Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

23 Cdo 106/2010Usnesení NS ze dne 26.10.2010

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.106.2010.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

23 Cdo 106/2010

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně HENNES & MAURITZ AB, se sídlem ve Stockholmu, Regeringsgatan 48, Švédsko, zastoupené JUDr. Jiřím Čermákem, advokátem se sídlem v Praze, Klimentská 46, proti žalované MEXINA GROUP, spol. s r.o., se sídlem v Hořicích, Vrchlického 699, PSČ 508 01, IČ 274 92 214, zastoupené JUDr. Františkem Pavelkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Soukenická 23, o určení, že 9 895 ks triček jsou padělky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Cm 99/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 2009, č.j. 3 Cmo 191/2008-178, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 860 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Čermáka, advokáta se sídlem v Praze, Klimentská 46.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. července 2009, č.j. 3 Cmo 191/2008-178, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. března 2008, č.j. 33 Cm 99/2007-107, kterým bylo ve výroku I. určeno, že zboží, tj. 9 895 ks triček v 96 kartonech zadržené rozhodnutím Celního úřadu Praha 2, č.j. 848-02/07-170300-02 ze dne 12.9.2007, jsou padělky, a kterým bylo ve výroku II. rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud po doplnění dokazování stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že zboží, tj. 9 895 ks triček, zadržené rozhodnutím Celního úřadu Praha 2, č.j. 848-02/07-170300-02 ze dne 12.9.2007, jsou padělky, neboť podle odborného vyjádření B. N. nejsou originálním výrobkem žalobkyně, která je vlastníkem komunitárních ochranných známek č. 2662799 ve znění „H&M“ (slovní) a č. 977769 ve znění H&M HENNES MAURITZ“ (obrazová) a dále mezinárodní ochranné známky č. 791468 ve znění „H&M“ (kombinovaná), všechny zapsané pro třídu výrobků 25 (oblečení a boty). Zadržené zboží vykazovalo v určitých případech odlišnosti od originálu označením zboží pořadovým číslem. Pokud žalovaná tvrdila, že má doklady o nákupu zboží přímo od výrobce, který vyrábí zboží pro žalobkyni, nebylo toto tvrzení prokázáno, žalovaná žádné takové věrohodné doklady nepředložila. Odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, že zajištěné zboží naplňuje znaky zákonné definice padělku ve smyslu Nařízení Rady ES č. 1383/2003.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, neboť má za to, že napadené rozhodnutí má ve věci samé zásadní právní význam a dovolání je proti tomuto rozhodnutí přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

Podle dovolatelky nelze připustit, aby soud stanovisko osoby zjevně spolupracující s žalobkyní použil jako důkazní prostředek namísto regulérního znaleckého posudku či vyjádření nezávislého odborníka. Uvedeným postupem soudu je podle názoru dovolatelky řízení zatíženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za tohoto stavu má napadené rozhodnutí ve věci samé zásadní právní význam.

Žalovaná v dovolání napadá především skutkové zjištění, že zboží – trička, zadržená celním úřadem, jsou padělky. Namítá, že samotná skutečnost, že zboží bylo nakoupeno od jiného subjektu než od žalobkyně, jako vlastníka ochranných známek, nemůže ještě vést k závěru, že se jedná o padělky.

Podle dovolatelky nebyl objektivně zjištěn skutkový stav věci a to vedlo i k nesprávnému právnímu posouzení věci, proto navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání žalované navrhla odmítnutí dovolání, neboť je přesvědčena, že dovolání není přípustné, jelikož postrádá otázku zásadního právního významu. Poukazuje na to, že dovolatelka při uvažované přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. směřuje svoje námitky do skutkových zjištění soudu a do postupu soudu při dokazování a způsobu hodnocení důkazů, přičemž dovolací přezkum je otevřen v posuzovaném případě jen otázkám právním. S odkazem na ustanovení § 127 odst. 4 o. s. ř. vyvrací oprávněnost námitky dovolatelky, že závěr o tom, že předmětné zboží jsou padělky, by mohl učinit jen znalec nebo nezávislý odborník. Pokud dovolatelka argumentuje tím, že samotná skutečnost, že zboží je nakoupeno od jiného subjektu než od žalobkyně, jako vlastníka ochranných známek, nemůže ještě vést k závěru, že se jedná o padělky, žalobkyně tuto argumentaci považuje za nepřiléhavou, bylo-li v dané věci ohledáním předmětného zboží zjištěno a prokázáno, že se o padělky jedná. Podle žalobkyně odvolací soud rozhodl správně a řízení netrpí žádnou vadou, která by mohla mít vliv na právní posouzení.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a byla řádně zastoupena advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V dané věci není dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jediným rozsudkem.

Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu). Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu.

Pokud dovolatelka namítá, že odvolací soud postupoval nesprávně v procesu dokazování, pak tato námitka by mohla vést k závěru, že řízení by mohlo být postiženo vadou ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může však dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se však v dané věci nejedná, jestliže dovolatelka pouze namítá, že soud měl k posouzení zboží, zda jsou či nejsou padělkem, určit znalce či jiného nezávislého odborníka.

Námitkou, že nelze připustit, aby soud stanovisko osoby zjevně spolupracující s žalobkyní použil jako důkazní prostředek namísto regulérního znaleckého posudku či vyjádření nezávislého odborníka a že uvedeným postupem soudu je řízení zatíženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolatelka nepředestírá žádnou otázku, která by měla ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, tj. otázku, zda odvolací soud nerozhodl v rozporu s hmotným právem, či právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně.

Navíc námitky k nesprávnému hodnocení důkazů nemohou být předmětem dovolacího přezkumu při uvažované přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. § 241a odst. 3 o. s. ř. a Občanský soudní řád, komentář, Bureš, Drápal, Krčmář a kol., C.H.BECK, 7. vydání r. 2006, str. 1268).

Napadá-li dovolatelka skutkový závěr obou soudů o tom, že zboží zadržené rozhodnutím Celního úřadu Praha 2, č.j. 848-02/07-170300-02 ze dne 12.9.2007, jsou padělky, je na místě opětovně připomenout, že při možné přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.

Vyplývá-li tedy ze skutkového zjištění soudu, že předmětné zboží jsou padělky a že zajištěné zboží naplňuje znaky zákonné definice padělku ve smyslu Nařízení Rady ES č. 1383/2003, není možno dospět k závěru, že by bylo nesprávné rozhodnutí odvolacího soudu, kterým potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo určeno, že zboží, tj. 9 895 ks triček v 96 kartonech zadržené rozhodnutím Celního úřadu Praha 2, č.j. 848-02/07-170300-02 ze dne 12.9.2007, jsou padělky.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odstavec 3 o. s. ř., neboť odvolací soud neřešil v tomto rozhodnutí otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem. Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že rozhodnutí odvolacího soudu má v napadené části po právní stránce zásadní význam.

Nemá-li tedy rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, dovolací soud uzavřel, že dovolání žalované není podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné a podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. jej odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 3 750 Kč § 6 odst. 1, § 15 v návaznosti na § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), a po přičtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 810 Kč (srov. § 137 odst. 3 o. s. ř., § 37 z. č. 235/2004 Sb., v platném znění), tedy celkem ve výši 4 860 Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.

V Brně 26. října 2010

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru