Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 1128/2020Usnesení NS ze dne 20.05.2020

HeslaPřípustnost dovolání
Vady podání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.1128.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 241a odst. 1 o. s. ř.

§ 241a odst. 2 o. s. ř.

§ 242 odst. 3 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 2357/20


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 1128/2020-428

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně KMS KRASLICKÁ MĚSTSKÁ SPOLEČNOST s. r. o., se sídlem v Kraslicích, Pohraniční stráže 367, identifikační číslo osoby 25241800, zastoupené JUDr. Janou Wenigovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Jateční 2121/6, proti žalovanému J. H., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, o zaplacení 348 113 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 16 Cm 5/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2019, č. j. 4 Cmo 186/2019-402, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Žalobkyně se v řízení na žalovaném domáhala zaplacení částky 348 113 Kč s příslušenstvím jako dlužné ceny za odběr tepelné energie a teplé užitkové vody, které žalobkyně dodávala do domu vlastněného žalobcem v období od roku 2008 do roku 2011.

Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27. 3. 2019, č. j. 16 Cm 5/2013-365, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 6. 2019, č. j. 16 Cm 5/2013-375, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 348 113 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 191 986,50 Kč (výrok II).

Vrchní soud jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 27 165,95 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.

Ve vztahu k námitce žalovaného, že věc měla být posouzena dle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, neboť žalovaný ve vztahu s žalobkyní nevystupoval jako podnikatel, žalovaný v dovolání neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání pro každý dovolací důvod vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení § 237 o. s. ř. nepostačují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13). Dovolání tak v části obsahující výše uvedené námitky trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a dovolací soud k němu proto v uvedené části nemohl přihlížet

Namítá-li žalovaný, že žalobkyně v řízení neprokázala jaké množství tepelné energie a užitkové vody dodala do domu žalovaného, nejde o zpochybnění právního posouzení věci, ale o námitku vůči zjištěnému skutkovému stavu, která není vzhledem k § 241a odst. 1 o. s. ř. způsobilým dovolacím důvodem.

Podle názoru Nejvyššího soudu se v posuzované věci nejedná ani o výjimečný případ, kdy skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Důkazům, které byly provedeny a následně zhodnoceny, odpovídají skutkové závěry, z nichž odvolací soud při právním posouzení vyšel, a není zde extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a hodnocení důkazů není založeno na libovůli (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, a jeho usnesení ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15).

Vady řízení namítané žalovaným (opomenutí námitek žalovaného vůči provedeným důkazům a nevyhovění žádosti o odročení jednání před odvolacím soudem z důvodu hospitalizace žalobce) nemohou založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle § 242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné, což v posuzovaném případě není.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 5. 2020

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru