Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 3709/2013Usnesení NS ze dne 28.01.2014

HeslaPrávní nástupnictví
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.3709.2013.1
Dotčené předpisy

§ 107a o. s. ř. ve znění od 01.01.2001

§ 118b o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 3709/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Ing. M. H., zastoupeného JUDr. Zuzanou Kudynovou, advokátkou se sídlem v Jičíně, Na Příkopech 64, proti žalované Ing. B. N., o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 4 C 23/99, o dovolání původní žalované JUDr. J. H., zastoupené Mgr. Jakubem Drábkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Oldřichova 23, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. května 2013, č. j. 25 Co 65/2011-1246, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění

(§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací potvrdil usnesení Okresního soudu v Jičíně (dále „soud prvního stupně“) ze dne 8. ledna 2013, č. j. 4 C 23/99-1225, kterým soud prvního stupně vyhověl návrhu žalobce, aby na místo žalované JUDr. J. H. vstoupila do řízení jako žalovaná Ing. B. N.

Proti usnesení odvolacího soudu podává původní žalovaná JUDr. J. H. dovolání, jehož přípustnost opírá o § 239 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a jež odůvodňuje nesprávným právním posouzením věci a vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Domnívá se, že soud nerespektoval pravidla koncentrace řízení, jestliže v této fázi řízení vyhověl návrhu žalobce na procesní nástupnictví, a tvrdí, že svým rozhodnutím popřel zásadu rovného postavení účastníků řízení. Má za to, že věc měla být projednána již podle novelizované úpravy o. s. ř., neboť zrušené rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vydáno po 30. 6. 2009, a jestliže žalobce neuplatnil návrh na procesní nástupnictví v době, kdy se o změně v osobě spoluvlastníka dozvěděl, v této fázi řízení tak již s ohledem na koncentraci řízení učinit nemůže.

Žalobce navrhuje odmítnutí dovolání.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 28. května 2013, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalované podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013.

Podle § 243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Dovolatelka v dané věci nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 až 238a o. s. ř. Pouhá skutečnost, že dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o. s. ř.) již není podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2013 předpokladem přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.). Dovolání je dle § 237 o. s. ř. přípustné pouze tehdy, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Tak tomu však v projednávané věci není.

Ustanovení § 107a o. s. ř. upravující institut procesního nástupnictví v důsledku tzv. singulární sukcese bylo do o. s. ř. vloženo s účinnosti od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Podle části dvanácté hlavy I bodu 1. přechodných ustanovení k části první zák. č. 30/2000 Sb., není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Z uvedeného vyplývá, že ode dne 1. ledna 2001, kdy nabyla účinnosti novela o. s. ř. provedená zák. č. 30/2000 Sb., postupují soudy v případě procesního nástupnictví v důsledku tzv. singulární sukcese podle § 107a o. s. ř. Správně proto nalézací soudy rozhodly usnesením o procesním nástupnictví na straně žalované, i když řízení ve věci bylo zahájeno před 1. lednem 2001.

Přípustnost dovolání nezakládá ani namítaný střet uplatnění procesního nástupnictví s koncentrací řízení. Tzv. zákonnou koncentraci řízení váže § 118b odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. července 2009 na konec přípravného jednání provedeného podle § 114c o. s. ř. ve znění účinném od 1. července 2009 nebo na konec prvního jednání. Protože první jednání v projednávané věci (nikoliv další jednání soudu prvního stupně, které následovalo po zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně soudem odvolacím) proběhlo před 1. červencem 2009, tedy před účinnosti novely o. s. ř. provedené zák. č. 7/2009 Sb., kterou došlo k vložení institutu zákonné koncentrace řízení do § 118b o. s. ř., nemůže již být ve věci aplikováno novelizované ustanovení § 118b o. s. ř., a tedy ani institut zákonné koncentrace řízení.

Způsobilým předpokladem přípustnosti dovolání ani dovolacím důvodem podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2013 již není ani dále namítaná skutečnost, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).

Nejvyšší soud proto dovolání původní žalované podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí o věci samé.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. ledna 2014

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru