Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 418/2020Usnesení NS ze dne 25.02.2020

HeslaDovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.418.2020.1
Dotčené předpisy

§ 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 418/2020-284

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Heleny Novákové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce B. V., narozeného XY, bytem v XY, proti žalovaným 1) E. K., narozené XY, 2) T. K., narozenému XY, oběma bytem v XY, o odstranění traverz a vybudování společné kanalizační přípojky, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 5 C 322/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 2 2019, č. j. 21 Co 37/2019-262, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice soudní poplatek za dovolání ve výši 4.000 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, na účet Okresního soudu Praha-východ.

Odůvodnění:

Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 2. 11. 2018, č. j. 5 C 322/2013-240, zastavil odvolací řízení (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 14. 2. 2019, č. j. 21 Co 37/2019-262 odvolání žalobce proti výše označenému usnesení soudu prvního stupně odmítl (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Dovodil, že odvolání trpí vadami bránícími pokračování v odvolacím řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal, podle obsahu [§ 41 odst. 2 ve spojení s § 243b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“ (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb. a contrario)], žalobce dovolání, v němž pouze odkázal na § 236 o. s. ř.

Dovoláním – jakožto mimořádným opravným prostředkem – lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, připouští-li to zákon (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není dovolání přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4.

Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. může žalobou pro zmatečnost účastník napadnout, mimo jiné, pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání.

Proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání, není tedy dovolání podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. objektivně přípustné, když mimořádným opravným prostředkem, jenž v takovém případě slouží k prověření správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, je žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2013, sen. zn. 29 NSČR 35/2013, či ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1398/2016, obě dostupná na www.nsoud.cz, stejně jako další uváděná rozhodnutí).

Dovolací soud proto dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.) a v odůvodnění tohoto usnesení pouze stručně uvedl, proč je dovolání nepřípustné (§ 243f odst. 3 věta první o. s. ř.). Z důvodu objektivní nepřípustnosti dovolání dovolací soud neposuzoval splnění podmínky dovolacího řízení povinného zastoupení dovolatele advokátem [(§ 241, § 241b odst. 2 o. s. ř.), srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 27 Cdo 5052/2017] a nezkoumal náležitosti dovolání (§ 241a odst. 1 až 3 o. s. ř.). Za dané situace nemohou být splněny ani podmínky odkladu právní moci a vykonatelnosti napadeného usnesení k neurčitému návrhu dovolatele uvedenému v dovolání (§ 243 o. s. ř.).

Výrok II o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Výrok o povinnosti žalobce zaplatit soudní poplatek z dovolání je odůvodněn ustanovením § 4 odst. 1 písm. i), § 11a zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017 [(čl. VI přechodných ustanovení k zákonu č. 296/2017 Sb.), srov. např. usnesení ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2827/2018, ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 32 Cdo 4481/2018], dále jen „zákon o soudních poplatcích“. Dovolatel totiž podal dovolání proti rozhodnutí, proti kterému takovou možnost vylučuje ustanovení § 238 o. s. ř.; učinil tak přesto, že se mu v napadeném rozhodnutí dostalo správného poučení o nepřípustnosti dovolání. Dovolací soud proto o povinnosti žalobce zaplatit soudní poplatek, jehož výše činí 4 000 Kč (položka 23 bod 2 sazebníku poplatků tvořícího přílohu zákona o soudních poplatcích), je splatný do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 7 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích), na účet soudu prvního stupně (§ 8 odst. 3, § 3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích), rozhodl tímto usnesením (§ 3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích), aniž bylo významné, zda žalobce opětovně zcela neurčitým způsobem (pouhým označením § 138 o. s. ř. v dovolání) požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků. Podle § 11a zákona o soudních poplatcích se totiž osvobození od poplatku podle § 11 odst. 2, jakož i osvobození podle rozhodnutí předsedy senátu o přiznání osvobození od soudních poplatků, neuplatní, je-li dovolání odmítnuto pro nepřípustnost podle § 238 občanského soudního řádu. Jelikož dobrodiní zákona spočívající v tom, že určitým osobám je přiznáno osvobození od soudních poplatků, nesmí být zneužíváno k podávání opravných prostředků tam, kde to zákon vylučuje, vznikla dovolateli odmítnutím dovolání výše uvedená poplatková povinnost (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 29 ICdo 119/2018), aniž by bylo případné osvobození od soudních poplatků významné.

Poučení: Nebudou-li povinnosti vyplývající z vykonatelného rozhodnutí dobrovolně splněny, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 2. 2020

Mgr. Michal Králík, Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru