Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 5/2020Usnesení NS ze dne 09.12.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.5.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 5/2020-818

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce F. M., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 142, proti žalované H. Š., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Janou Švestkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Nad Zlíchovem 361/9, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 15 C 66/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. května 2019, č. j. 28 Co 192/2018-774, 28 Co 193/2018, 28 Co 362/2018, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech dovolacího řízení 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalované JUDr. Jany Švestkové, advokátky se sídlem v Praze 5, Nad Zlíchovem 361/9.

Odůvodnění:

Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 12. 2017, č. j. 15 C 66/2012-604, ve znění opravného usnesení ze dne 20. 9. 2018, č. j. 15 C 66/2012-660, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 20. 9. 2018, č. j. 15 C 66/2012-661, a usnesením ze dne 25. 4. 2018, č. j. 15 C 66/2012-640, zrušil podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované k podílu ve výši 1/4 na parcele č. st. XY o výměře 150 m2, jejíž součástí je stavba č. p. XY, a na parcele č. st. XY o výměře 108 m2, vše zapsáno na LV č. XY, pro obec a k. ú. XY, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště XY; dále k parcele č. st. XY o výměře 180 m2, zastavěná plocha a nádvoří, zapsané na LV č. XY, pro obec a k. ú. XY, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště XY; a dále k parcelám č. st. XY o výměře 13 m2, zastavěná plocha a nádvoří, č. st. XY o výměře 49 m2, zastavěná plocha a nádvoří, č. st. XY o výměře 49 m2, zastavěná plocha a nádvoří, č. st. XY o výměře 49 m2, zastavěná plocha a nádvoří, č. st. XY o výměře 49 m2, zastavěná plocha a nádvoří, č. st. XY o výměře 49 m2, zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsáno na LV č. XY, pro obec a k. ú. XY, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště XY (výrok I). Do výlučného vlastnictví žalobce přikázal parcely č. st. XY o výměře 13 m2, zastavěná plocha a nádvoří, č. st. XY o výměře 49 m2, zastavěná plocha a nádvoří, č. st. XY o výměře 49 m2, zastavěná plocha a nádvoří, č. st. XY o výměře 49 m2, zastavěná plocha a nádvoří, č. st. XY o výměře 49 m2, zastavěná plocha a nádvoří, č. st. XY o výměře 49 m2, zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsáno na LV č. XY, pro obec a k. ú. XY, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště XY (výrok II); do výlučného vlastnictví žalované přikázal spoluvlastnický podíl ve výši 1/4 na parcele č. st. XY o výměře 150 m2, jejíž součástí je stavba č. p. XY, a na parcele č. st. XY o výměře 108 m2, vše zapsáno na LV č. XY, pro obec a k. ú. XY, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště XY; a dále parcelu č. st. XY o výměře 180 m2, zastavěná plocha a nádvoří, zapsané na LV č. XY, pro obec a k. ú. XY, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště XY (výrok III); a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání podílů částku 655 500 Kč (výrok IV). Určil, že žalovaná je vlastníkem stavby č. p. XY, rodinný dům, stojící na parcele č. XY, zapsané na LV č. XY, pro k. ú. XY, obec XY, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště XY (výrok V). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky VI–IX). Doplňujícím rozsudkem zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ke stavbě č. p. XY, rodinný dům, stojící na parcele č. XY, zapsané na LV č. XY, pro k. ú. XY, obec XY, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště XY (výrok X).

K odvolání žalobce Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. 5. 2019, č. j. 28 Co 192/2018-774, 28 Co 193/2018, 28 Co 362/2018, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku IV tak, že uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na vyrovnání podílů částku 45 000 Kč a žalované povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání podílů částku 757 500 Kč, ve výroku V tak, že se určuje, že žalovaná je vlastníkem budovy č. p. XY, rodinný dům, stojící na parcele č. st. XY, zapsané na LV č. XY, pro k. ú. XY, obec XY, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště XY, a ve výroku X tak, že se žaloba v části, jíž se žalobce domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k budově č. p. XY, rodinný dům, stojící na parcele č. st. XY, zapsané na LV č. XY, pro k. ú. XY, obec XY, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště XY, zamítá (výrok I). Ve výrocích I, II a III rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky III–V).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť má za to, že se soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího i Ústavního soudu. Namítá, že jak soud prvního stupně, tak soud odvolací, postupovaly při hodnocení důkazu znaleckým posudkem nesprávně, neboť k němu nepřistupovaly jako k jakémukoliv jinému důkazu, a rozpory ve skutečnostech, které vyšly v rámci dokazování najevo, nepodrobily řádnému hodnocení ve vztahu k použitelnosti závěrů znaleckého posudku. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, který právě na základě znaleckého posudku uzavřel, že žalovaná byla v době podpisu notářského zápisu – dohody o rozšíření společného jmění manželů týkající se rodinného domu ve XY (stavba č. p. XY) ve stavu, v němž nebyla schopna plnohodnotně rozpoznat význam svého jednání, a tudíž že je toto právní jednání třeba hodnotit jako absolutně neplatné. Uvádí, že soud musí důsledně rozlišovat mezi odbornými a skutkovými závěry, jež přísluší znalci, od právních závěrů náležejících soudu; nelze pouze mechanicky přebírat závěry uvedené ve znaleckém posudku (k tomu poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 878/2014). Argumentaci žalované v průběhu soudního řízení týkající se její nezpůsobilosti platně uzavřít dohodu o zpětném rozšíření společného jmění manželů považuje žalobce za účelovou, neboť se žalovaná po řadu let chovala způsobem, kterým dávala najevo, že se cítí být touto dohodou vázána, a teprve nyní s odstupem více než deseti let platnost tohoto právního jednání zpochybňuje. A pokud odvolací soud nezohlednil další skutečnosti a vycházel bez dalšího ze znaleckého posudku, byla tímto postupem porušena zásada volného hodnocení důkazů; k povinnosti soudů posoudit veškeré relevantní okolnosti a důkazy poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 173/13. Ke znaleckému dokazování v otázce absolutní neplatnosti právního jednání učiněného v duševní poruše pak odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5226/2009, podle kterého sice esenciálním podkladem pro takové rozhodnutí je znalecký posudek, nicméně nezbavuje to soud povinnosti hodnotit tento důkaz způsobem předvídaným § 132 o. s. ř. spolu s dalšími důkazními prostředky a s přihlédnutím ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Uvádí, že závěry znaleckého posudku jsou navíc učiněny spíše na základě statistických údajů, které pracují s nižším stupněm pravděpodobnosti, než předpokládá výše citovaný nález Ústavního soudu. Namítá, že ochrana osob jednajících v duševní poruše na straně jedné, musí být vyvážena ochranou osob, které v dobré víře vstupují do právních vztahů s těmito osobami, aniž by o duševní poruše věděly. Navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobce uvedla, že se zcela ztotožňuje se závěry odvolacího soudu obsaženými v napadeném rozhodnutí. V rámci řízení bylo ke zjištění duševního stavu žalované v době podpisu notářského zápisu provedeno rozsáhlé dokazování, přičemž byly vypracovány celkem tři znalecké posudky; v rámci jednání u odvolacího soudu byl navíc vyslechnut zástupce znaleckého ústavu, který zpracovával revizní znalecký posudek. Poukázala na skutečnosti, které vedly žalobce k zúžení společného jmění manželů o rodinný dům z důvodu jeho rizikového podnikání, a na snahu o jeho následné opětovné rozšíření; k tomu uvedla, že načasování doby podpisu notářského zápisu bylo ze strany žalobce cílené. Závěry odvolacího soudu považuje za zcela správné a rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 173/13 i s § 132 o. s. ř. Odvolací soud se řádně vypořádal se vším, co v řízení vyšlo najevo, a své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnil. Navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl a přiznal žalované náhradu nákladů dovolacího řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Žalobce v dovolání namítá, že odvolací soud nesprávně hodnotil důkaz znaleckým posudkem, jímž mělo být prokázáno, že žalovaná v době podpisu notářského zápisu – dohody o rozšíření společného jmění manželů o rodinný dům – trpěla duševní poruchou, pročež je toto právní jednání absolutně neplatné. Odvolací soud neposoudil veškeré relevantní okolnosti a důkazy, a jeho rozhodnutí je tak v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. i ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu i Ústavního soudu.

Tato námitka nezakládá přípustnost dovolání, neboť odvolací soud při hodnocení důkazu znaleckým posudkem postupoval zcela v souladu s § 132 o. s. ř. i ustálenou rozhodovací praxí.

Podle § 127 odst. 1 o. s. ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.

Podle § 127 odst. 2 o. s. ř. je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.

Podle § 127 odst. 3 o. s. ř. ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, může soud ustanovit k podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost.

Podle § 132 o. s. ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

Žalobce v rámci dovolání, spíše než nesprávnost postupu odvolacího soudu při hodnocení důkazu znaleckým posudkem jako takovým, namítá nesprávnost závěrů znaleckých posudků, s jejichž obsahem nesouhlasí. Polemizuje tím však do jisté míry se zjištěným skutkovým stavem, který ovšem nemůže být předmětem přezkumu dovolacím soudem (srovnej § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), případně by se mohlo jednat o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ke které by však mohlo být v dovolacím řízení přihlédnuto pouze za předpokladu, že by bylo dovolání přípustné z jiného důvodu (srovnej § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Přestože je tedy dovolací argumentace žalobce tvořena převážně námitkami skutkového charakteru, dovolací soud posoudil a zhodnotil rovněž postup odvolacího soudu, co se týče dokazování, a shledal, že k žádnému pochybení při hodnocení důkazu znaleckým posudkem ani jiného důkazu v projednávané věci nedošlo, a tudíž že závěry odvolacího soudu byly učiněny na podkladě provedených důkazů zcela správně.

V projednávané věci byly zohledněny celkem tři znalecké posudky: 1) znalecký posudek MUDr. Michaely Štochlové z roku 2012, který předložila žalovaná, 2) znalecký posudek MUDr. Michaely Němcové, CSc., z roku 2015, který byl zpracován v průběhu řízení před soudem prvního stupně, a dále 3) revizní znalecký posudek zpracovaný Ústřední vojenskou nemocnicí – Vojenskou fakultní nemocnicí Praha z roku 2017, který nechal zpracovat taktéž soud prvního stupně. Ze všech výše uvedených znaleckých posudků bylo zjištěno, že žalovaná do dnešního dne trpí duševní chorobou – bipolární afektivní poruchou s kognitivním deficitem, tedy psychickou poruchou, která může způsobit stav, kdy nemocný má sníženou ovládací i rozpoznávací schopnost, tudíž není schopen rozpoznat obsah právního jednání, a dohlédnout tak veškerých důsledků svého jednání.

Znalecké posudky vypracované v roce 2012 i 2015 se shodovaly v tom, že žalovaná bipolární afektivní poruchou trpěla již v roce 2004, tedy i dne 6. 4. 2004, kdy došlo k podpisu notářského zápisu – dohody, kterou mělo dojít k rozšíření společného jmění manželů o rodinný dům. V době podpisu této dohody byla žalovaná v důsledku psychické poruchy dlouhodobě v pracovní neschopnosti, navíc krátce před tímto okamžikem byla propuštěna z hospitalizace na psychiatrickém oddělení, kde prodělala léčbu vysokými dávkami antipsychotik a elektrošoky, přičemž stále užívala léky a docházela na ambulantní vyšetření. Znalkyně MUDr. Michaela Němcová, CSc. byla v průběhu řízení před soudem prvního stupně rovněž vyslechnuta. S ohledem na to, že však soud prvního stupně shledal ve znaleckém posudku MUDr. Michaely Němcové, CSc. nedostatky v tom, že učiněné závěry byly v nemalé míře založeny na subjektivním vnímání žalované, tak přestože své závěry znalkyně neopřela pouze o tyto skutečnosti a vycházela rovněž z kompletní zdravotní dokumentace žalované, část v posudku uvedených závěrů zjevně stála na výpovědích žalované o napjatých rodinných vztazích se žalobcem apod. Z tohoto důvodu soud prvního stupně nepovažoval znalecký posudek MUDr. Michaely Němcové, CSc. za zcela dostatečně přesvědčivý, a proto nechal zpracovat revizní znalecký posudek.

Revizní znalecký posudek zpracovaný Ústřední vojenskou nemocnicí – Vojenskou fakultní nemocnicí Praha potvrdil závěry předchozích dvou znaleckých posudků ohledně trvalé přítomnosti duševní poruchy u žalované, přičemž rovněž uvedl, že v inkriminované době (6. 4. 2004) u žalované právě odeznívala těžká manická fáze s forenzně podstatným chorobným vlivem na její osobu a jednání, přičemž byla pouhých 17 dní před tím propuštěna z hospitalizace, avšak nadále byla léčena ambulantně a stále byla pod vlivem medikace. Rozpoznávací a ovládací schopnosti žalované hodnotil jako podstatně narušené a vzhledem k předmětnému právnímu jednání za prakticky vymizelé. Uzavřel, že v době podpisu notářského zápisu žalovaná nebyla schopna adekvátně a hodnotně porozumět smyslu daného právního jednání, natož do důsledků chápat, jak by takové právní jednání mohlo do budoucna ovlivnit její majetkové poměry. Její diagnóza vedla mimo jiné k poruše na úrovni rozhodování, emotivity, afektivity a zkreslení v rozhodování, a právní jednání bylo učiněno právě pod vlivem tohoto onemocnění. Soud prvního stupně rovněž vyslechl znalce MUDr. Petra Navrátila jakožto zástupce znaleckého ústavu, jenž zpracoval revizní znalecký posudek. V rámci odvolacího řízení pak odvolací soud dokazování ještě doplnil výslechem znalce MUDr. Vlastimila Tichého jakožto dalšího zástupce znaleckého ústavu, jenž zpracoval revizní znalecký posudek, který výše uvedené závěry rovněž potvrdil. Odvolací soud již dále nedoplnil dokazování žalobcem požadovaným dalším revizním znaleckým posudkem, neboť měl potřebný skutkový stav za zcela jednoznačně a nepochybně prokázaný dosud provedeným dokazováním, přičemž poslední zpracovaný posudek je posudkem ústavním a jeho zástupce při jednání před odvolacím soudem zcela srozumitelně vysvětlil a potvrdil jeho závěry a rovněž se vyjádřil ke všem námitkám žalobce, a další dokazování by tak bylo podle odvolacího soudu neúčelné.

S ohledem na výše uvedené má tedy dovolací soud za to, že soudy obou stupňů zcela dostatečně a pečlivě zjistily skutkový stav. Závěr o duševním stavu žalované, v důsledku kterého byla žalovaná v době podpisu notářského zápisu k takovému právnímu jednání z důvodu trvalé přítomnosti psychické poruchy zcela nezpůsobilá, byl potvrzen celkem třemi znaleckými posudky, přičemž poslední znalecký posudek byl zpracován znaleckým ústavem jako posudek revizní a v řízení byly vyslechnuti dva znalci jakožto zástupci znaleckého ústavu. Dovolací soud nesouhlasí s námitkou žalobce, že by se odvolací soud, resp. soud prvního stupně, dopustily nějakého pochybení či by se svým postupem odchýlily od ustálené rozhodovací praxe, co se týče hodnocení těchto důkazů. Soudy provedly rozsáhlé dokazování ke zjištění zdravotního stavu žalované nejen v době podpisu notářského zápisu a na podkladě třech znaleckých posudků i výslechů znalců uzavřely, že k takovému právnímu jednání žalovaná krátce po propuštění z hospitalizace a pod vlivem medikace nebyla způsobilá. Zohlednily rovněž, že se nejedná o krátkodobou nemoc, nýbrž o dlouhodobý stav; žalovaná se s psychickými obtížemi léčí již od roku 2002 a psychickou poruchou trpí dodnes. Správně proto uzavřely, že takové právní jednání učiněné v psychické poruše je absolutně neplatné a své rozhodnutí řádně a velice podrobně odůvodnily, tudíž jejich postupu nemá dovolací soud co vytknout.

Pokud by tedy snad dovolací soud měl na základě dovolacích námitek žalobce uvažovat o tom, že žalovaná v době podpisu notářského zápisu duševní poruchou netrpěla, a toto právní jednání by tak mělo být platné, pak dovolacímu soudu není zřejmé, na základě jakých skutečností a zejména jakých důkazů by měl být k takovému závěru schopen dospět. Po uvážení veškerých skutečností, co v řízení vyšly najevo, a zejména na základě znaleckých posudků – jejichž odborný obsah soud posuzovat nemůže, neboť právě z důvodu nedostatku odborných znalostí nechávají soudy znalecké posudky zpracovávat – se jeví jako nepochybné, že žalovaná duševní poruchou v inkriminované době skutečně trpěla a trpí jí i nadále, přičemž se jedná o prakticky setrvalý stav. Námitku žalovaného ohledně ochrany dobré víry osob jednajících s osobami trpící duševní poruchou pak dovolací soud považuje za zcela irelevantní s ohledem na to, že žalobce a žalovaná byli v rozhodné době manžely, tudíž žalobce o psychických problémech žalované musel vědět.

Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobce přípustným, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.

V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobce ve stanovené lhůtě povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 9. 12. 2020

Mgr. Michal Králík Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru