Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 522/2013Usnesení NS ze dne 08.03.2013

HeslaObnova řízení
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.522.2013.1
Dotčené předpisy

§ 228 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 522/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců: a) P. M., b) J. M., c) L. M., proti žalovaným: 1) I. B., 2) J. P., 3) H. M., 4) ing. K. M., všem zastoupeným JUDr. Janem Pavlokem, advokátem se sídlem v Praze 6 – Hradčanech, K Brusce 124/6, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, k žalobě žalovaných na obnovu řízení, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2012, č. j. 53 Co 77/2012-557, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 19. prosince 2011, č. j. 13 C 42/2001-501, zamítl návrh žalovaných na povolení obnovy řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 13 C 42/2001 (výrok I. usnesení) a dále zamítl návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 „č. j. 13 C 42/2001-310 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 53 Co 95/2009-374“ (výrok II. usnesení) a ve výroku III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Městský soud v Praze (dále jen ,,odvolací soud“) k odvolání žalovaných usnesením ze dne 31. května 2012, č. j. 53 Co 77/2021-557, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I. usnesení) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. usnesení).

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost spatřují v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Uplatňují přitom dovolací důvod vady řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Navrhli, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobci se k dovolání nevyjádřili.

Obsah usnesením soudů obou stupňů, jakož i dovolání, je účastníkům znám, a dovolací soud proto na ně pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, Dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 31. května 2012, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání dovolatelů podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Dovolání by mohlo být přípustné jen podle § 238 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 237 odst. 3 o. s. ř., tj. při existenci zásadního právního významu rozhodnutí odvolacího soudu (§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.).

Dovolání může být v řešené věci přípustné proti usnesení odvolacího soudu podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají), které založí zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.

Závěr, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušil ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. až uplynutím 31. prosince 2012, a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měla dovolatelka právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. povede k věcnému přezkumu jím podaného dovolání (k tomu srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).

Protože dovolání opírající se o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, jsou v tomto případě dovolatelé oprávněni napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 o. s. ř., a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat jen v případě přípustného dovolání.

Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, 2004, sešit č. 7, pořadovém č. 132, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 775/2002, uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu ze dne 20. února 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením § 242 o. s. ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz). Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2006, sp. zn. 28 Cdo 2551/2006, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666).

Dovolatelé žádnou relevantní otázku zásadního právního nevymezují a tato se nepodává ani z obsahu dovolání. Předmětem dovolání není nic, co by zakládalo zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.

Dovolací soud potvrdil napadené rozhodnutí soudu prvního stupně z důvodu, že žalovanými navržené důkazy nemohou pro ně přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, neboť již v původním řízení žalovaní poukazovali na to, že pozemek parc. č. 976/1 nikdy nebyl pozemkem stavebním, soudu i znalci byla tato námitka známa a znalec ji neuznal. Uzavřel, že žalovaní fakticky jako důvod obnovy uplatňují důkazy, jimiž míní prokázat skutečnosti, které byly soudu prvního stupně i soudu odvolacímu známy, ke kterým přihlížel a s nimiž se vypořádal tak, že je nepovažoval za významné pro určení ceny vypořádávaných nemovitostí.

Současně však odvolací soud zdůraznil, že původní řízení skončilo pravomocně dne 18. července 2009 a důkazy, jichž se dovolatelé dovolávají coby důvodu obnovy řízení, vznikly dne 3. listopadu 2010, tedy po skončení původního řízení. Podle názoru odvolacího soudu nemohly proto být důvodem obnovy řízení „ani teoreticky, protože v době původního řízení ještě neexistovaly“.

S žádným z těchto důvodů, pro které odvolací soud potvrdil zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně, však dovolatelé v dovolání nijak nepolemizují a neuplatňují vůči nim žádnou argumentaci; již z tohoto důvodu přípustnost dovolání dána není.

Obsah dovolání se soustřeďuje toliko na zdůraznění skutečnosti, že z výpovědi svědkyně ing. H. vyplynula dosud v řízení neznámá skutečnost, že „stavební uzávěra územního plánu pro místní lokalitu, jež určuje pozemek v budoucnu jako čistě obytný, nebyla vydána“. V souvislosti s tím však dovolatelé nezmiňují žádnou právní argumentaci, kterou by bylo možno považovat za uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., nadto v rovině zakládající zásadní právní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.

Pro úplnost dovolací soud dodává, že výpověď uvedené svědkyně žalovaní v žalobě o obnovu řízení vůbec jako důvod obnovy v rozporu s § 232 odst. 1 o. s. ř. neuvedli a i kdyby dovolací vycházel z úvahy pro žalované nejvýhodnější, že by se o důvod obnovy jednat v obecné rovině mohlo, nemohlo by to nic změnit na nepřípustnosti dovolání.

Podle § 233 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. žaloba na obnovu řízení musí být podána ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy, nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit.

Sami žalovaní v dovolání uvádějí, že k výpovědi svědkyně ing. H. došlo v rámci jednání u soudu prvního stupně dne 19. prosince 2011, u kterého byl přítomen zástupce žalovaných, poukaz na tvrzené možné příznivé okolnosti z této výpovědi se podávající pak uvedli až u jednání odvolacího soudu konaného dne 31. května 2012, tedy po uplynutí uvedené zákonné tříměsíční lhůty.

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a skutečnosti, že žalobcům v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měli právo, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. března 2013

Mgr. Michal Králík, Ph. D., v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru