Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 4191/2014Usnesení NS ze dne 30.10.2014

HeslaPřípustnost dovolání
Stavba neoprávněná
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.4191.2014.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 4191/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců: a) M. B., P., b) Ing. R. B., P., c) Ing. P. B., P., d) Ing. J. F., S., e) Mgr. J. F., F. n. O., f) T. H., K., g) K. H., K., h) J. K., P., ch) Ing. M. L., P., i) D. L., P., j) Mgr. M. M., V. P., k) Ing. P. O., P., l) V. P., N., m) PhDr. M. S., P., n) Ing. V. Š., P., o) Ing. H. Š., P., všech zastoupených Mgr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 8, Karolinská 661/4, proti žalovaným: 1) INSTITUTU KLINICKÉ A EXPERIMENTÁLNÍ MEDICINY, se sídlem v Praze 4, Vídeňská 1958/9, IČO: 00023001, zastoupenému JUDr. MUDr. Janem Skácelem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, 2) Zeta Estate, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1047/26, IČO: 63079461, o žalobě o přisouzení vlastnického práva nebo zřízení věcného břemene, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 40 C 211/2013, o dovolání žalovaného 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2014, č. j. 28 Co 229/2014-183, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného 1) usnesením ze dne 28. května 2014, č. j. 28 Co 229/2014-183, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 („soud prvního stupně“) ze dne 13. ledna 2014, č. j. 40 C 211/2013-104, kterým soud prvního stupně připustil, aby do řízení na straně žalované jako další účastník přistoupila společnost Zeta Estate, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1047/26, IČO: 63079461.

Proti usnesení odvolacího soudu podává žalovaný 1) dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a o. s. ř.; tvrdí, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Obsah usnesení soudů obou stupňů a obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

V dané věci dovolání přípustné není.

Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s judikaturou dovolacího soudu. Tak v rozsudku ze dne 9. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 4082/2013, Nejvyšší soud konstatoval: „Zřízením neoprávněné stavby v době účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., vznikl mezi stavebníkem, který se stává jejím vlastníkem, a vlastníkem pozemku hmotněprávní vztah, který lze, neupravili-li účastníci vzájemný vztah mimosoudně, vypořádat jen způsoby uvedenými v § 135c obč. zák. Je-li ohledně neoprávněné stavby zahájeno soudní řízení, soud musí vypořádat celý hmotněprávní vztah, založený tímto ustanovením; také proto platí, že jde-li skutečně o neoprávněnou stavbu, nelze žalobu na její odstranění zamítnout jen pro nevhodnost navrženého způsobu vypořádání, ale je třeba vypořádat ji jinak (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. října 2004, sp. zn. 22 Cdo 1342/2004, publikovaný pod č. C 3098 Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). Rozhodnutí podle § 135c obč. zák. tak vždy zasáhne do právních poměrů vlastníka stavby a vlastníka pozemku; jsou-li uvedené nemovitosti ve spoluvlastnictví více osob, pak budou dotčena práva všech spoluvlastníků. To je důvod pro to, aby účastníky řízení byli v takovém případě všichni spoluvlastníci; dalším důvodem je, že ti z nich, kteří by se řízení nezúčastnili, by nebyli výrokem rozhodnutí vázáni a rozhodnutí by vůči nim nevytvořilo překážku věci rozhodnuté (§ 159a odst. 4 o. s. ř.).

Nejvyšší soud uzavírá, že je-li neoprávněná stavba nebo pozemek, na kterém byla zřízena, ve spoluvlastnictví více osob, musejí být všechny tyto osoby účastníky řízení o vypořádání neoprávněné stavby podle § 135c obč. zák.; jinak nelze žalobě vyhovět pro nedostatek věcné legitimace. Nechtějí-li někteří spoluvlastníci pozemku (resp. i vlastníci stavby, pokud se domáhají jejího vypořádání oni) vystupovat na straně žalující, nezbývá žalobci, než aby je označil v žalobě za žalované (viz přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2007, sp. zn. 22 Cdo 1020/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. května 2013, sp. zn. 22 Cdo 585/2012, a řadu dalších rozhodnutí)“.

V rozsudku ze dne 6. prosince 2001, sp. zn. 22 Cdo 1090/2000, publikovaném pod č. 32/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud vyslovil: „K žalobě na uspořádání poměrů mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby podle § 135c odst. 3 obč. zák. je věcně legitimován i vlastník neoprávněné stavby“. Nejde o spor mezi zřizovatelem stavby a vlastníkem pozemku, řeší se tu vztah dvou vlastníků – stavby a pozemku. Odkazy na nový občanský zákoník na věci nic nemění, neboť ten nelze v této věci aplikovat; byla-li totiž neoprávněná stavba zřízena před nabytím jeho účinnosti, musí být její vypořádání s ohledem na zákaz retroaktivity provedeno podle dosavadního předpisu, tedy podle § 135c obč. zák. 1964.

Rozhodnutím o připuštění dalšího účastníka ještě není řešena otázka věcné legitimace – o té se rozhodne až v rozsudku. Jde však o to, že budou-li shledány podmínky pro vydání požadovaného rozhodnutí, pak bude muset směřovat proti všem spoluvlastníkům nemovitostí, o které jde, aby tak právní vztahy mezi nimi a ke třetím osobám byly postaveny najisto. Proto základním předpokladem pro úspěch žaloby je vymezení správného okruhu účastníků, jejichž legitimace pak bude ve sporu řešena. Odkaz na R 9/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek není případný; jak bylo totiž vysvětleno, účast dalších osob tu je podmínkou pro eventuální úspěch žalobce, resp. žalobců.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. října 2014

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru