Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 5998/2016Usnesení NS ze dne 28.06.2017

HeslaPřípustnost dovolání
Vlastnictví
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.5998.2016.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 5998/2016

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně A. H., zastoupené JUDr. PhDr. Karolinou Spozdilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 5, Slavičínská 159/33, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 5 C 162/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2016, č. j. 20 Co 200/2016-135, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 13. 7. 2016, č. j. 20 Co 201/2016-143, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky JUDr. PhDr. Karoliny Spozdilové, Ph.D.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Okresní soud Praha – východ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 12. 2015, č. j. 5 C 162/2015-79, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 14. 3. 2016, č. j. 5 C 162/2015-100, určil, že žalobkyně je vlastníkem pozemků parcelní čísla 682/1 a 531/7 v katastrálním území D. u K., obec K., a zamítl vzájemnou žalobu žalované na určení, že je vlastníkem shora označených pozemků parcelní čísla 682/1 a 531/7. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 29. 6. 2016, č. j. 20 Co 200/2016-135, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 13. 7. 2016, č. j. 20 Co 201/2016-143, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalovaná dovolání. Z jeho obsahu vyplývá, že uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy; proto na ně dovolací soud, v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř., v podrobnostech odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Dovolatelka navzdory požadavku § 241a odst. 2 o. s. ř. neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, uvedených v § 237 o. s. ř. Skutečnost, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - § 41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje údaj o tom, v čem žalovaná spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, postačí k odmítnutí dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, popř. ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, které obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou odmítl usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013). Přípustnost dovolání vymezila dovolatelka jen odkazem na text § 237 o. s. ř. Nijak nepolemizuje s judikaturou, o kterou soudy v nalézacím řízení opřely vyhovění žalobě žalobkyně a zamítnutí vzájemného návrhu žalované a kterou podle dovolacího soudu aplikovaly správně.

Dovolání obsahuje především polemiku s hodnocením důkazů a se skutkovými zjištěními učiněnými v nalézacím řízení. Dovolatelka namítá, že na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu soud dospěl k nesprávným právním závěrům. Od 1. 1. 2013 však nelze v režimu dovolacího řízení úspěšně zpochybnit skutková zjištění učiněná v nalézacím řízení. Těmito skutkovými zjištěními, a především tím, že byly prokázány konkrétní rozhodné okolnosti o tom, že žalobkyně nabyla vlastnické právo ke shora specifikovaným nemovitostem vydržením, je soud vázán a nemůže je přezkoumávat (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013). Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), přitom nelze vycházet z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud.

Protože dovolání není přípustné, dovolací soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 28. června 2017

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru