Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 409/2004Rozhodnutí NS ze dne 31.03.2004

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2004:22.CDO.409.2004.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 409/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce V. D., zastoupeného advokátkou, proti žalované M. D., zastoupené advokátkou, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 38 C 340/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2002, č. j. 51 Co 433/2002-323, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech dovolacího řízení částku 10.537 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem z 24. 6. 2002, č. j. 38 C 340/97-276, rozhodl, že „s přihlédnutím k vypořádání BSM co do movitých věcí smírem zdejšího soudu z 21. 3. 2001, pravomocným 4. 4. 2001, se z bezpodílového spoluvlastnictví účastníků zaniklého rozvodem jejich manželství ke dni 24. 6. 1996 do výlučného vlastnictví žalované přikazuje dům čp. 31 s parcelou st. p. 42 v katastrálním území P. (výrok I.), žalobce je povinen vyplatit žalované k vyrovnání podílů 290.000 Kč, a to do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok II.)“, že účastníci jsou povinni zaplatit soudní poplatek, nahradit státu náklady řízení a že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení (výroky III. až V.).

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem z 13. 12. 2002, č. j. 51 Co 433/2002-323, rozsudek soud prvního stupně ve výrocích I., II., IV. a V. potvrdil, ve výroku III. o soudním poplatku rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Považuje dovolání za přípustné, „neboť dovolací soud vyslovil přípustnost přímo ve výroku svého rozsudku, neboť jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ve smyslu § 238 odst. 2 písm. a) o. s. ř.“, a uvádí, že je podává z důvodu, že dovoláním napadený rozsudek vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Jeho naplnění spatřuje v tom, že při vypořádání domu čp. 31 se stavební parc. č. 42 v kat. území P. (dále jen „nemovitosti“) vycházel odvolací soud z obecné ceny 400.000 Kč, opírající se o znalecký posudek Ing. K. B. Odvolací soud však nevzal v úvahu, že žalobce předložil a navrhl k důkazu znalecký posudek Ing. J. Z., který stanovil obecnou cenu nemovitostí částkou 605.000 Kč. Naproti tomu při vypořádání hodnoty členského podílu v bytovém družstvu vycházely soudy obou stupňů z obecné ceny, stanovené jako průměr rozdílných cen, k nimž dospěly dva znalecké posudky. Žalobce tedy namítl, že rozsudek odvolacího soudu je nesprávný, neboť nebyl proveden jím navržený důkaz. Uplatnil tak podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 OSŘ) dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) OSŘ, tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobce navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto, neboť z důvodu uvedeného žalobcem není rozsudek odvolacího soudu rozhodnutím po právní stránce zásadního významu. Poukázala na to, že v případě přípustnosti dovolání podle § 237 odst. l písm. c) OSŘ lze rozsudek odvolacího soudu napadat pro nesprávné právní posouzení věci, nikoli z toho důvodu, že skutkové zjištění nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení dále zkoumal, zda jde o dovolání přípustné

Podle § 236 odst. l zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Předpoklady přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, podle § 237 odst. l písm. b) OSŘ nejsou dány, neboť jde o prvý rozsudek soudu prvního stupně.

Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu by mohlo být dovolání přípustné už jen podle § 237 odst. l písm. c) OSŘ, to znamená, jen pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Takovým rozhodnutím je podle § 237 odst. 3 OSŘ rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, řeší-li otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být podle § 237 odst. l písm. c) OSŘ přípustné za splnění dvou předpokladů:

a) dovoláním je uplatněno vyřešení právní otázky, resp. nesprávné právní posouzení věci

b) dovolací soud dospěje k závěru, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.

Jde-li o dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, je nesprávné právní posouzení věci jak jedním z předpokladů přípustnosti dovolání, tak dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ. V daném případě však bylo dovolání podáno pro vadu řízení, která měla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. To znamená, že předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ nejsou dány a dovolání je nepřípustné. Vadou řízení, které měla za následek nesprávní rozhodnutí ve věci, to je dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) OSŘ by se dovolací soud mohl zabývat jen tehdy, pokud by šlo o dovolání přípustné.

Nepřípustné dovolání bylo podle § 243b odst. 5 OSŘ a § 218 odst. l písm. c) OSŘ dovolacím soudem odmítnuto.

Vzhledem k odmítnutí dovolání náleží žalované podle § 243b odst. 5 a § 146 odst. 3 OSŘ náhrada nákladů dovolacího řízení. Ty jsou dány odměnou její zástupkyně – advokátky v částce 10.462 Kč (§ 4 odst. 1 a 3, § 3 odst. 1, § 13 odst. l, § 18 odst. l vyhl. č. 484/2000 Sb.) a náhradou hotových výdajů 75 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), celkem částkou 10.537 Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost, uloženou mu tímto rozhodnutím, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 31. března 2004

JUDr. Marie Rezková,v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru