Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 555/2000Usnesení NS ze dne 10.11.2000

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2000:22.CDO.555.2000.1

přidejte vlastní popisek

22 Cdo 555/2000

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce J. P. proti žalované C., s. r. o., o vydání věci nebo zaplacení 627.000,- Kč a zaplacení dalších 427.409,10 Kč, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 7 C 337/96, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 12. července 1999, čj. 29 Co 919/98-306, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem shora označeným usnesením odmítl jako opožděné odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 31. srpna 1998, čj. 7 C 337/96-247, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 694.409,- Kč a nahradit mu náklady řízení ve výši 162.950,- Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a kterým byla dále zamítnuta žaloba ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci dalších 360.000,- Kč a žalované uložena povinnost zaplatit českému státu - Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou zálohované náklady řízení ve výši 1.500,- Kč do tří dnů po právní moci rozsudku.

Odmítnutí odvolání podle § 218 odst. l písm. a/ o. s. ř. odvolací soud odůvodnil tím, že rozsudek, jako písemnost určenou do vlastních rukou, soud prvního stupně doručil podle § 48 odst. l o. s. ř. na adresu sídla společnosti, jednateli žalované, dne 7. září 1998. Písemné vyhotovení rozsudku obsahovalo v souladu s ustanovením § 157 odst. l o. s. ř. a § 204 odst. l o. s. ř. poučení o možnosti podat odvolání, a o lhůtě, ve které je třeba odvolání podat. Dnem 8. září 1998 počala žalované běžet patnáctidenní lhůta k podání odvolání, jejíž běh skončil 22. 9. 1998 (§ 57 odst. l, 2 o. s. ř. ). Odvolání nebylo žalovanou do konce tohoto dne učiněno ani podáním u soudu, ani nebylo odevzdáno orgánu, který je má povinnost soudu doručit (§ 57 odst. 3 o. s. ř.). Rozsudek tak nabyl právní moci dnem 23. září 1998 (§ 159 odst. l o. s. ř.). Odvolání podala žalovaná na poště dne 23. září 1998, tedy den po uplynutí lhůty k odvolání.

Proti usnesení odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, z jehož části I. nepřímo plyne, že jeho přípustnost opírá o ustanovení § 238a odst. l písm. e/ o. s. ř., i když zde toto zákonné ustanovení přímo neuvádí. V části II. odkazuje, pokud jde o přípustnost dovolání, již konkrétně na ustanovení § 237 písm. f/ (správně § 237 odst. l písm. f/) o. s. ř., s tím, že postupem soudu prvního stupně jí byla odňata možnost jednat před soudem. V této souvislosti uvádí, že ji tento soud vyrozuměním ze 17. 8. 1998 uvědomil o tom, že 26. 8. 1998 bude proveden blíže neurčený důkaz, přičemž její účast není při tomto úkonu nutná. Určeného dne však proběhlo závěrečné jednání soudu ve věci samé, kterého se nezúčastnila, neboť místo předvolání k jednání jí bylo doručeno zmíněné vyrozumění. Podle jejího názoru pracovnice kanceláře soudu, patrně nedopatřením, zaměnila formuláře a místo předvolání k jednání jí zaslala vyrozumění o provádění důkazu. Takto jí byla odňata možnost jednat před soudem v nejdůležitější části řízení. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil jak usnesení odvolacího soudu, tak rozsudek soudu prvního stupně a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou, řádně zastoupenou (§ 240 odst. l, § 241 odst. l o. s. ř.) a že jde o dovolání přípustné (§ 238a odst. l písm. e/ o. s. ř.), přezkoumal usnesení odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Podle § 218 odst. l písm. a/ o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno opožděně. V daném případě věcně a místně příslušný odvolací soud takto rozhodl poté, co přezkoumal všechny rozhodné okolnosti, za nichž bylo odvolání žalované podáno, včetně lhůty podle § 204 o. s. ř. O odmítnutí dovolání rozhodl, aniž zkoumal věcnou stránku napadeného rozsudku a jemu předcházející řízení, neboť k tomu nebyl oprávněn, když rozsudek soudu prvního stupně, proti kterému nebylo podáno včas odvolání, již nabyl právní moci. Postup odvolacího soudu nebyl postižen vadou podle § 237 odst. l písm. f/ o. s . ř., neboť v usnesení, kterým odvolací soud odmítl odvolání, nelze spatřovat odnětí možnosti jednat před soudem.

Dovolací soud dále z úřední povinnosti zkoumal, zda v řízení před odvolacím soudem došlo k některé z dalších vad uvedených v § 237 odst. l o. s. ř. nebo zda toto řízení bylo postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (dovolací důvody podle § 241 odst. 3 písm. a/ a b/ o. s. ř.). Takové vady však dovolacím soudem nebyly zjištěny.

Pokud žalobkyně v dovolání namítá, že jí jako účastníku řízení byla ve smyslu § 237 odst. l písm. f/ o. s. ř. v průběhu řízení nesprávným postupem soudu, a to okolnostmi shora uvedenými, odňata možnost jednat před soudem, jde o výtku vztahující se k postupu soudu prvního stupně. Jeho rozsudek není přípustné dovoláním napadnout, neboť tomu brání ustanovení § 236 odst. l o. s. ř., podle kterého lze dovoláním napadnout jen rozhodnutí odvolacího soudu. V dané věci však rozhodnutí soudu prvního stupně, které nebylo včas napadeno odvoláním, nabylo právní moci. Jestliže by dovolání směřovalo jen proti rozhodnutí soudu prvního stupně, byl by je dovolací soud nucen odmítnout podle § 243b odst. 4/ o. s. ř.

Z uvedených důvodů dovolací soud dovolání podle § 243b odst. l o. s. ř. zamítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolatelé nebyli úspěšní a žalovanému náklady dovolacího řízení, na jejichž úhradu by měl právo (§ 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.), nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. listopadu 2000.

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru