Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 2376/2018Usnesení NS ze dne 28.08.2018

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.2376.2018.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 111 odst. 2 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 2376/2018-115

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně městské části Praha-Zbraslav, IČO 00241857, se sídlem úřadu městské části

v Praze-Zbraslavi, Zbraslavské náměstí 464, proti žalované 1) Relax Sport Centrum Zbraslav, a. s., IČO 26479974, se sídlem v Praze 5, Pod Třešňovkou č. ev. 234, zastoupené JUDr. Filipem Behenským, advokátem se sídlem v Praze 4, Blažimská 1781/4, 2) RELAX SPORT CLUB ZBRASLAV, IČO 26530830, se sídlem v Praze 1, Vězeňská 860/7, 3) R – MARK, s. r. o., IČO 25064223, se sídlem v Praze 10, Dopravní 500/9, o odstranění stavby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 357/2015, o dovolání žalované 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2018, č. j. 35 Co 126/2018-101,

takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 18. 2. 2016, č. j. 4 C 357/2015-60, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2016, č. j. 35 Co 161/2016-71, rozhodl o přerušení řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 21 C 230/2015.

Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 22. 2. 2018, č. j. 4 C 357/2015-81, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 3. 2018, č. j. 4 C 357/2015-86, rozhodl podle § 111 odst. 2 o. s. ř. o pokračování v řízení, protože řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 21 C 230/2015 bylo již pravomocně skončeno.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované 1) usnesením ze dne 18. 4. 2018. č. j. 35 Co 126/2018-101, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu podává žalovaná 1) dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Uvádí, že napadené rozhodnutí je založeno na otázce procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5471/2015, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 878/2017, podle kterých je přerušení řízení na dobu do rozhodnutí o dovolání do pravomocného rozhodnutí v související věci v mezích § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. výjimečně možné s poukazem na zásadu hospodárnosti (účelnosti), a to je-li odůvodněna obava, že by účastník řízení byl při nepřerušení řízení vystaven mimořádně tíživým a neodčinitelným následkům pro případ, že by související pravomocné rozhodnutí, které bylo podkladem pro rozhodnutí, bylo později zrušeno nebo změněno. Poukazuje na skutečnost, že ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 21 C 230/2015 (do jejíhož pravomocného skončení bylo toto řízení přerušeno) bylo podáno dovolání a pro případ, že by související pravomocné rozhodnutí, které je podkladem pro rozhodnutí v této věci, bylo později zrušeno nebo změněno, byla by žalovaná 1) při pokračování v řízení vystavena mimořádně tíživým a neodčinitelným následkům. Proto má za to, že v řízení pokračováno být nemělo. Dále namítá, že odvolací soud se se shora uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu nijak nevypořádal, i když na ni žalovaná 1) poukazovala již v odvolacím řízení. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího i nalézacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně ani žalovaní 2) a 3) se k dovolání žalované 1) nevyjádřili.

Jelikož odvolací soud vydal rozhodnutí po 30. 9. 2017, projednal Nejvyšší soud dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“; srov. čl. II odst. 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání není přípustné.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.

Podle § 111 odst. 2 o. s. ř. jestliže je řízení přerušeno podle § 109 odst. 1 a 2, činí soud všechna potřebná opatření, aby byly odstraněny překážky, jež způsobily přerušení nebo pro které přerušení trvá. Jakmile odpadne překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, pokračuje soud v řízení i bez návrhu.

V usnesení ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1669/2018 (toto a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu

– www.nsoud.cz), Nejvyšší soud uvedl, že jakmile odpadne překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, soud pokračuje, resp. musí pokračovat, v tomto přerušeném řízení; jeho rozhodnutí tento (zákonem předvídaný postup) pouze deklaruje.

Protože řízení v této věci bylo přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 21 C 230/2015 a řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 21 C 230/2015 bylo pravomocně skončeno, musel soud prvního stupně pokračovat v tomto (přerušeném) řízení. Na tomto závěru nic nemůže změnit skutečnost, že ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 21 C 230/2015 bylo podáno dovolání. Z uvedeného plyne, že rozhodl-li soud prvního stupně o pokračování v řízení, je jeho rozhodnutí v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a dovolání tak není podle § 237 o. s. ř. přípustné.

Rozhodnutí dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5471/2015, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 878/2017), na které odkazuje žalovaná 1), nejsou pro projednávanou věc přiléhavá. V těchto věcech se Nejvyšší soud zabýval tím, zda je možné řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušit i na dobu do rozhodnutí o dovolání do pravomocného rozhodnutí v související věci. Avšak dovolání žalované 1) směřuje do rozhodnutí odvolacího soudu o pokračování v řízení vydaného podle § 111 odst. 2 o. s. ř., nikoliv do rozhodnutí o jeho přerušení [§ 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].

Přípustnost dovolání rovněž nemůže založit námitka žalované 1), že postupem odvolacího soudu bylo zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces, protože odvolací soud se opomenul vypořádat s odkazem žalované 1) na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu a neuvedl, proč se od této rozhodovací praxe odchýlil, resp. vůbec ji neaplikoval.

Z výše uvedeného se podává, že žalovanou 1) uváděná rozhodnutí (na které poukazovala již v rámci odvolacího řízení) nepředstavují relevantní rozhodnutí pro posuzovanou věc, která mohou daný spor ovlivnit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2588/16). A jelikož odvolací soud řádně vysvětlil, z jakých důvodů potvrdil usnesení soudu prvního stupně, nedošlo jeho postupem k porušení práva žalované 1) na spravedlivý proces.

Protože není dovolání žalované 1) přípustné, Nejvyšší soud jej podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, protože rozhodnutí dovolacího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. 8. 2018

Mgr. David Havlík

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru