Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 3845/2020Usnesení NS ze dne 25.02.2021

HeslaVěcná břemena
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2021:22.CDO.3845.2020.1
Dotčené předpisy

§ 30a odst. 3 předpisu č. 49/1997 Sb.

§ 1299 odst. 2 o. z.

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 907/21


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 3845/2020-815

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně I. Z., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně 168, proti žalované Letišti Příbram, s. r. o., IČO 27421821, se sídlem v Drásově, Skalka 39, zastoupené JUDr. Jaroslavou Žákovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Komenského náměstí 289, o zrušení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 12 C 192/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2020, č. j. 27 Co 326/2019-687, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalované JUDr. Jaroslavy Žákové.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o.s.ř.):

Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 5. 12. 2012, č. j. 13 C 37/2012-68, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2013, č. j. 31 Co 50/2013-178, zřídil ve prospěch žalované na pozemcích žalobkyně věcné břemeno provozování letiště podle § 30a zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (dále též jen „ZCL“); žalobkyně se nyní domáhá jeho zrušení podle § 1299 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“). Tvrdí, že došlo k trvalé změně poměrů, která vyvolává hrubý nepoměr mezi zatížením pozemků žalobkyně a výhodou žalované. Bylo totiž rozhodnuto o odstranění stavby vzletové a přistávací dráhy, a na základě pravomocného rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2011, č. j. 25 Co 501/2010-206, byl nařízen výkon rozhodnutí (dovolání proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto, odmítnuta byla rovněž následná ústavní stížnost). Odstraněním stavby vzletové a přistávací dráhy existence věcného břemene ve prospěch žalované ztratí opodstatnění.

Okresní soud v Příbrami („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 8. 2019, č. j. 12 C 192/2018-587, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zrušení věcného břemena provozování letiště zřízeného rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 5. 12. 2012, č. j. 13 C 37/2012-78, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2014, č. j. 31 Co 50/2013-178, ve prospěch žalované k pozemkům žalobkyně, a to k pozemkům p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY a p. č. XY, všechny pozemky zapsané v Katastru nemovitostí na LV XY pro Obec XY, KÚ XY, Katastrální pracoviště XY. Rozhodl rovněž o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 11. 6. 2020, č. j. 27 Co 326/2019-687, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. K možnosti aplikace § 1299 odst. 2 o. z. na zrušení věcného břemene, založeného § 30a ZCL, uvedl: „Novelou zákona o civilním letectví č. 301/2009 Sb., bylo s účinností od 1. 1. 2010 nově zařazeno ustanovení § 30a, ve kterém je samostatně a komplexně upraven vznik, zánik a zrušení věcného břemene pro provozování letiště k letištnímu pozemku, na němž se nachází letiště, nebo jeho část, které existovaly ke dni 31. prosince 2009. Nejen z textu ustanovení § 30a odst. 3 zákona o civilním letectví, který taxativně vyjmenovává důvody pro zrušení věcného břemene soudem, ale i smyslu a účelu této speciální zákonné úpravy nelze dovodit, že by bylo možné vedle ní aplikovat na takto zřízená věcná břemena i obecná ustanovení občanského zákoníku o zrušení věcných břemen, resp. služebností (srov. § 151p odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, resp. § 1299 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014). Pokud by zákonodárce měl v úmyslu umožnit zrušení těchto věcných břemen z obecného důvodu trvalé změny poměru mezi služebnou a panující věcí, či oprávněnou osobou, neměl by důvod vyjmenovávat v § 30a odst. 3 zákona o civilním letectví důvody, které by jinak byly pod tento obecný důvod podřaditelné.“

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalobkyně (dovolatelka) dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“). Tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení tří otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (důvody pro odročení jednání, trvalá změna poměrů daná zánikem veřejného zájmu na provozování letiště a odstraněním vzletové a přistávací dráhy – dovolatelkou označené jako otázky „III, IV a VI“), a dále na vyřešení otázky, která „má být dovolacím soudem posouzena jinak“ (užití obecných ustanovení občanského zákoníku o zániku služebností na věcné břemeno provozování letiště podle zákona o civilním letectví – dovolatelkou označená jako otázka „V“). Jako dovolací důvod uplatňuje nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř.

Obsah všech rozhodnutí ve věci, obsah dovolání i vyjádření k němu je účastníkům znám, proto na ně dovolací soud v podrobnostech pro stručnost odkazuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Dovolání není přípustné.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatelka domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatelka uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

K důvodům pro zrušení věcného břemen provozování letiště:

Odvolací soud založil napadené rozhodnutí na závěru, že obecná ustanovení o zániku věcných břemen upravená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku (o. z.) se na zrušení věcného břemene letiště nepoužijí, neboť zákon o civilním letectví obsahuje vlastní - speciální - úpravu zrušení věcného břemene provozování letiště (§ 30a odst. 3 ZCL). Protože naplnění některého z důvodů pro zrušení věcného břemene provozování letiště uvedených v § 30a odst. 3 ZCL dovolatelka netvrdila, uzavřel, že žalobě nelze vyhovět.

S takovým závěrem dovolatelka nesouhlasí (čl. V dovolání). Má-li však být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelů) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Z obsahu dovolání se podává, že právní otázka, na níž napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí, a to možnost aplikace obecných ustanovení k zániku věcných břemen podle občanského zákoníku na věcné břemeno provozování letiště, má být dovolacím soudem posouzena jinak, než jak tuto otázku posoudil odvolací soud. Toto samo o sobě však není řádným vymezením předpokladu přípustnosti dovolání, neboť žádost dovolatelky, podle níž má být dovolacím soudem právní otázka posouzena jinak, neodpovídá požadavku § 237 o. s. ř., aby dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013).

Dovolání by však nebylo ohledně této otázky přípustné, ani kdyby byl důvod přípustnosti dovolání vymezen správně. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4079/2016, publikovaném pod č. 86/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, se uvádí: „Právní režim věcných břemen zřízených na základě zákona se řídí obecnou občanskoprávní úpravou jen v otázkách neupravených speciálními veřejnoprávními předpisy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 28 Cdo 4833/2007)“. Toto obecné pravidlo pak dovolací soud aplikoval na náhradu za zřízení věcného břemene: „Proto obsahuje-li zákon o civilním letectví vlastní úpravu náhrady za zřízení věcného břemene, jedná se o normu speciální, která má před obecnou úpravou občanského zákoníku aplikační přednost. Obecnou úpravou se řídí jen otázky zákonem o civilním letectví neupravené; proto v tomto případě nelze použít judikaturu týkající se výše náhrady za zřízení věcného břemene.“

„Je-li judikatorně dovolacím soudem vyřešena otázka obecnějšího charakteru, nemá smysl v dovolacím řízení meritorně přezkoumávat dovolatelem formulované otázky dílčí či specifické, jejichž závěr však nemůže nijak zvrátit řešení otázky obecné“ (usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 2619/15). Otázka použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku na režim věcného břemene zřízeného podle zákona o civilním letectví byla dovolacím soudem již řešena, toto řešení lze plně aplikovat i na zrušení tohoto věcného břemene soudem a odvolací soud, na jehož věcně správnou argumentaci se odkazuje, zaujal stejný právní názor jako dříve soud dovolací. Není tu tedy dán žádný (ani neuplatněný) z důvodů přípustnosti dovolání, uvedený v § 237 o. s. ř. Ustanovení § 1299 odst. 2 o. z., umožňující zrušení věcného břemene při trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením společné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby, se tak ve vztahu k věcným břemenům zřízeným podle § 30a ZCL neuplatní.

Protože (eventuální) trvalá změna vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku není důvodem ke zrušení věcného břemene provozování letiště, nezávisí napadené rozhodnutí ani na otázce, zdali taková trvalá změna poměrů může spočívat v zániku veřejného zájmu na provozování letiště (otázka IV). Ani tato otázka proto nemůže založit přípustnost dovolání.

Totéž platí pro posouzení otázky, zda trvalá změna vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku může spočívat v odstranění přistávací a vzletové dráhy (otázka VI).

Již jen na okraj se uvádí, že pokud by snad odstraněním vzletové a přistávací dráhy mělo dojít k zániku letiště, a tedy k naplnění důvodu pro zrušení věcného břemene provozování letiště ve smyslu § 30a odst. 3 písm. c) ZCL (z dovolání se taková námitka výslovně nepodává), pak je třeba připomenout, že k odstranění vzletové a přistávací dráhy prozatím nedošlo a není ani důvod předpokládat, že k němu výkonem rozhodnutí dojde. Výkon rozhodnutí odstraněním letištní dráhy (o který dovolatelka od počátku opírá důvodnost žaloby) byl nařízen ještě před rozhodnutím o zřízení věcného břemene provozování letiště, neboť v té době vlastníku vzletové a přistávací dráhy nesvědčil právní důvod užívání pozemků žalobkyně (stavba byla neoprávněná). Následně však došlo ke zřízení věcného břemene provozování letiště, jehož zrušení se nyní dovolatelka domáhá, a hmotněprávní důvod k odstranění stavby odpadl (stavba nadále není neoprávněná). Ústavní soud v této souvislosti v usnesení ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. II. ÚS 216/15, poukázal na to, že je zde zjevně dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Nemohl být proto naplněn ani důvod pro zrušení věcného břemene z důvodu zániku letiště podle § 30a odst. 3 písm. c) ZCL.

K důvodnosti omluvy zástupce žalobkyně z jednání konaného dne 11. 6. 2020:

Podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci (srovnej § 241a odst. 1 o. s. ř.) a pouze tehdy, když je dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srovnej § 242 odst. 3 o. s. ř.). Z uvedeného vyplývá, že dovolací soud může k vadám řízení přihlédnout pouze v tom případě, že z jiného důvodu shledá dovolání jako přípustné. Zmatečnostní vada řízení podle § 229 odst. 3 o. s. ř. (dovolatelka zde tvrdí, že jí byla odňata možnost jednat před soudem) tak přípustnost dovolání založit nemůže, neboť není způsobilým dovolacím důvodem; k posouzení její důvodnosti slouží od 1. 1. 2001 toliko žaloba pro zmatečnost [k tomu srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002 (uveřejněné pod č. 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.) a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1442/2016 (dostupné na www.nsoud.cz); proti uvedenému rozhodnutí byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 19. 12. 2016, sp. zn. I. ÚS 2765/16 (dostupným na http://nalus.usoud.cz)].

Protože dovolání není přípustné, Nejvyšší soud jej podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.

V Brně dne 25. 2. 2021

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru