Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 4380/2007Usnesení NS ze dne 03.03.2009

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.4380.2007.1

přidejte vlastní popisek

22 Cdo 4380/2007

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně M. J., zastoupené advokátem, proti žalované Ing. A. L., zastoupené advokátkou, o určení vlastnického práva, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 41 C 337/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. dubna 2007, č. j. 20 Co 597/2006-81, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.307,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala, aby soud určil, že D. K. – matka účastnic – ke dni smrti byla podílovou spoluvlastnicí níže uvedené nemovitosti, neboť kupní smlouva, kterou svůj podíl převedla na žalovanou, byla simulovaným právním úkonem a tudíž byla uzavřena neplatně a nemovitosti náleží do dědictví. Matka účastnic byla v době uzavírání kupní smlouvy nemocná a pro nadměrné užívání léků jednala

v duševní poruše, která ji činila k tomuto právnímu úkonu neschopnou; navíc skutečná vůle účastnic smlouvy směřovala k darování podílu.

Městský soud v Brně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. května 2006, č. j. 41 C 337/2004-65, zamítl žalobu „podle které mělo být určeno, že paní D. K., posl. bytem B., H. 11, byla ke dni své smrti vlastnicí nemovitostí, konkrétně budovy domu č. p. 55, nacházející se na pozemku p. č. 1067 – zastavěná plocha, objekt bydlení a pozemku p. č. 1067 – zastavěná plocha o výměře 1246 m2, vše o podílu ½, když tyto nemovitosti jsou zapsány u Katastrálního úřadu pro J. k., Katastrální pracoviště B.-m., na LV č. 247, okr. B.-m., obec B., katastrální území T.“, a žalobkyni uložil, aby zaplatila žalované náklady řízení.

Soud prvního stupně zjistil, že D. K. převedla darovací smlouvou uzavřenou 23. 10. 1998 na žalovanou spoluvlastnický podíl ve výši jedné ideální poloviny shora uvedených nemovitostí, druhou ideální polovinu na ni převedla kupní smlouvou uzavřenou 7. 8. 2000; kupní cena činila 3 500 000,- Kč. Po provedeném dokazování, zahrnujícím i výpovědi dvou lékařů obeznámených ze zdravotním stavem převodkyně, dospěl k závěru, že D. K. byla v době uzavírání kupní smlouvy způsobilá posoudit význam a důsledky svého rozhodnutí. Kupní smlouva tedy byla uzavřena platně; nebylo prokázáno, že by kupující kupní cenu neuhradila. Skutečnost, že krátce po převodu peněz na účet prodávající došlo k jejich výběru osobou oprávněnou s penězi disponovat (žalovanou), neshledal soud za dostačující pro závěr, že uzavření kupní smlouvy bylo právním úkonem simulovaným, zastírajícím skutečný záměr stran podíl darovat. Soud věc posoudil podle § 37, § 41a odst. 2, § 133 a § 588 občanského zákoníku („ObčZ“).

Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 17. dubna 2007, č. j. 20 Co 597/2006-81, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně

a žalobkyni uložil zaplatit žalované náklady řízení. Ztotožnil se jak se skutkovými zjištěními, tak s právním závěrem soudu prvního stupně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („OSŘ“) a ve kterém uplatňuje dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a) a b) OSŘ. Podle ní je otázkou zásadního právního významu, zda soud sám, bez znaleckého posudku, může posoudit duševní poruchu; uvádí, že ve věci bylo nutné zadat vypracování znaleckého posudku, neboť rozhodnutí soudu záviselo na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí. Další zásadní otázka spočívá v posouzení, zda jde o simulovaný právní úkon, jestliže mezi týmiž účastníky dojde nejprve k uzavření kupní smlouvy a následně je uzavřena darovací smlouva, kterou se kupující dostává peněžní částka odpovídající části kupní ceny.

Dovolatelka namítá, že soud vycházel z neúplně zjištěného skutkového stavu, když neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz lékařskou zprávou z 3. 9. 1999 a důkaz znaleckým posudkem, který by se zabýval dušením stavem její matky v době uzavírání kupní smlouvy; soudem vyslechnutí lékaři nepraktikují v oboru psychologie

a psychiatrie a jsou navíc dobrými přáteli rodiny žalované. Dovolatelka připomíná okolnosti úhrady kupní ceny a následné nakládání s penězi, nasvědčující tomu, že kupní smlouva byla simulovaná. Kupní cenu kupující zaplatila na účet prodávající u peněžního ústavu 22. 8. 2000, přičemž kupující měla k účtu prodávající dispoziční právo. Výběr peněz z účtu byl proveden 25. 8. a 29. 8. 2000; následně mělo dojít k darování těchto peněz. Důkazní břemeno ohledně darování peněz „leží na žalované“, což vyplývá z pravidla vyplývajícího z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1135/2005. Toto důkazní břemeno žalovaná neunesla, neboť prokázala darování pouze části peněz, konkrétně 1 000 000,- Kč. Dovolatelka shrnuje, že smluvní účastnice uzavřely simulovanou písemnou kupní smlouvu ohledně předmětných nemovitostí, kterou bylo zastřeno jejich darování; jde proto o neplatný právní úkon. Dovolatelka poukazuje na to, že matka účastnic nadměrně užívala léky ovlivňující psychiku, a zpochybňuje její způsobilost k právním úkonům. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, které pokládá za správné. Dovolání nepokládá za přípustné, neboť napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam.

Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenou účastnicí řízení, není však přípustné.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 OSŘ). V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu

s hmotným právem (§ 237 odst. 3 OSŘ). O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná, je-li v něm řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v dané konkrétní věci. Rovněž nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, publikované pod č. C 102 ve svazku 2 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck).

Protože dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž byla přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 OSŘ). Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení. Ke tvrzeným vadám řízení lze přihlédnout jen v případě přípustného dovolání.

Napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší.

Otázku, zda k posouzení, zda osoba, která učinila právní úkon, jednala v duševní poruše, která ji činila k tomuto právnímu úkonu neschopnou, je třeba stanovit znalce, lze řešit jen s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem dané věci (viz např. výpovědi lékařů kteří v rozhodné době posuzovali zdravotní stav matky účastnic), a nelze ji řešit obecně; proto nemůže jít o otázku zásadního významu. Dovolací soud připomíná § 127 odst. 4 OSŘ s tím, že odborným vyjádřením může být i výpověď ošetřujícího lékaře. Pokud dovolatelka zpochybňuje hodnocení důkazů a namítá, že měly být provedeny i jiné důkazy (včetně znaleckého posudku), přičemž soud zdůvodnil, proč tyto důkazy neprovedl, jde podle obsahu o uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 3 OSŘ, přičemž pro řešení skutkových otázek nelze dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ připustit. To ovšem platí i o druhém uplatněném tvrzení; za situace, kdy soudy v nalézacím řízení neučinily skutkové zjištění, že by vůle účastnic kupní smlouvy v době jejího uzavření nebyla vážná, nemůže se dovolací soud právní problematikou tvrzené simulace zabývat.

Dispozice s penězi, ke kterým došlo po uzavření kupní smlouvy, nemají na platnost smlouvy, kterou je třeba posuzovat podle stavu v době jejího uzavření, vliv. Pokud podle dovolatelky mají tyto dispozice být nepřímým důkazem pro závěr

o nevážnosti vůle, jde opět o skutkovou námitku, kterou se dovolací soud nemůže zabývat.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) OSŘ odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ s tím, že úspěšné žalované vznikly náklady dovolacího řízení představované odměnou advokátky za zastoupení v dovolacím řízení s písemným vyjádřením k dovolání, která činí podle § 5 písm. b), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 ve spojení s § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 5.000,- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a 19 % daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 1.007,- Kč, celkem tedy 6.307,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 OSŘ.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. března 2009

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru