Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 461/2002Usnesení NS ze dne 08.04.2002

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.461.2002.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 461/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce O. B., zastoupeného advokátem, proti žalované Mgr. A. H., zastoupené advokátem, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 4 C 641/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. června 2001, čj. 20 Co 239/2001-89, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Rakovníku usnesením z 23. 4. 2001, čj. 4 C 641/2000-77, zastavil řízení o návrhu, „aby podílové spoluvlastnictví žalobce O. B. k rodinnému domu čp. 1896 a pozemkům p. č. 3067 zastavěná plocha a 3004/2 zahrada zapsané na listu vlastnictví číslo 527 u Katastrálního úřadu R., okres R., obec R., katastrální území R. bylo soudem zrušeno a aby nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalované a aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 1.200.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku“, a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 12.900,- Kč do 15 dnů od právní moci rozhodnutí.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením z 27. 6. 2001, čj. 20 Co 239/2001-89, změnil usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku o náhradě nákladů řízení tak, že „žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 24.975,- Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení“, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení

Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobce dovolání, aniž by uvedl, o které zákonné ustanovení jeho přípustnost opírá.

Ve vyjádření k dovolání žalovaná odkazuje na svoje stanovisko, které vyjádřila ke všem žalobcovým námitkám v průběhu řízení a navrhuje, aby dovolací soud žalobcovo dovolání zamítl.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno osobou oprávněnou včas se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Podle § 236 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

V dané věci směřuje dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky.

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je ale přípustné jen za podmínek uvedených v § 237, § 238, § 238a a § 239 OSŘ; tyto podmínky v dané věci splněny nebyly. Dovolání není přípustné, jde-li o usnesení o nákladech řízení.

Dovolací soud proto dovolání podle § 243b odst. odst. 5 a § 218 písm. b) OSŘ jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z neúspěšnosti žalobce v tomto řízení a z toho, že náklady úspěšné žalované nebyly vynaloženy účelně (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ), neboť ve vyjádření k dovolání nevyjádřila stanovisko k přípustnosti dovolání a nenavrhovala jeho odmítnutí.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. dubna 2002

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.,v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru