Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 357/2005Usnesení NS ze dne 27.04.2006

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.357.2005.1
Dotčené předpisy

§ 104 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 357/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně B. Š., zastoupené advokátem, proti žalovanému Ing. I. S., o odstranění studny, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 14 C 19/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. srpna 2004, č. . 8 Co 1205/2004-31, takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. srpna 2004, č. j. 8 Co 1205/2004-31, a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. května 2004, č. j. 14 C 19/2004-25, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala odstranění stavby, a to vrtané studny z pozemku parc. č. 210/7 ve vlastnictví žalovaného, a to s odkazem na ustanovení § 88 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“). Uvedla, že žalovaný porušil § 127 ObčZ, tím že ohrožuje její stavbu. Má za to, že jde o stavbu postavenou fakticky bez stavebního povolení, nikoli jen o průzkumný hydrogeologický vrt jak tvrdí žalovaný. Studny žalobkyně a žalovaného jsou propojené a čerpáním vody z vrtu žalovaného došlo k poklesu hladiny ve studni žalobkyně o 41 cm. Žalobkyni tak hrozí, že ve studni nebude mít vodu, případně ji bude mít znečištěnou.

Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále „soud prvního stupně“) z 6. 2. 2004, č. j. 14 C 19/2004-5, byla žalobkyně vyzvána, aby dostatečně specifikovala žalobní petit, tj. čeho se domáhá, v tomto případě na jakém přesně specifikovaném pozemku (katastrální území, parcelní číslo atp.) se žalobkyně domáhá odstranění vrtu a přesně specifikovala výši škody, kterou požaduje nahradit za kontaminaci její studně. Dále byla vyzvána k připojení listinných důkazů, které by prokazovaly tvrzené skutečnosti – doložení vlastnictví k pozemku výpisem z katastru nemovitostí, kopie katastrální mapy atp. Žalobkyně podáním z 16. 2. 2004 a do protokolu dne 31. 3. 2004 doplnila žalobu tak, že se domáhá odstranění studny podle § 88 stavebního zákona z pozemku žalovaného, neboť čerpáním vody z vrtu žalovaného došlo k poklesu vody v její studni a voda je znečištěná.

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací usnesením ze 23. 8. 2004, č. j. 8 Co 1205/2004-31, potvrdil usnesení soudu prvního stupně z 10. 5. 2004, č. j. 14 C 19/2004-25, jímž bylo řízení zastaveno a rozhodnuto, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Městskému úřadu v T., odboru výstavby a životního prostřední a o nákladech řízení. Dále rozhodl o nákladech řízení odvolacího.

Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. 210/13 v k. ú. V. Vlastníkem sousedního pozemku parc. č. 210/7 v k. ú. V. je žalovaný. Žalobkyně se domáhá odstranění stavby, konkrétně studny z pozemku ve vlastnictví žalovaného s odkazem na ustanovení § 88 stavebního zákona. Rozhodnutím Městského úřadu v T., odborem výstavby a životního prostředí (dále jen „městský úřad“), z 7. 8. 2002, které nabylo právní moci 13. 1. 2003, bylo již rozhodnuto o umístění stavby – budoucí studny na pozemku žalovaného. Žalobkyně jako tehdejší účastnice správního řízení tvrdila, že průzkumný vrt, nacházející se na předmětném pozemku, je fakticky již studnou, jejíž odstranění požaduje kvůli výši spodní vody a možné kontaminaci vody ve své studni. Správní orgán prvního stupně i orgán odvolací se v této souvislosti zabýval všemi i dnes žalobkyní uplatňovanými námitkami občanskoprávního charakteru.

V současné době probíhá správní řízení, a to ve fázi řízení odvolacího, o povolení nakládání s podzemními vodami a o vydání stavebního povolení ke stavbě, a to vodního díla – vrtané studny (obě ve prospěch žalovaného). Odvolací soud považoval za správný závěr soudu prvního stupně, že v žalované věci není dána pravomoc soudu podle § 7 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) a proto muselo být řízení podle § 104 odst. 1 OSŘ zastaveno. V dané věci žalobkyně požaduje odstranění stavby podle § 88 stavebního zákona a příslušným k projednání této věci je stavební úřad. Proto nezbylo než řízení zastavit a věc postoupit příslušnému správnímu orgánu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Uvádí, že nebyla poučena o nedostatku pravomoci soudu projednat a rozhodnout předmětnou věc ve smyslu § 104 odst. 1 OSŘ. Okresní soud tak nesplnil poučovací povinnost ve vztahu k účastníkům podle § 5 OSŘ. Soud prvního stupně nepostupoval v souladu s § 43 odst. 1 OSŘ, jestliže zjistil logický rozpor mezi skutečnostmi vylíčenými v žalobě a zněním žalobního petitu. Soud prvního stupně zcela pominul, že se žaloba opírá především o tvrzený zásah do vlastnických práv žalobkyně, kterého se žalovaný dopouští tím, že na svém pozemku zřídil vodní dílo, aniž respektoval příslušné právní předpisy a aniž by vyčkal pravomocného skončení řízení před správními orgány. Namítá, že z žaloby je zřejmé, že jí jde především o ochranu vlastnického práva k pozemku parc. č. 210/13 v k. ú. V., který sousedí s pozemkem žalovaného, a konkrétně o ochranu vodního zdroje, který má na tomto pozemku zřízen (§ 126 a § 127 ObčZ). Pokud soud prvního stupně usnesením z 6. 2. 2004, č. j. 14 C 19/2004-5, vyzval žalobkyni k odstranění neurčitosti žalobního petitu, směřovala tato výzva pouze k dodatečné specifikaci žalobního petitu. Soud prvního stupně se soustředil pouze na tuto část žaloby, aniž zkoumal, do jaké míry žalobní návrh koresponduje s vylíčením rozhodných skutečností. Přestože žalobkyně reagovala v souladu s tím, jak byla soudem poučena, k odstranění neurčitosti podání nedošlo, a to ani při výslechu u soudu prvního stupně dne 31. 3. 2004. I z tohoto výslechu je zřejmé, že primárním důvodem pro podání žaloby byl zásah do vlastnického práva žalobkyně, které je jednáním žalovaného omezeno a ohrožováno. Vylíčení rozhodných skutečností neodpovídá petit žaloby, kterým se žalobkyně domáhala jednak odstranění studny a dále náhrady škody. Soud prvního stupně měl proto žalobkyni vyzvat k odstranění těchto rozporů a poučit ji o způsobu, jak tento rozpor odstranit. Jestliže takto soud prvního stupně nepostupoval, zatížil řízení vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pokud by byla žalobkyně soudem řádně poučena o tom, že skutečnosti popsané v žalobě neodpovídají návrhu na uložení povinnosti žalovanému k odstranění stavby a k náhradě škody, mohla zmíněnou vadu žaloby odstranit tak, že by její petit zněl na „stanovení povinnosti žalovanému zdržet se dalších zásahů do jejího vlastnického práva k pozemku parc. č. 210/13 v katastrálním území V. spočívajícím ve znečišťování vody ve studni nacházející se na mém pozemku jakož i ve snížení vydatnosti této studny“. Zmíněnou vadu neodstranil ani odvolací soud, proto navrhuje, aby byla usnesení soudů obou stupňů zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Dovolací soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, že je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a) OSŘ, a že jsou splněny i další podmínky vyplývající z § 241 a § 241a odst. 1 OSŘ, přezkoumal napadené usnesení podle § 242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Žalobkyně především namítala, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) OSŘ]. Tuto vadu řízení spatřovala v tom, že soud prvního stupně ji nepoučil o nedostatku pravomoci soudu projednat a rozhodnout předmětnou věc ve smyslu § 104 odst. 1 OSŘ. Přitom jak z žaloby tak i z obsahu spisu je zřejmé, že žalobkyně se žalobou domáhá nejen odstranění stavby a náhrady škody, ale obsahem žaloby je také ochrana vlastnického práva před znečištěním vody ve smyslu § 127 ObčZ.

Podle § 79 odst. 1 OSŘ musí návrh na zahájení řízení (žaloba) obsahovat mimo jiné vylíčení rozhodujících skutečností. Tím se rozumějí údaje nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. V návrhu musejí být obsaženy takové skutečnosti, jimiž je skutkový děj, na jehož základě je uplatňován nárok, jednoznačně individualizován.

Podle § 43 odst. 1 OSŘ předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.

Pokud se tedy žalobkyně domáhala odstranění stavby – vrtané studny s odkazem na § 88 stavebního zákona, přičemž vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě odpovídá návrhu na zdržení se zásahů do vlastnického práva žalobkyně podle § 127 odst. 1 OSŘ, a to znečišťování vody v její studni, je založen logický a věcný rozpor mezi odůvodněním žaloby a žalobním návrhem; taková žaloba je podáním nesprávným ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 OSŘ. Jestliže bylo v této věci zřejmé, čeho se žalobkyně domáhá, ale soudy měly zato, že formulace žaloby nevyhovuje procesním požadavkům, bylo namístě, aby ji na vadný žalobní návrh upozornily a poučily ji, byť jen obecně, jak je třeba žalobu formulovat. Z usnesení soudu prvního stupně z 6. 2. 2004, č. j. 14 C 19/2004-5, nevyplývá, že by žalobkyně byla poučena o tom, jak je třeba formulovat žalobu, domáhá-li se ochrany vlastnického práva z důvodu znečištění vody v její studni. Toto poučení nevyplývá ani z protokolu na čl. 13, ze kterého vyplývá, že žalobkyně byla poučena ve smyslu § 43 odst. 1 OSŘ, avšak není zde zřejmé jakého konkrétního poučení se žalobkyni ohledně znečištění vody ve studni dostalo. Jelikož soudy nesplnily svoji poučovací povinnost, je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) OSŘ].

Vzhledem k této vadě je usnesení odvolacího soudu nesprávné a bylo proto dovolacím soudem zrušeno, stejně jako usnesení soudu prvního stupně, na které se důvod zrušení rovněž vztahuje, a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 3 OSŘ).

Jen pro úplnost dovolací soud uvádí, že jde-li o zásahy do vlastnického práva, které - podle skutkového vylíčení v žalobě – již nastaly a trvají, nemůže soud odmítnout rozhodnutí o takovéto žalobě jen proto, že námitka poukazující na neoprávněné zásahy do vlastnického práva byla uplatněna v souvislosti s řízením před stavebním úřadem a její řešení náleží do pravomoci stavebního úřadu. Takováto žaloba opírající se o § 127 odst. l ObčZ, je žalobou vlastnickou, vyplývající z občanskoprávních vztahů, rozhodnutí o ní spadá ve smyslu § 7 odst. l OSŘ do pravomoci soudu a ten je povinen o ní rozhodnout. V daném případě z obsahu spisu plyne, že jde o stavbu již existující. Rovněž z vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě se podává, že k zásahům do vlastnického práva žalobkyně, jimž se brání žalobou, již dochází. Jde tedy o žalobu podle § 127 odst. l ObčZ a rozhodnutí o ní náleží do pravomoci soudu.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. dubna 2006

JUDr. Marie Rezková, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru