Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 2884/2020Rozsudek NS ze dne 09.12.2020

HeslaVlastnictví
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.2884.2020.1
Dotčené předpisy

§ 1028 o. z.


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 2884/2020-169

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce J. Z., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Petrem Fialou, advokátem se sídlem v Praze 5, Xaveriova 2735/11, proti žalovaným 1) M. R., narozenému XY, bytem v XY, a 2) J. R., narozené XY, bytem v XY, zastoupeným Mgr. Petrem Krátkým, advokátem se sídlem v Jeseníku, Dukelská 722/14, o určení průběhu hranic, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 4 C 116/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14. 5. 2020, č. j. 69 Co 41/2020-141, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14. 5. 2020, č. j. 69 Co 41/2020-141, a rozsudek Okresního soudu v Jeseníku ze dne 5. 9. 2019, č. j. 4 C 116/2017-108, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal určení průběhu hranic mezi pozemky v jeho vlastnictví, tedy pozemky p. č. XY a p. č. XY zvětšenými o části označené v rozsudku Okresního soudu v Jeseníku č. j. 10 C 134/2013-161, jako díly „XY“ a „XY“, a pozemky ve vlastnictví žalovaných, a to p. č. XY a p. č. XY zmenšenými o tytéž díly „XY“ a „XY“, vše v k. ú. XY.

Návrh žalobce odůvodnil tím, že mezi účastníky je spor o průběh hranice mezi jejich pozemky. Žalobce nejprve podal žalobu na určení, že je vlastníkem pozemků vymezených tak, že respektovaly jím tvrzenou vlastnickou hranici. Okresní soud v Jeseníku rozsudkem ze dne 4. 6. 2015, č. j. 10 C 134/2013-161, jeho žalobě vyhověl; rozsudek nabyl právní moci. Protože součástí rozsudku nebyl geometrický plán, ve kterém by sporný pozemek vyznačen, Katastrální úřad pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště XY, zamítl návrh na vklad práva na základě tohoto rozsudku do katastru nemovitostí, ve kterém je tak nadále evidován stav rozporný s výrokem rozsudku. Žalobce se před podáním žaloby obrátil na žalované o dohodu o souhlasném prohlášení o shodě na průběhu hranic pozemku, toto žalovaní odmítli.

Naléhavý právní zájem na určení průběhu vlastnické hranice mezi dotčenými pozemky žalobce a pozemky žalovaných spatřuje žalobce v tom, že sice již předchozím a pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku shora byla postavena najisto otázka vlastnictví k žalobcem vydrženým částem pozemků evidovaných dosud v katastru nemovitostí jako vlastnictví žalovaných, nicméně uvedený deklaratorní rozsudek vzhledem k absenci jeho nezbytné součásti v podobě technického podkladu - geometrického plánu k provedení příslušných změn v souboru geodetických informací a v souboru popisných informací, není způsobilý k navazujícímu vkladu do katastru nemovitostí. V zájmu právní jistoty účastníků řízení je třeba uzavřít tento sousedský spor.

Žalovaní navrhli, aby žaloba byla zamítnuta. Jde o žalobu na určení vlastnického práva, o které již bylo pravomocně rozhodnuto, hranice byla daným rozsudkem objektivně určena, přičemž tohoto nového určení se žalobce domáhá proto, že na základě předchozího rozsudku nedošlo k jím zamýšlené změně hranic v katastru nemovitostí. Předchozí rozsudek Okresního soudu v Jeseníku č. j. 10 C 134/2013-161 zakládá překážku věci rozsouzené; pro rozhodování v téže věci nejsou dány podmínky řízení a pravomocné rozhodnutí v téže věci by bylo zmatečné.

Okresní soud v Jeseníku rozsudkem ze dne 5. 9. 2019, č. j. 4 C 116/2017-108, žalobě vyhověl a průběh hranice určil. Uvedl, že žalobce má na určení hranice mezi pozemky naléhavý právní zájem; je zřejmé, že hranice je mezi účastníky nadále sporná, nicméně zjistitelná. Naléhavou potřebu soudního určení průběhu vlastnické hranice mezi dotčenými pozemky žalobce a pozemky žalovaných spatřoval soud v tom, že sice již předchozím rozsudkem shora byla postavena najisto otázka vlastnictví k žalobcem vydrženým částem pozemků evidovaným dosud v katastru nemovitostí jako vlastnictví žalovaných, nicméně tento rozsudek není způsobilý ke vkladu do katastru nemovitostí; za této situace je pak třeba tento sousedský spor definitivně vyřešit. V tomto řízení nejde o řízení podle ustanovení § 1028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žaloba na určení hranic mezi pozemky je v tomto případě jen zvláštním případem žaloby na určení vlastnického práva žalobce a ten svá tvrzení ohledně průběhu hranice jednoznačně prokázal.

K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14. 5. 2020, č. j. 69 Co 41/2020-141, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na určení průběhu hranice mezi pozemky zamítl. Odvolací soud konstatoval, že v dané věci se nejedná o řízení podle § 1028 o. z.; spor mezi účastníky vyplývá z tvrzeného vydržení vlastnického práva k části pozemku, nikoli z neznatelnosti nebo pochybnosti hranice, a takový spor se řeší žalobou na určení vlastnického práva k části vydrženého pozemku. Žalobce požaduje určení průběhu hranice, tedy nikoli určení vlastnického práva, ale právní skutečnosti. Na takovém určení nemůže být dán naléhavý právní zájem, nejedná se o určení práva ani právního poměru ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“). Naléhavý právní zájem na určení průběhu hranice nelze dovodit ani z toho, že nedošlo k zápisu do katastru podle rozsudku vydaného ve sporu o určení vlastnického práva mezi účastníky. Vlastnické právo se požadovaným výrokem neurčuje, určuje se právě jen průběh hranice, z něhož ostatně nelze určit ani konkrétní rozsah vlastnického práva účastníků. Uvedený rozsudek by nemohl být ani podkladem pro zápis do katastru nemovitostí, neboť neurčuje vlastnické právo, a sporné vztahy mezi účastníky by tak ani z tohoto hlediska nemohl vyřešit.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání; dovolání je podle něj přípustné podle § 237 o. s. ř., protože dovolacím soudem vyřešená právní otázka by měla být posouzena jinak, a protože se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (první z uvedených důvodů přípustnosti však ve skutečnosti neuplatňuje, viz níže).

Dovolatel souhlasí s odvolacím soudem potud, že v této věci skutečně nejde o řízení podle § 1028 o. z., ve kterém jde o stanovení objektivně neurčitelné hranice mezi pozemky. To však neznamená, že by nešlo žádat o určení hranice sporné subjektivně, jen mezi stranami sporu. Dovolatel uvádí: „Závěr, že určení průběhu hranice mezi pozemky nemusí být určeno výhradně postupem podle § 1028 OZ, ale že je možno žalovat na určení vlastnického práva i tehdy, je-li hranice pozemků mezi účastníky řízení subjektivně sporná, dovodil i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4071/2016, v němž vyložil rozdíl mezi oběma žalobními typy následovně: „Žaloba na „určení sporné hranice“ mezi pozemky, o které žalobce tvrdí, že ji lze objektivně zjistit, avšak existuje spor o její průběh mezi účastníky řízení, je jen zvláštním případem žaloby na určení vlastnického práva žalobce; soud za použití pravidel pro dokazování ve sporném řízení zkoumá, kudy vede sporná hranice, a pokud zjistí, že žalobcova tvrzení jsou správná, žalobě vyhoví, jinak ji zamítne“. „V případě, že žalobce svá tvrzení ohledně průběhu hranice neprokáže, soud nemůže bez změny žaloby hranici určit podle poslední držby či podle svého uvážení, ale musí žalobu zamítnout. Jde o řízení o vydání deklaratorního rozhodnutí, jehož smyslem je určení skutečných hmotněprávních vztahů tak, jak byly zjištěny ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu“.

Naproti tomu odvolací soud možnost zvláštního případu žaloby „na určení sporné hranice“ prakticky zcela vyloučil, když v bodech 6 a 7 na str. 5 napadeného rozsudku konstatoval, že nejedná-li se o řízení podle § 1028 OZ, pak na určení průběhu hranic nemůže být dán naléhavý právní zájem. Odvolací soud přitom zcela pominul, že možnost žaloby na určení sporné hranice není omezena pouze na případy výslovně předvídané § 1028 OZ, ale též na případy, kdy hranici objektivně zjistit lze, ale mezi účastníky je spor o její průběh. Přitom přesně o to šlo v této věci od samého počátku.

Zásadní potíž spočívá podle dovolatele v tom, že rozsudek soudu prvního stupně z roku 2015 navzdory deklaraci vlastnického práva ve prospěch dovolatele nemá ve svém výroku zakomponován odkaz na geometrický plán, „tudíž nesplňuje náležitost podkladové listiny ve smyslu § 25 odst. 2 vyhlášky ČUZK č. 357/2013 Sb., katastrální vyhlášky, a proto na základě zmiňovaného rozsudku nemohl dovolatel dosáhnout zápisu vydržené části pozemků do katastru nemovitostí a získat tak konkrétní doklad potvrzující rozsah jeho vlastnictví. Právě tento nedostatek měl odstranit rozsudek soudu I. stupně z roku 2019, který učinil geometrický plán součástí svého výroku.

„Zamítnutím žaloby však odvolací soud způsobil, že došlo k zakonzervování patové situace, kdy žalobce má na jednu stranu soudně deklarované výlučné vlastnictví ke sporným částem pozemků, ale zároveň se nemůže nijak domoci zápisu svého vlastnictví do veřejného seznamu (katastru nemovitostí), a získat tak vůči třetím osobám (a tedy i žalovaným) konkrétní doklad potvrzující rozsah jeho vlastnického práva“. „S ohledem na uvedené nemůže obstát závěr odvolacího soudu, že na straně dovolatele není dán naléhavý právní zájem na určení právní skutečnosti spočívající v určení průběhu hranice. V situaci, kdy jedna strana (žalovaní) průběh geodetem vytyčené hranice neuznává a odmítá v tomto směru učinit jakékoli souhlasné prohlášení, nemá dovolatel prakticky ani teoreticky jinou možnost než požadovat závazné určení průběhu sporné hranice soudem“. Odkazuje pak na judikaturu dovolacího soudu ohledně naléhavého právního zájmu na určení práva či povinnosti (§ 80 o. s. ř.) – např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1180/2003, a dokládá svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Cituje blíže neupřesněný „aktuální komentář“, podle kterého „Na rozdíl od určovacích žalob podle § 80 se u žalob na určení právní skutečnosti nevyžaduje naplnění podmínky naléhavého právního zájmu, neboť ten vyplývá z jejich explicitní právní úpravy“.

Možnost žalovat na určení sporné hranice mezi pozemky se podle něj podává i z § 50 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona, podle kterého platí: „ Změna údajů o geometrickém a polohovém určení pozemku na podkladě vytyčení nebo zpřesnění hranice pozemků, upřesnění nebo rekonstrukce přídělů, nebo určení hranice pozemků se zapisuje na podkladě žádosti vlastníka nebo jiného oprávněného, jejíž přílohou je rozhodnutí soudu o určení hranice pozemků“.

Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil, rozsudek soud prvního stupně potvrdil a aby rozhodl o nákladech řízení.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod, uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.

Dovolání je přípustné pro řešení (z obsahu dovolání se podávající) právní otázky, jak postupovat v situaci, kdy soud pravomocným rozhodnutím určí vlastnické právo ke spornému pozemku ležícímu na hranicích pozemků účastníků, nicméně neučiní součástí rozsudku geometrický plán, ve kterém by byl sporný pozemek vymezen, a katastrální úřad pak na základě tohoto rozsudku odmítne pro nedostatek geometrického plánu vložit takto určené vlastnické právo do katastru nemovitostí. Tuto otázku dosud dovolací soud neřešil.

Dovolatel mimo jiné k přípustnosti dovolání uvádí, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka by měla být posouzena jinak; z obsahu dovolání se podává, že tím zjevně myslí „jinak, než ji posoudil odvolací soud“. Tento důvod přípustnosti však na takový případ nesměřuje, v § 237 o. s. ř. jde o to, že má být jinak posouzena otázka, kterou již dovolací soud dříve vyřešil; tedy jde o návrh na změnu judikatury dovolacího soudu – viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1929/2016. To jasně vyplývá i ze slov zákona - „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Dovolatel však s judikaturou dovolacího soudu nepolemizuje, naopak tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je s ní v rozporu.

Dovolací soud konstatuje, že jde o naprosto ojedinělý případ, kdy v důsledku formálně chybného pravomocného rozhodnutí soudu o určení vlastnického práva je sice postaveno najisto, že žalobce je vlastníkem sporného pozemku na hranicích pozemků účastníků, avšak nemůže se domoci uvedení stavu katastru nemovitostí do souladu se stavem deklarovaným pravomocným rozsudkem; jeho vlastnické právo tak nemůže být zcela naplněno a může být i ohroženo (viz § 984 odst. 1 o. z.). Pak ovšem nezbývá, než hledat, byť i jedinečné, řešení tohoto problému.

Vždy je nezbytné vycházet z individuálních, tedy na konkrétních skutkových zjištěních založených rozměrů každé soudem projednávané věci. Mnohé případy a jejich specifické okolnosti mohou být značně komplikované a netypické; to však nevyvazuje obecné soudy z povinnosti učinit vše pro spravedlivé řešení, jakkoliv se to může jevit složité (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 25. května 2011, sp. zn. IV. ÚS 2842/10, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4253/2014).

K rozlišení dvou typů sporu o průběh hranice mezi pozemky a k jejich řešení:

V dané věci není sporné, že v případě sporu o hranici mezi sousedními pozemky jde z právního hlediska o dvě skupiny případů.

V první řadě jde – oproti občanskému zákoníku č. 40/1964 Sb. o obsahově nové - ustanovení § 1028 o. z., které určení neznatelné nebo pochybné hranice podle kritéria poslední pokojné držby nebo slušného uvážení soudem nově upravuje. O „neznatelnou nebo pochybnou“ hranici podle § 1028 o. z. jde v případě, že nelze objektivně zjistit, kudy hranice vede. V takovém případě ji soud určí konstitutivním rozhodnutím podle kritéria poslední pokojné držby nebo slušného uvážení.

Jestliže však jde jen o subjektivní spor účastníků o to, kudy hranice vede, a ta je objektivně určitelná (a o to jde i v případě, že žalobce tvrdí, že hranice mezi pozemky vede jinak, než jak je evidována v katastru nemovitostí, protože část sousedního pozemky vydržel), je třeba žalovat na určení vlastnického práva k části pozemku (kterou měl žalobce vydržet nebo ohledně níž tvrdí jiné důvody pro jeho vlastnické právo). Spornou část pozemku je třeba vymezit geometrickým plánem a žádat soud o určení, že žalobce je jeho vlastníkem; tak bude vymezena (byť nepřímo) i sporná hranice mezi pozemky. V tomto nedošlo oproti stavu podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. k žádné změně.

K naléhavému právnímu zájmu ve sporech o průběh hranice mezi pozemky:

Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem (§ 80 o. s. ř.).

Žalobce v řízení o určení sporné hranice prostřednictvím žaloby na určení vlastnického práva k vymezenému pozemku musí mít na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Ten je dán tvrzeným rozporem mezi stavem v katastru nemovitostí a skutečným stavem (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 1998, sp. zn. 2 Odon 86/97, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 58/1998).

Naléhavý právní zájem na určení zákon požaduje tam, kde jde o to, „zda tu právní poměr nebo právo je či není“. Nicméně (doslovné) určení průběhu sporné hranice mezi pozemky není určením, zda tu právní poměr nebo právo je či není; proto je třeba (nejde-li o postup podle § 1028 o. z.) žalovat na určení vlastnického práva ke sporné části. Žaloba na určení vlastnického práva k pozemku, jejímž prostřednictvím se žalobce domáhá určení, kudy vede sporná hranice, je vlastnickou žalobou, a platí pro ni vše, co obecně platí o vlastnických žalobách.

Žaloba, domáhající se výslovně určení průběhu hranice mezi pozemky není žalobou na určení práva ani právního poměru (vztahu), ale jde o žalobu na určení právní skutečnosti. Občanský soudní řád obecně takové žaloby nepřipouští; podle konstantní judikatury musí mít taková žaloba oporu v konkrétní právní normě. „Jde o žalobu na určení právní skutečnosti, u níž není potřeba prokazovat naléhavý právní zájem, např. v rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1458/2011, ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. 22 Cdo 494/2000, ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2334/2006).

Posouzení projednávané věci:

V dané věci žalobce nesprávně žaloval na určení průběhu hranice mezi pozemky, ač měl žalovat na určení vlastnictví ke spornému pozemku, vymezenému již v předchozím soudním řízení, tentokrát však s tím, že geometrický plán bude nedílnou součástí rozsudku. Odvolacímu soudu je třeba přisvědčit v tom, že žalobce se žalobou tak, jak byla podána, nemohl domoci požadovaného výsledku – souladu stavu katastru nemovitostí se stavem skutečným, resp. stavem nastoleným pravomocným rozsudkem, nikoliv však pro nedostatek naléhavého právního zájmu, jak se odvolací soud domníval, ale proto, že platné právo takovou žalobu – nejde-li o určení podle § 1028 o. z. – neumožňuje.

Uvedený závěr není v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4071/2016, na které žalobce odkazuje.

Především je třeba vyjít z toho, že v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud odmítl názor odvolacího soudu, že je třeba postupovat podle § 1028 o. z., protože „hranice mezi pozemky parc. č. XY a č. XY je nejasná od počátku“, přičemž šlo o spor o to, kudy vede hranice mezi pozemky, která nebyla objektivně neurčitelná. Dovolací soud konstatoval, že „tato nejasnost není založena na objektivní nemožnosti průběh hranice určit, ale na rozdílných představách žalobců na straně jedné a žalovaných na straně druhé o jejím průběhu“. Poté uzavřel: „K odstranění pochybnosti o určení průběhu hranice mezi pozemky přitom v řízení o určení vlastnického práva může v poměrech projednávané věci sloužit taková formulace žalobního petitu, která bude obsahovat nejen vlastnický poměr účastníka řízení k jednotlivému pozemku, ale i označení geometrického plánu, jež bude přílohou soudního rozhodnutí. Samotná okolnost, že jako předběžnou otázku je třeba v tomto řízení řešit skutečný průběh hranice mezi sousedícími pozemky ještě neznamená, že by šlo o řízení o určení průběhu sporné hranice (k tomu srovnej například Zprávu o zhodnocení rozhodovací činnosti soudů a státních notářství při řešení některých vlastnických a užívacích vztahů, projednané a schválené občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu České socialistické republiky 29. 3. 1973, Cpj 25/73, jež byla publikována pod č. 53/1973 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2028/2008, jež bylo publikováno pod č. 6/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Žaloba s takovým petitem vyhovuje požadavku existence naléhavého právního zájmu na navrhovaném určení a rozhodnutí o takové žalobě je způsobilým podkladem pro změnu zápisu v katastru nemovitostí nejen s ohledem na zápis duplicitního vlastnictví zapisovaných osob, ale i se zřetelem na spor o průběh hranice pozemků, k nimž má být vlastnické právo určeno“.

Dovolatel odkazuje na část odůvodnění citovaného usnesení, ve které se uvádí: „Žaloba na ´určení sporné hranice´ mezi pozemky, o které žalobce tvrdí, že ji lze objektivně zjistit, avšak existuje spor o její průběh mezi účastníky řízení, je jen zvláštním případem žaloby na určení vlastnického práva žalobce; soud za použití pravidel pro dokazování ve sporném řízení zkoumá, kudy vede sporná hranice, a pokud zjistí, že žalobcova tvrzení jsou správná, žalobě vyhoví, jinak ji zamítne“. Této pasáži však předchází vysvětlení rozdílu mezi oběma typy žalob, ve kterých jde o přímé či nepřímé určení hranice mezi pozemky: „Občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 obsahuje ustanovení § 1028 o. z., které stanovení neznatelné nebo pochybné hranice podle kritéria poslední pokojné držby nebo slušného uvážení soudem nově upravuje …, a současně se zachovává možnost žalovat na určení vlastnického práva, je-li hranice pozemků mezi účastníky řízení subjektivně sporná (s potřebnou posoudit otázku naléhavého právního zájmu na navrhovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř.)“. Tuto žalobu pak rozhodnutí označuje za „žalobu na určení sporné hranice“ jen v uvozovkách.

Z uvedeného je zřejmé, že zmíněné rozhodnutí lze vykládat stejně, jako to činí dovolatel, jen po vytržení uvedené věty z kontextu celého rozhodnutí.

Dovolatel cituje § 50 odst. 1 písm. b) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), podle kterého platí: „Změna údajů o geometrickém a polohovém určení pozemku na podkladě vytyčení nebo zpřesnění hranice pozemků, upřesnění nebo rekonstrukce přídělů, nebo určení hranice pozemků se zapisuje na podkladě žádosti vlastníka nebo jiného oprávněného, jejíž přílohou je rozhodnutí soudu o určení hranice pozemků“. Z tohoto ustanovení nevyplývá, že by bylo možno žádat o přímé určení hranice jen subjektivně sporné. Jde v něm tak především o případy rozhodnutí podle § 1028 o. z., a dále může jít o nepřímé určení pomocí vlastnické žaloby, jak uvedeno výše.

Až potud by rozhodnutí odvolacího soudu bylo věcně správné; nelze však pominout mimořádné individuální zvláštnosti této věci, spočívající v tom, že ačkoliv je žalobce podle pravomocného rozhodnutí vlastníkem sporného pozemku a hranice mezi ním a pozemky žalovaných vede tak, jak i v tomto řízení tvrdí, nemůže se díky procesní chybě domoci evidence skutečného průběhu hranice vyznačující a oddělující vlastnictví účastníků. Uvedený nedostatek lze napravit jen novým rozhodnutím o tom, že žalobce je vlastníkem pozemku (který byl jako jeho vlastnictví označen již v předchozím řízení), který bude vymezen v geometrickém plánu, který bude nedílnou součástí rozhodnutí soudu. Je však otázkou, zda projednání takové žaloby nebrání překážka věci rozhodnuté.

Totožnost řízení, rozhodná pro posouzení překážky věci rozhodnuté, případně překážky litispendence, je dána totožností jejich předmětů a totožností účastníků. Předmětem občanského soudního řízení je žalobci uplatněný procesní nárok, který je vymezen předmětem (žalobním petitem) a základem, který tvoří právně relevantní skutečnosti, na nichž žalobce svůj nárok zakládá (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1646/2000). Vzhledem k tomu, že součástí rozsudku ve věci Okresního soudu v Jeseníku sp. zn. 10 C 134/2013 nebyl odkaz na geometrický plán, který by byl nedílnou součástí rozsudku, lze po přihlédnutí k okolnostem věci učinit závěr, že v řízení o určení vlastnictví ke spornému pozemku nepůjde o totožnou věc, o jaké bylo jednáno a rozhodnuto v řízení ve věci sp. zn. 10 C 134/2013, bude-li k žalobě a poté v rozsudku připojen odkaz na geometrický plán, tvořící jeho nedílnou součást.

V nynějším řízení musel být soudu od počátku objektivně zřejmý rozpor mezi žalobními tvrzeními a žalobním návrhem. Žalobce se domáhal určení subjektivně sporné hranice, avšak žalobní návrh formuloval tak, jako by šlo o určení hranice mezi pozemky podle § 1028 o. z. O rozporu mezi žalobním návrhem a žalobním tvrzením a o nutnosti odstranit tento rozpor je soud povinen žalobce poučit podle § 43 odst. 1 o. s. ř. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 740/99, resp. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 22 Cdo 800/2014). Takové poučení však v této věci soudy žalobci neposkytly.

Lze tedy uzavřít, že pokud soud v řízení o jen subjektivně sporné hranici mezi pozemky určí vlastnické právo k pozemku nově vytvořenému geometrickým plánem, avšak opomene k rozsudku připojit tento geometrický plán jako součást rozsudku, a změna či oprava rozsudku již není možná, může se žalobce opětovně domáhat určení vlastnického práva s tím, že navrhne, aby geometrický plán byl učiněn nedílnou součástí rozsudku. Jestliže se v takovém případě žalobce domáhá přímo určení sporné hranice pozemku, tedy právní skutečnosti, je soud povinen jej poučit o rozporu mezi žalobním návrhem a žalobním tvrzením.

Protože v této věci soudy postupovaly jinak a právu žalobce na uvedení stavu katastru nemovitostí se stavem skutečným neposkytly ochranu, je jejich postup nesprávný a rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, zčásti (viz postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř. i nesprávné posouzení vlastnické žaloby na nepřímé určení hranice mezi pozemky) platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.). Další postup v řízení bude záviset na tom, zda dovolatel změní žalobu tak, jak je uvedeno shora.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 12. 2020

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru