Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 431/2002Usnesení NS ze dne 26.03.2002

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.431.2002.1
Dotčené předpisy

§ 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 431/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce města K. H., zastoupeného advokátem, proti žalované T. B. d. a. s., zastoupené advokátem, o odstranění staveb, vyklizení nemovitostí, uvedení nemovitostí do původního stavu a zdržení se protiprávních zásahů k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 242/96, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. září 2001, č. j. 14 Co 572/2001-1044, ve znění opravného usnesení ze dne 26. října 2001, č. j. 14 Co 572/2001-1052, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení částku 5.075,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. P. K.

Odůvodnění:

Okresní soud v Klatovech usnesením ze dne 10. května 2001, č. j. 6 C 242/96-958, podle § 96 odst. 2 OSŘ po zpětvzetí žaloby zastavil řízení o odstranění staveb, vyklizení nemovitostí, uvedení nemovitostí do původního stavu a zdržení se protiprávních zásahů k nemovitostem a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 27. září 2001, č. j. 14 Co 572/2001-1044, ve znění opravného usnesení ze dne 26. října 2001, č. j. 14 Co 572/2001-1052, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení. Dále změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech řízení odvolacího.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 239 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. a namítá, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhla, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl, aby dovolání žalované bylo jako nepřípustné „zamítnuto“.

Podle bodu 1. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. V dané věci bylo řízení zahájeno dne 2. 12. 1996, a rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vydáno dne 10. 5. 2001, proto se na něj nevztahuje bod 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., který stanoví, že dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Nejvyšší soud jako soud dovolací proto dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ”).

Dovolací soud po zjištění, že dovolání bylo podáno proti usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou a včas, se jím zabýval nejprve z hlediska jeho přípustnosti.

Podle § 236 odst. 1 OSŘ dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, je přípustné za naplnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. b) a c) - vyjma věcí uvedených v § 237 odst. 2, § 238 odst. 1, § 238a odst. 1 a § 239 odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 OSŘ.

V dané věci bylo řízení zastaveno, to znamená, že soud nerozhodl ve věci samé. Přípustnost dovolání nevyplývá proto z § 237 odst. 1 písm. b) a c) OSŘ, kterými je stanovena jen pro usnesení, jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé.

Přípustnost dovolání nelze vyvodit ani z § 238 odst. 1, § 238a odst. 1 a § 239 odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 věta před středníkem OSŘ, neboť mezi taxativně vyjmenovanými usneseními není usnesení, jímž bylo rozhodnuto podle § 96 odst. 2 OSŘ o zpětvzetí žaloby.

Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl [§ 243b odst. 5, § 218 odst. 1 písm. c) OSŘ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z neúspěšnosti žalované v tomto řízení a z toho, že úspěšnému žalobci náklady řízení vznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ). Náklady představují odměnu za jeden úkon právní služby - vyjádření zástupce k dovolání podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, která činí podle § 15, § 14 odst. 1 a § 10 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 5.000,- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů 75,- Kč podle § 13 odst. 3. advokátního tarifu.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 26. března 2002

JUDr. Marie Rezková, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru