Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 817/2020Usnesení NS ze dne 25.03.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.817.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 817/2020-240

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Michalem Králíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně J. H., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Karlem Mateřánkou, advokátem se sídlem v Plzni, Rooseveltova 10/9, proti žalované H. L., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Petrem Novým, advokátem se sídlem v Plzni, Raisova 2426/21, o zaplacení 45 000 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalované na určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 8 C 360/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. října 2019, č. j. 13 Co 29/2019-212, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud Plzeň-sever (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 10. 2018, č. j. 8 C 360/2016-269, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 17. 5. 2019, č. j. 8 C 360/2016-196, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 227 Kč s 8,05% zákonným úrokem z prodlení od 16. 7. 2016 do zaplacení (výrok I), žalobu v částce 31 773 Kč s 8,05% zákonným úrokem z prodlení od 16. 7. 2016 do zaplacení zamítl (výrok II), dále zamítl vzájemný návrh, kterým mělo být určeno, že výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. XY, k. ú. XY, odděleného geometrickým plánem č. 487-109/2017 ze dne 8. 11. 2017 zhotoveného Dankovič geodetická kancelář s. r. o., je žalovaná (výrok III), a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV–VII).

K odvolání žalované Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. 10. 2019, č. j. 13 Co 29/2019-212, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, III, V, VI a VII potvrdil (výrok I), ve výroku IV rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se tento výrok ruší (výrok II), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III).

Proti výrokům I a III rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že soudy sice dostatečně zjistily skutkový stav, avšak v rozporu s provedeným dokazováním věc chybně právně posoudily. Zdůrazňuje, že žalobkyně neakceptovala žádný návrh na smírné vyřešení sporu. Následně žalovaná v dovolání popisuje průběh řízení a zjištěné skutečnosti. Soudům vytýká nesprávné hodnocení provedených důkazů. Navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Dovolání není přípustné.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Požadavek kladený na dovolatele, aby v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Dovolatel je proto povinen v dovolání vymezit, který z v § 237 o. s. ř. uvedených předpokladů přípustnosti dovolání považuje za splněný, přičemž není dostačující pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. či doslovná citace textu tohoto ustanovení nebo jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na www.nsoud.cz)]. K přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla řádně vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na https://nalus.usoud.cz/)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015 (obě dostupná na www.nsoud.cz)]. Dovolací soud není oprávněn si otázku přípustnosti vymezit sám, neboť by tím došlo k porušení základních procesních zásad, na nichž je dovolací řízení založeno, zejména zásady dispoziční a zásady rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání a Nejvyšší soud splnění těchto náležitostí posuzuje, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na https://nalus.usoud.cz)].

Uvedené bylo potvrzeno i stanoviskem Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (dostupným na https://nalus.usoud.cz), týkajícím se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.

Dovolání žalované je nepřípustné již z toho důvodu, že v něm zcela absentuje i jen náznak vymezení přípustnosti dovolání jakožto jeho obligatorní náležitosti. Navíc žalovaná ani nevymezuje žádnou právní otázku, kterou by se dovolací soud mohl a měl v případě přípustného dovolání zabývat. Dovolání představuje pouze nepřípustnou polemiku s hodnocením důkazů nalézacími soudy a popis skutkového stavu (srovnej § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario).

Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalované přípustným, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. je pro vady odmítl.

V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 3. 2020

Mgr. Michal Králík, Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru