v části výroku I. tak, že žalovanému byla uložena povinnosti zaplatit žalobkyni částku 118 584 Kč s úroky z prodlení ve výši 0,05 % denně od 1.3.1998 do 15.3.1998 a 0,1% denně od 16.3.1998 do zaplacení; a pokud jím bylo v závislých výrocích rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Hodoníně, jako soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 28. března 2006, č.j. 12 C 274/99-213, ve výroku I. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 131 760 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně od 1.3.1998 do 15.3.1998 a 0,1% denně od 16.3.1998 do zaplacení a výroky II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne 25. 11. 1997 platně uzavřena smlouva o dílo, na základě které žalobkyně provedla opravu kbelíkové formy dne 29.1.1998 řádně, vyplynulo-li ze závěru znaleckého posudku znalce Doc. Ing. M. M., CSc., že odchylky provedení díla nepřekročily povolené hodnoty mezních úchylek, s výjimkou průměru otvoru pro uchycení rukojeti a zesílení límce v této části. Soud dovodil, že dílo bylo v souladu s § 554 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) řádně ukončeno a předáno, proto je žalovaný povinen za provedené dílo podle § 546 odst. 1 obch. zák. zaplatit dohodnutou cenu ve výši 131 760 Kč včetně úroků z prodlení za nezaplacení této částky včas (§ 340 odst. 1 obch. zák.).

Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 20. října 2009, č.j. 27 Co 738/2006-286, výrokem I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části, v níž byla žalovanému uložena povinnosti zaplatit žalobkyni částku 118 584 Kč s úroky z prodlení ve výši 0,05 % denně od 1.3.1998 do 15.3.1998 a 0,1% denně od 16.3.1998 do zaplacení; výrokem II. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve zbývající části výroku I. tak, že zamítl žalobu na zaplacení částky 13 176 Kč s úroky z prodlení ve výši 0,05 % denně od 1.3.1998 do 15.3.1998 a 0,1% denně od 16.3.1998; výroky III. až VIII. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že účastníci uzavřeli platně smlouvu o dílo podle § 536 a násl. obch. zák. Po zopakování důkazu provedeného znaleckým posudkem a po opakovaném výslechu znalce měl odvolací soud z výpovědi znalce za prokázané, že žalobkyně provedla požadované úpravy formy, jako např. zesílení tloušťky stěny a límce, vystředění, atd., ale neprovedla přeleštění límce kbelíku, což znalec ohodnotil 10% slevou z ceny díla. Odvolací soud na základě tohoto zjištění dospěl k závěru, že žalobkyně provedla požadovanou úpravu formy s výjimkou uvedené operace přeleštění, tudíž splnila svoji povinnost na 90%. Protože si žalovaný po provedených zkouškách formu ponechal a ohledně uvedené vady neuplatnil žádný nárok, vznikl mu jen nárok na slevu z ceny díla ve výši 10%, tj. 13 176 Kč. Odvolací soud proto v této části změnil vyhovující výrok soudu prvního stupně tak, že v této části žalobu zamítl. S ohledem na obsahu spisu neuznal odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, námitku žalované, že znalec nezkoumal zkušební výlisek zhotovený dne 29.1.1998. Odvolací soud neuznal za oprávněnou ani kompenzační námitku žalovaného, že mu vznikla pohledávka vůči žalobkyni ve výši 315 000 Kč z titulu náhrady škody za pozdní plnění, nemohl-li výlisky vyrábět v období od 6.12.1997 do 29.1.1998. Odvolací soud z přípisu projektanta Z. J. ze dne 9.2.1998, adresovaného žalovanému, a z výpovědi tohoto projektanta před oběma soudy vzal za prokázané, že výkresová dokumentace k provedení díla, která byla žalobkyni předána, byla neúplná a nepřesná, a zejména poznámka o nesouososti byla nedostatečná, proto za účelem zjištění příčiny nesouososti došlo mezi stranami k dohodě, že bude provedeno přeměření formy u výrobce za asistence projektanta, tudíž k prodlení žalobkyně s plněním díla, které mělo být podle smlouvy dodáno do 5.12.1997, došlo v důsledku toho, že žalovaný předal žalobkyni neúplnou a nepřesnou projektovou dokumentaci. Podle závěru odvolacího soudu žalobkyně nemohla ani při vynaložení odborné péče tuto nevhodnost dokumentace zjistit. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně neporušila povinnost stanovenou ustanovením § 551 odst. 1 obch. zák., proto nemohlo dojít k prodlení s plněním její povinnosti provést dohodnuté dílo v původně dohodnutém termínu a nárok žalovaného na náhradu škody je tedy neoprávněný. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, neboť se domnívá, že dovolání je proti tomuto rozhodnutí přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Brojí především proti výsledkům dokazování a zejména zpochybňuje zkoumání určitého výlisku znalcem, jako rozhodujícího důkazu pro posouzení věci. Namítá, že soudy neprovedly důkaz výliskem, který poté zkoumal znalec a nedaly žalovanému možnost se k němu vyjádřit. Dovolatel dále nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že mu vznikla povinnost dílo zaplatit, jestliže soud sám dospěl k závěru, že dílo nebylo provedeno zcela v souladu se smlouvou o dílo, bylo-li provedeno na 90%. Podle názoru dovolatele, pokud je dílo vadné, nemůže být dílem provedeným, tím méně ještě dílo zcela nedokončené, a proto mu nemohla vzniknout podle § 548 odst. 1 obch. zák. povinnost dílo zaplatit. Nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, že mu nevzniklo právo na náhradu škody spočívající v ušlém zisku, bylo-li prokázáno, že dílo bylo žalobkyní předáno opožděně. Zpochybňuje závěr odvolacího soudu v tom, že příčinou prodlení žalobkyně s provedením díla byla vadná dokumentace k provedení díla dodaná žalovaným, neboť tento závěr je v rozporu se závěry znaleckého posudku, v němž je uvedeno, že dokumentace dodaná žalovaným byla zpracována obvyklým způsobem.

Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla jeho zamítnutí. Poukazem na obsah soudního spisu vylučuje, že by inkriminovaný výlisek posuzovaný znalcem nebyl výliskem zhotoveným při předávacích zkouškách dne 29.1.1998, jenž byl soudu a znalci předložen ke zkoumání a k posouzení otázky vad objednaného díla. Poukazuje na skutková zjištění, z nichž vyplývá, že žalovaný vyslovil dne 29.1.1998 s opravou formy spokojenost a zhotovené dílo převzal. Pokud by měla být zachována práva dovolatele z odpovědnosti za vady, musel by vady řádně v určené lhůtě vytknout, což neučinil. Připomíná, že smlouva stanovila záruční dobu na zjevné vady 7 dní od odzkoušení formy, avšak v této lhůtě dovolatel žádné vady na díle žalobkyni nevytknul. Pokud by dílo vykazovalo vadu v tom, že forma způsobovala zastřikování mezi stírací deskou a tvárníkem, muselo by se jednat o zjevnou vadu, a jako takovou ji v 7 –denní záruční době dovolatel neuplatnil. V řízení nebylo prokázáno, že by tato vada nebyla vadou zjevnou. Žalobkyně uzavřela, že pokud dovolatel řádně neuplatnil právo z odpovědnosti za vady díla, nemůže se domáhat ani náhrady škody.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalovaného bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a byl řádně zastoupen advokátkou (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Žalovaný napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu mimo jiné i ve výroku II., kterým Krajský soud v Brně změnil vyhovující výrok rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ohledně částky 13 176 Kč s příslušenstvím na zamítavý výrok. Nejvyšší soud však již v usnesení ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28, jakož i v dalších svých rozhodnutích formuloval a odůvodnil závěr, podle nějž k podání dovolání je oprávněn (tzv. subjektivní přípustnost) pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší. Tím, že odvolací soud výrokem II. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve zbývající části výroku I. tak, že zamítl žalobu na zaplacení částky 13 176 Kč s úroky z prodlení ve výši 0,05 % denně od 1.3.1998 do 15.3.1998 a 0,1% denně od 16.3.1998, nenastala v poměrech žalovaného rozhodnutím odvolacího soudu v tomto rozsahu žádná újma, jestliže odvolací soud v uvedeném rozsahu zamítl žalobní požadavek žalobkyně. Z tohoto důvodu je v tomto rozsahu dovolání žalovaného zjevně subjektivně nepřípustné, neboť bylo podáno tím, kdo k němu není oprávněn. Nejvyšší soud je proto jako takové v tomto rozsahu podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.

Dovolací soud se dále zabýval další částí dovolání, směřující proti potvrzujícímu výroku I. rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen požadavek žalobkyně na zaplacení částky 118 584 Kč s úroky z prodlení ve výši 0,05 % denně od 1.3.1998 do 15.3.1998 a 0,1% denně od 16.3.1998 do zaplacení.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Dovolání v přezkoumávaném rozsahu ohledně částky 118 584 Kč s úroky z prodlení není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně nerozhodl ve věci samé ohledně této částky jinak než v dřívějším rozsudku.

Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu). Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu.Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je v části, týkající se částky 118 584 Kč s úroky z prodlení, přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť právní otázka nároku na zaplacení ceny díla byla v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu posouzena v rozporu s hmotným právem a dosavadní judikaturou.

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. se z obsahu spisu nepodávají.

Namítá-li dovolatel, že mu soudy nedaly možnost vyjádřit se k důkazu – výlisku, který zkoumal poté znalec, a že tímto postupem byl zkrácen na svých právech, že soudy vlastně tímto výliskem důkaz neprovedly, dovolací soud dospěl k závěru, že tato námitka není důvodná. V procesním postupu odvolacího soudu neshledal dovolací soud žádné pochybení. Z obsahu spisu vyplývá, že k důkazu předložený výlisek na jednání dne 23.6.2000 byl jediným existujícím exemplářem zkušebního výlisku kbelíkové formy, byl uložen u soudu a v prosinci r. 2004 byl odeslán znalci ke zkoumání. Znalcem tedy nemohl být posuzován jiný výlisek. Žalovaný až do závěru jednání, a to ani po ustanovení znalce, který měl předmětný výlisek zkoumat, nezpochybňoval věrohodnost výlisku, vyrobeného při zkouškách dne 29.1.1998. Na jednání dne 28.3.2006 (č.l. spisu 209 až 210) byl výlisek, který byl předmětem znaleckého posouzení, za účasti právní zástupkyně žalovaného předložen znalci k posouzení data vyhotovení výlisku. Znalec uvedl, že dobu výroby výlisku kbelíku dokumentuje výtisková značka na dně kbelíku a že výlisek byl vyroben v roce 1998 v rozmezí prvního a druhého měsíce. Soud prvního stupně, s jehož závěrem se ztotožnil i odvolací soud, správně uzavřel, že uvedená námitka směřující do postupu soudu v procesu dokazování není důvodná. Právo žalovaného vyjádřit se k návrhu důkazu zkušebním výliskem ve smyslu § 123 o. s. ř. nebylo postupem soudu znemožněno; dovolatelem namítaná vada při zjišťování skutkového stavu věci nebyla tedy shledána.

Nejvyšší soud dále přezkoumal napadené rozhodnutí z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým lze namítat nesprávné právní posouzení věci, jimž je ve smyslu tohoto ustanovení pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).

V posuzovaném případě byla smlouva o dílo mezi účastníky uzavřena podle § 536 a násl. obch. zák.

Podle § 548 odst. 1 obch. zák. je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu díla v době sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nebo obchodního zákoníku nevyplývá něco jiného (jako to bylo v posuzovaném případě), vzniká nárok na cenu provedením díla.

Ustanovení § 554 odst. 1 obch. zák. stanoví, že zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém místě, jinak v místě stanoveném tímto zákonem.

Ze skutkových závěrů odvolacího soudu vyplývá, že žalobkyně v souladu s předmětnou smlouvou o dílo provedla všechny požadované úpravy formy mimo přeleštění límce kbelíku. Odvolací soud na základě tohoto zjištění s ohledem na závěr znaleckého posudku dospěl k závěru, že žalobkyně splnila svoji povinnost provést požadovanou úpravu formy na 90% a že dílo ve zbylých 10% vykazovalo vady. Za tohoto skutkového stavu není možno dospět k závěru, že žalobkyně, jako zhotovitelka, splnila svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením ve smyslu § 554 odst. 1 obch. zák. a že by jí tak vznikl podle § 548 odst. 1 obch. zák. nárok na zaplacení ceny díla. Dovolateli je nutno přisvědčit, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu i s dosavadní judikaturou, v níž je zastáván právní názor, že pokud má předané dílo vady, zhotovitel nesplnil svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním. Dílo, které je vadné, nelze ve smyslu § 554 odst. 1 obch. zák. považovat za dílo provedené, a to ani tehdy, když je – jako je tomu v posuzovaném případě - objednatel převezme (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12.3.2002, sp. zn. 29 Odo 11/2001 a rozsudek ze dne 31.5.2006, sp. zn. 29 Odo 1119/2003, uveřejněné na www.nsoud.cz). Nebylo-li dílo řádně dokončeno, a tedy ve smyslu smlouvy o dílo nebylo hotovo, nemůže zhotoviteli (žalobkyni) vzniknout právo na zaplacení ceny díla, a to nejen v rozsahu ustanovení § 439 odst. 4 ve spojení s § 564 obch. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.7.2008, sp. zn. 32 Odo 724/2006, publikovaný na www.nsoud.cz).

Dovolatel tedy uplatnil oprávněně dovolací důvod, jímž namítal nesprávné právní posouzení otázky nároku na zaplacení ceny díla odvolacím soudem ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Napadá-li dovolatel dále závěr soudu, že mu nevzniklo právo na náhradu škody spočívající v ušlém zisku, protože příčinou prodlení žalobkyně byla podle odvolacího soudu vadná dokumentace provedení díla dodaná žalovaným, je nutno konstatovat, že uvedený závěr je učiněn na základě skutkového zjištění vyplývajícího z přípisu projektanta Z. J. ze dne 9.2.1998, adresovaného žalovanému, a z výpovědi tohoto projektanta před oběma soudy, z nichž je zřejmé, že výkresová dokumentace k provedení díla, která byla žalovaným žalobkyni předána, byla neúplná a nepřesná. Pokud žalovaný namítá, že závěr odvolacího soudu je v rozporu se závěry znaleckého posudku, v němž je uvedeno, že dokumentace dodaná žalovaným byla zpracována obvyklým způsobem, není jeho námitka oprávněná. Vyjádření znalce, že dokumentace dodaná žalovaným byla zpracována obvyklým způsobem, ještě samo o sobě nevylučuje skutkové zjištění, že dokumentace byla v určitém směru nepřesná a neúplná.

Odvolací soud na základě uvedených skutkových zjištění správně dovodil, že k prodlení žalobkyně se splněním díla došlo v důsledku nevhodné dokumentace předané žalovanou. Odvolací soud se v souladu s § 551 odst. 1 obch. zák. vypořádal i s otázkou, že žalobkyně nemohla ani při vynaložení odborné péče tuto nevhodnost dokumentace zjistit.

Dovolací soud uzavřel, že při posouzení konpemzačního nároku žalovaného na náhradu škody vůči žalobkyni za opožděné plnění, odvolací soud nepochybil, neboť uplatněný nárok žalovaného posoudil v souladu s hmotným právem.

Nejvyšší soud uzavřel, že odvolací soud rozhodl věc v části, týkající se částky 118 584 Kč s úroky z prodlení, v rozporu s hmotným právem (§ 548 odst. 1 obch. zák.), a proto podle § 243b odst. 2 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo o této částce rozhodnuto, včetně závislých výroků a náhradě nákladů řízení, bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.), v němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. října 2010

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru