Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 785/2019Usnesení NS ze dne 24.03.2020

HeslaNezbytná cesta (o. z.)
Přistoupení do řízení
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.785.2019.1
Dotčené předpisy

§ 1029 předpisu č. 89/2012 Sb.

§ 92 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb. ve znění od 01.01.2001


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 785/2019-546

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců a) M. Š., narozeného XY, b) M. Š., narozené XY, obou bytem XY, zastoupených JUDr. Danielou Trávníčkovou, advokátkou se sídlem v Blansku, Svitavská 1, proti žalovaným 1) J. P., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému S. S., obecným zmocněncem, adresou pro doručování XY, 2) O. P., narozenému XY, bytem XY, o povolení práva nezbytné cesty, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 5 C 304/2013, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2018, č. j. 37 Co 319/2018-522, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Blansku usnesením ze dne 11. 10. 2018, č. j. 5 C 304/2013-511, zamítl návrh žalobců, aby do řízení byli jako další účastníci na straně žalované přibráni J. M., bytem v XY, J. P., bytem XY, J. S., bytem XY, a J. V., bytem XY.

Žalobci se domáhali povolení práva nezbytné cesty přes pozemky žalovaných parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, vše v k. ú. XY, a to ve prospěch vlastníků stavby – budovy č. p. XY na pozemku parc. č. XY, a stavby bez č. p./č. e. na pozemku parc. č. XY, vše v k. ú. XY. Ze znaleckého posudku provedeného jako důkaz vyplynulo, že nejvhodnější by bylo zřídit nezbytnou cestu i přes pozemek parc. č. XY v k. ú. XY, který je ve spoluvlastnictví žalovaných a dalších osob. Proto žalobci navrhli, aby i tyto osoby přistoupily do řízení jako jeho účastníci. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že přibrání dalších žalovaných do řízení je v rozporu se zásadou procesní ekonomie, neboť by oddálilo rozhodnutí ve věci, vyvolalo potřebu nového dokazování [kupř. k otázce, zda nelze zajistit přístup žalobců k jejich pozemku z veřejné cesty jinak; zda nabízí vlastník přilehlého pozemku, který má sloužit jako cesta, jeho odprodej vlastníku stavby, zřízení věcného břemene za obecnou (tržní) cenu nebo zajištění přístupu jiným způsobem zaručujícím žalobcům právní jistotu], a rovněž by bylo nutné vypracovat nový geometrický plán.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobců usnesením ze dne 26. 11. 2018, č. j. 37 Co 319/2018-522, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a poznamenal, že žalobci ani v řízení nepožadovali povolení nezbytné cesty přes pozemek parc. č. XY v k. ú. XY, a proto není opodstatněné, aby spoluvlastníci tohoto pozemku byli do řízení jako účastníci přibráni.

Proti usnesení odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a v němž uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Uvádí, že napadené rozhodnutí je založeno na otázce procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to zda má soud v řízení o povolení nezbytné cesty přibrat do řízení na návrh žalobců další osoby, a to spoluvlastníky pozemku, přes který sice žalobci nenavrhovali vést nezbytnou cestu, ale z provedeného dokazování vyplývá, že povolení nezbytné cesty přes tento pozemek je nejvhodnější variantou spojení pozemků žalobců s veřejnou cestou. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že přibrání dalších osob jako účastníků řízení by bylo v rozporu se zásadou procesní ekonomie. Z provedeného dokazování je zřejmé, že nejvhodnější variantou je vést nezbytnou cestu i přes pozemek parc. č. XY v k. ú. XY. Nebudou-li jeho spoluvlastníci přibrání do řízení, bude žaloba zamítnuta a žalobci budou muset podat k soudu novou žalobu, protože z postoje dosavadních žalovaných (kteří jsou rovněž spoluvlastníky pozemku parc. č. XY v k. ú. XY) je zřejmé, že mimosoudní řešení nepřichází v úvahu. Poznamenávají, že znalecký posudek, který vymezuje jednotlivé varianty nezbytné cesty a podle kterého je nejvhodnější vést nezbytnou cestu i přes pozemek parc. č. XY v k. ú. XY, je již součást spisu, takže žádné nové náklady řízení by přibráním dalších účastníků nevznikly.

Za nesprávný považují také závěr odvolacího soudu, že přistoupení dalších osob do řízení brání skutečnost, že žalobci původně nenavrhovali vést nezbytnou cestu přes pozemek parc. č. XY v k. ú. XY. Je nutné zohlednit, že řízení o povolení práva nezbytné cesty je řízením, ve kterém z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Soud tak není v tomto řízení vázán návrhem účastníků. Smyslem přistoupení dalších osob do řízení je odstranění nedostatku pasivní věcné legitimace a v posuzované věci se ukazuje být účelné, aby věc byla projednána a rozhodnuta v rámci již zahájeného řízení. Navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný 1) se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu. Předně namítá, že žalobci v dovolání nezpochybňují právní posouzení věci, avšak jejich námitky směřují do skutkového stavu věci. V dovolání absentuje vymezení relevantního důvodu dovolání, a proto nelze dovolání žalobců klasifikovat jako přípustné. Dále poznamenává, že přistoupení dalších spoluvlastníků pozemku parc. č. XY v k. ú. XY do řízení by vedlo pouze k dalšímu prodloužení řízení, které je však v rozporu se zásadou jeho ekonomiky. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Žalovaný 2) se k dovolání nevyjádřil.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Dovolání není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na otázce procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Podle § 92 odst. 1 o. s. ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.

V usnesení ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3554/2013 (toto a další níže uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na webových stránkách dovolacího soudu – www.nsoud.cz), Nejvyšší soud vyložil a odůvodnil právní závěr, že smyslem přistoupení dalšího účastníka do řízení (§ 92 odst. 1 o. s. ř.) a záměny některého z dosavadních účastníků za jiného (§ 92 odst. 2 o. s. ř.) je odstranění nedostatku aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl v době zahájení řízení a který by jinak vedl k zamítnutí žaloby, přičemž je hospodárné, aby věc byla projednána a rozhodnuta v rámci již zahájeného řízení i vůči dalšímu účastníku – jiné osobě (srov. také usnesení Nejvyšší soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3449/2014). Dále poznamenal, že rozhodnutí o přistoupení dalšího účastníka by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, ukazuje-li se například, že by toto přistoupení vyvolalo další dokazování, které by jinak nebylo potřebné, a že by to ve svých důsledcích vedlo k oddálení rozhodnutí věci mezi dosavadními účastníky.

V souvislosti s řízením o povolení nezbytné cesty je nutné zohlednit ustálený judikatorní závěr, že jsou-li naplněny všechny zákonné podmínky pro povolení nezbytné cesty, má soud nezbytnou cestu v zásadě povolit, přičemž s ohledem na povahu řízení může soud ve shodě s § 153 odst. 2 o. s. ř. překročit návrh účastníků a povolit nezbytnou cestu i jinudy, než se v žalobě požaduje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5229/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1680/2014). K vázanosti soudu žalobou o zřízení nezbytné cesty Nejvyšší soud v usnesení ze dne 16. 8. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2357/2012, uvedl: „V řízení o zřízení nezbytné cesty není soud vázán návrhem žalobce potud, že by nemohl promítnout svou úvahu o tom, kudy má být nezbytná cesta zřízena přes pozemek žalovaného z hlediska skutečností zjištěných v průběhu řízení. Jestliže totiž žalobce označí, k jakému pozemku a ve prospěch které stavby má být právo cesty zřízeno, je na soudu, aby určil, kudy cesta povede, aniž by v daném směru byl vázán návrhem žalobce. Zřízení věcného břemene, jemuž odpovídá právo cesty po pozemku přilehlém ke stavbě, představuje určitý způsob vypořádání vztahu mezi vlastníkem stavby, ke které není zajištěn přístup, a vlastníkem přilehlého pozemku. Soud nemůže bez dalšího zamítnout žalobu vlastníka stavby na zřízení nezbytné cesty jen proto, že navrhovaný rozsah břemene se mu jeví nepřiměřený. Musí např. i za pomoci znaleckého posudku posoudit možnost zřízení věcného břemene v takovém rozsahu, aby zatěžoval vlastníka přilehlého pozemku co nejméně (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1075/2006, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5226, C 5227 a C 5229).“

Soud tedy není vázán návrhem, a pokud žalobce navrhuje nevhodné umístění cesty, může ji soud zřídit v jiném místě, avšak jen na pozemku označeném v žalobě patřícímu žalovanému; kdyby se ukázalo, že nejpřirozenější přístup s přihlédnutím k okolnostem uvedeným v § 1029 odst. 2 vede přes pozemek v žalobě vůbec neoznačený nebo přes pozemek jiného vlastníka než žalovaného, bude třeba žalobu zamítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 4239/2017, obdobně i Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-174). Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2013, 199 s.).

V poměrech posuzované věci se žalobci domáhají povolení práva nezbytné cesty pouze přes pozemky žalovaných parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY. Soud proto nemůže bez dalšího rozhodnout o vedení nezbytné cesty přes pozemek parc. č. XY. Ten není v žalobě vůbec označen a žalobci ani nenavrhují ohledně jeho označení změnit svůj žalobní návrh. V takovém případě by navrhované přistoupení spoluvlastníků tohoto pozemku do řízení na stranu žalovaných nevedlo k odstranění nedostatku pasivní věcné legitimace a ve svém důsledku ani k hospodárnosti řízení.

Z uvedeného plyne, že rozhodl-li odvolací soud o zamítnutí návrhu na přibrání dalších osob (spoluvlastníků pozemků parc. č. XY v k. ú. XY) jako účastníků řízení, je jeho rozhodnutí v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu ve smyslu § 237 o. s. ř. Dovolání je tak nepřípustné, a dovolací soud ho proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 3. 2020

Mgr. David Havlík

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru