Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 880/2020Usnesení NS ze dne 13.05.2020

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.880.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 243c odst. 1 o. s. ř.

§ 1155 odst. 1 o. z.


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 880/2020-298

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobců a) K. V., narozeného XY, b) I. V., narozené XY, obou bytem XY, zastoupených JUDr. Petrou Langerovou, Ph.D., LL.M., advokátkou se sídlem v Olomouci, Schweitzerova 116/28, proti žalovanému V. K., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Pavlem Švestákem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 327/4, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a o vzájemné žalobě na odložení zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 19 C 29/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 17. 12. 2019, č. j. 69 Co 294/2019-265, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit každému z žalobců na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč k rukám jejich zástupkyně JUDr. Petry Langerové, Ph.D., LL.M., do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 13. 6. 2019, č. j. 19 C 29/2018-220, zamítl návrh žalovaného na odklad zrušení spoluvlastnictví účastníků řízení k pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. XY, a pozemku parc. č. XY, to vše v k. ú. a obci XY, zapsané pro toto katastrální území na LV č. XY u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrálního pracoviště XY (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení (výrok II).

Žalobci se domáhají zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k označeným nemovitostem. Žalovaný navrhl odložení zrušení spoluvlastnictví z důvodu vážného ohrožení jeho zájmu a zájmu osoby jemu blízké na respektování rodinného života. Žalovaný užívá k bydlení spolu se svou matkou (roč. 1936) přízemí stavby rodinného domu č. p. XY, první patro tohoto rodinného domu slouží k bydlení rodině žalobkyně b), která je sestrou žalovaného. Rodinný dům nabyli účastníci řízení s tím, že bude určen k jejich bydlení i k bydlení rodičů žalobkyně b) a žalovaného.

Soud prvního stupně řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví přerušil a rozhodoval nejprve o návrhu na odklad zrušení spoluvlastnictví. Dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro něj v posuzované věci nejsou dány. Zdravotní stav matky účastníků řízení [konkrétně žalovaného a žalobkyně b)] je sice vážný (např. se pohybuje pouze pomocí kolečkového křesla), ale není kritický. Žalovaný nevysvětlil, proč nemůže s matkou bydlet v bytové jednotce v XY, která je ve spoluvlastnictví žalobkyně b), žalovaného a jejich bratra. Žalovaný souhlasí s tím, aby nemovitosti byly v případě zrušení spoluvlastnictví přikázány do výlučného vlastnictví žalobců, avšak nové bydlení pro sebe a svou matku žádným způsobem nezajišťuje. Důvody uváděné žalovaným pro odklad zrušení spoluvlastnictví tak nejsou důvody dočasnými, pro které by šlo návrhu na odklad zrušení spoluvlastnictví vyhovět.

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací k odvolání žalobců i žalovaného rozsudkem ze dne 17. 12. 2019, č. j. 69 Co 294/2019-265, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. Změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II o náhradě nákladů nalézacího řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně. Poznamenal, že důvody uváděné žalovaným pro odklad zrušení spoluvlastnictví (především věk matky žalovaného a její zdravotní stav) jsou důvody trvalého charakteru, přičemž nelze předpokládat, že ve lhůtě pro odklad zrušení spoluvlastnictví dojde k vyřešení oprávněného zájmu žalovaného, resp. jeho matky.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v posuzované věci nejsou dány důvody pro odložení zrušení spoluvlastnictví. Poukazuje na skutečnost, že účastníci řízení nabývali nemovitosti i za účelem bydlení rodičů žalobkyně b) a žalovaného. Otec již zemřel, matce je 84 let, je imobilní, trpí celou řadou závažných onemocnění a je odkázána na pomoc jiných. Přeje si dožít (jak jí ostatně účastníci řízení při nabývání nemovitosti přislíbili) v prostředí, na které si zvykla a které jejím potřebám vyhovuje. Rozhodl-li za těchto okolností odvolací soud o zamítnutí návrhu na odklad zrušení spoluvlastnictví, je jeho rozhodnutí v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4755/2015. Dále poznamenává, že při rozhodnutí o odložení zrušení spoluvlastnictví je nutné také zohlednit okolnosti nabytí věci do spoluvlastnictví či důvody, na základě kterých některý ze spoluvlastníků požaduje toto majetkové společenství zrušit a vypořádat. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobci se ve vyjádření k dovolání ztotožňují s rozhodnutím odvolacího soudu. Odkazují na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 22 Cdo 661/2016, ve kterém Nejvyšší soud specifikoval podmínky pro odklad zrušení spoluvlastnictví. V tomto rozhodnutí dovolací soud vyložil, že vyšší věk, blízký citový vztah k nemovitosti, setrvale zhoršený zdravotní stav ani nutnost zajistit si náhradní bydlení pro některého ze spoluvlastníků či osob jemu blízkých, jež bydlí ve vypořádávaných nemovitostech, nejsou důvody dočasnými nebo neměnnými, kterými by mohlo být zasaženo do oprávněného zájmu spoluvlastníka, a proto nepředstavují důvody pro odklad zrušení spoluvlastnictví. V posuzované věci požaduje žalovaný odložit zrušení spoluvlastnictví právě z těchto důvodů, a proto nelze jeho návrhu vyhovět. Rozhodnutí odvolacího soudu je tak v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl.

Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právní otázce, zda jsou v posuzované věci naplněny předpoklady pro odklad zrušení spoluvlastnictví ve smyslu § 1155 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

Podle § 1155 odst. 1 o. z. na návrh spoluvlastníka může soud zrušení spoluvlastnictví odložit, má-li tím být zabráněno majetkové ztrátě nebo vážnému ohrožení oprávněného zájmu některého spoluvlastníka, a prodloužit tak trvání spoluvlastnictví, nejdéle však o dva roky.

Nejvyšší soudu v rozsudku ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4755/2015, publikovaném v Souboru soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 98/2017 (toto a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz), vyložil, že „odklad zrušení spoluvlastnictví může být podle § 1155 odst. 1 o. z., odůvodněn a) požadavkem na zabránění majetkové ztráty některého spoluvlastníka, nebo b) požadavkem na předejití vážného ohrožení oprávněného zájmu některého ze spoluvlastníků, k jehož ohrožení by došlo likvidací spoluvlastnického vztahu.

Oprávněným zájmem některého ze spoluvlastníků je s ohledem na znění prvního důvodu pro odklad zrušení spoluvlastnictví třeba rozumět jiný než majetkový zájem spoluvlastníka, který bude objektivně schopen ospravedlnit zásah do práva ostatních spoluvlastníků na zrušení spoluvlastnictví. Vzhledem k tomu se nejedná o jakýkoliv zájem, nýbrž o zájem podstatný, přičemž zrušením spoluvlastnictví by došlo k jeho vážnému ohrožení. Do úvahy přicházejí, obdobně jako je tomu u důvodů vedoucích k zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014, publikovaný v Souboru soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 101/2016), důvody dočasného charakteru (v poměrech konkrétního případu například závažné přechodné zdravotní problémy). Oproti důvodům vedoucím k zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví lze nicméně v obecné rovině připustit, že se může jednat i o důvody charakteru trvalého, například dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav bez reálné možnosti jeho zlepšení, vysoký věk spojený s potřebou obživy a bydlení apod. Jelikož se však tyto dlouhodobé okolnosti mohou vyskytovat v řadě případů zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (například bude-li zrušeno spoluvlastnictví k předmětu, který někteří nebo všichni spoluvlastníci užívají za účelem bydlení), je nutno zdůraznit, že důvody trvalého charakteru zpravidla nebudou samy o sobě dostačující, nýbrž by k nim měla přistoupit určitá další okolnost, která ospravedlní zásah do práva ostatních spoluvlastníků domáhat se kdykoliv zrušení spoluvlastnictví. Může jít zejména o naplnění předpokladu, že ve lhůtě pro odklad zrušení spoluvlastnictví může objektivně dojít k vyřešení ochrany oprávněného zájmu spoluvlastníka. Odklad vypořádání spoluvlastnictví by totiž neměl sloužit k zachování a pokračování stavu trvajícího spoluvlastnictví bez dalšího, nýbrž by měl především chránit oprávněné zájmy dotčeného spoluvlastníka, které převáží nad právem spoluvlastníka domáhat se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Je ovšem zřejmé, že závěry soudů o tom, zda jsou, či nejsou splněny podmínky pro odklad zrušení spoluvlastnictví, musí přísně odrážet individuální okolnosti každého případu.“ S těmito závěry se Nejvyšší soud ztotožnil rovněž v usnesení ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 22 Cdo 661/2016 (Ústavní soud usnesením ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 793/18, odmítl ústavní stížnost směřující proti tomuto rozhodnutí Nejvyššího soudu jako zjevně neopodstatněnou).

Nejvyšší soud dále v rozsudku ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4755/2015, přijal a odůvodnil závěr, že vážné ohrožení oprávněného zájmu spoluvlastníka odůvodňující odklad zrušení spoluvlastnictví rozhodnutím soudu podle § 1155 o. z. může být výjimečně založeno i vážným ohrožením zájmu osoby blízké spoluvlastníku a spočívat v požadavku na realizaci práva na respektování rodinného života.

Nejvyšší soud podotýká, že § 1155 odst. 1 o. z. je právní normou s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Odpovídající úsudek soudu musí být podložen skutkovými zjištěními a musí současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují v konkrétním případě učinit závěr o tom, že jsou naplněny podmínky pro odklad zrušení spoluvlastnictví.

Byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, nemůže být rozhodnutí ve věci v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, popřípadě že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné. Dovolací soud pak může zpochybnit úvahy soudů nižších stupňů o tom, zda jsou splněny, či nikoliv podmínky pro odklad zrušení spoluvlastnictví jen v případě, že jsou tyto úvahy zjevně nepřiměřené či nejsou řádně odůvodněny.

V posuzovaném případě dospěl odvolací soud k závěru, že nejsou splněny zákonné podmínky pro odklad zrušení spoluvlastnictví podle § 1155 odst. 1 o. z., zejména podmínka dočasnosti. Žalovaný návrh na odklad zrušení spoluvlastnictví odůvodňuje především věkem své matky jako osoby jemu blízké (která užívá část nemovitosti k bydlení), jejím vztahem k nemovitosti a zdravotním stavem, o němž ani netvrdí, že jeho zhoršení je dočasného charakteru. Odvolací soud dovodil, že nelze reálně předpokládat, že by došlo povolením odkladu ve lhůtě dvou let k vyřešení ochrany oprávněného zájmu matky žalovaného jakožto osoby blízké spoluvlastníka, jestliže sám dovolatel poukazuje na to, že jeho matka má v úmyslu v nemovitosti tzv. dožít.

Nejvyšší soud se s touto úvahou odvolacího soudu ztotožňuje a nepovažuje ji za zjevně nepřiměřenou. V projednávané věci je zřejmé, že vyšší věk matky žalovaného, její blízký citový vztah k nemovitosti, setrvale zhoršený zdravotní stav ani nutnost zajistit si náhradní bydlení nejsou důvody dočasnými a neměnnými, jimiž by mohlo být zasaženo do oprávněných zájmů osoby blízké žalovaného, a proto ani důvody, pro které by mohlo být zrušení spoluvlastnictví odloženo.

V rozsudku ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4755/2015, Nejvyšší soud připustil, že zrušení spoluvlastnictví může být odloženo i z důvodů trvalého charakteru, avšak pouze za předpokladu, že ve lhůtě pro odklad zrušení spoluvlastnictví může objektivně dojít k vyřešení ochrany oprávněného zájmu spoluvlastníka, resp. spoluvlastníkovi osoby blízké. Z provedeného dokazování a obsahu spisu se podává, že matka žalovaného se odmítá z nemovitosti přestěhovat a rovněž žalovaný není ochoten se za těchto okolností na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dohodnout. Je tedy zřejmé, že ve lhůtě pro odklad zrušení spoluvlastnictví nemůže v poměrech posuzované věci dojít k vyřešení ochrany zájmu osoby blízké spoluvlastníkovi, a proto nemůže být zrušení spoluvlastnictví odloženo ani z těchto důvodů trvalého charakteru.

Opodstatněná není námitka žalovaného, že se soudy nezabývaly okolnostmi vzniku spoluvlastnictví a rovněž nehodnotily míru zavinění jednotlivých spoluvlastníků na konfliktních vztazích mezi nimi. Předně je třeba poznamenat, že odvolací soud se s těmito námitkami žalovaného ve svém rozhodnutí vypořádal (srov. odst. 9 rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 17. 12. 2019, č. j. 69 Co 294/2019-265). A – jak již bylo uvedeno shora – soud v řízení o odklad zrušení spoluvlastnictví hodnotí veškeré okolnosti věci s ohledem na to, zda se jedná o důvody dočasného charakteru, příp. charakteru trvalého za předpokladu, že ve lhůtě pro odklad spoluvlastnictví může objektivně dojít k vyřešení ochrany zájmu spoluvlastníka, potažmo osoby blízké spoluvlastníku. Nejvyšší soud se ztotožňuje s úvahou odvolacího soudu, že v poměrech projednávané věci okolnosti vzniku spoluvlastnictví ani míra zavinění jednotlivých spoluvlastníků na konfliktních vztazích nepředstavují (s přihlédnutím k dalším zjištěným okolnostem) důvody pro odložení zrušení spoluvlastnictví.

Z uvedeného se podává, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání tak není podle § 237 o. s. ř. přípustné.

Zcela nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud poznamenává, že skutečnosti uváděné žalovaným pro odklad zrušení spoluvlastnictví by mohly být soudy nižších stupňů zvažovány např. při úvaze, zdali nejsou dány výjimečné okolnosti pro zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví podle § 8 o. z., aniž by však dovolací soud jakkoliv předjímal, zda by jejich naplnění v dané věci přicházelo do úvahy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014).

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.

Poučení: Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, mohou se žalobci domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 5. 2020

Mgr. David Havlík

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru