Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 2322/2014Usnesení NS ze dne 28.01.2015

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.2322.2014.1
Dotčené předpisy

§ 241a odst. 2 o. s. ř.

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 2322/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Hlavního města Prahy, IČO: 00064581/00, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, zastoupeného JUDr. Světlanou Semrádovou – Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 18, proti žalovaným: 1) RNDr. A. S., CSc., P. a 2) Ing. V. F., P., zastoupeným JUDr. Tomášem Holasem, advokátem se sídlem v Praze 1, Celetná 3, o zřízení věcného břemene, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 385/2010, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. října 2013, č. j. 51 Co 314/2013-70, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Obvodní soud pro Prahu 1 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. listopadu 2012, č. j. 23 C 285/2010-49, zřídil „věcné břemeno přístupu vlastníka domu nacházejícího se na pozemku parc. č. 547 v k. ú. S. M. do domu nacházejícího se na pozemku parcelní č. 547 v k. ú. S. M. přes pozemek parcelní číslo 553 v k. ú. S. M. Vlastník pozemku parcelní číslo 553 v k. ú. S. M. je povinen trpět přístup do domu nacházející se na pozemku parc. č. 547 v k. ú. S. M. přes pozemek parcelní číslo 553 v k. ú. S. M.“ (výrok I.). Dále zřídil věcné břemeno veřejného průchodu přes pozemek parcelní číslo 553 v k. ú. S. M. (výrok II.) a rozhodl o povinnosti žalovaných „zaplatit žalobci k rukám právního zástupce žalobce náhradu nákladů řízení ve výši 14.641,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku“(výrok III.).

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 18. října 2013, č. j. 51 Co 314/2013-70, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. ve věci samé potvrdil, ve výroku III. jej změnil pouze tak, že výši nákladů řízení stanovil částkou 14.552,- Kč, jinak v tomto výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání, jehož přípustnost odvozují z § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Mají za to, že rozhodnutí odvolacího soudu „spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jakož i na nesprávném vyhodnocení v řízení provedených důkazů“. Navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

Protože k pravomocnému rozhodnutí o zřízení věcného břemene došlo před 1. lednem 2014, postupoval dovolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2014, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože odvolací soud vydal napadené rozhodnutí 18. října 2013 a dovolací řízení bylo zahájeno po 1. lednu 2014, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalované podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014.

Podle § 243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Dovolatelé dané věci nevymezili, v čem spatřují plnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 až 238a o. s. ř.

Požadavek, aby dovolatelé v dovolání uvedli, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), jsou dovolatelé povinni v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považují za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Tomuto požadavku dovolatelé nedostáli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu - www.nsoud.cz).

Podle dovolatelů je přípustnost dovolání dána tím, že „rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.“ Nesprávné právní posouzení věci je však ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. zákonným dovolacím důvodem, nikoliv předpokladem přípustnosti dovolání. Dovolatelé netvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Nevymezují tedy žádný zákonem specifikovaný předpoklad přípustnosti dovolání, a dovolání proto trpí vadami (§ 241a odst. 2 o. s. ř.).

Dovolatelé řádně nevymezují ani způsobilý dovolací důvod. Nesouhlasí především se závěrem odvolacího soudu o zřízení věcného břemene přístupu pro vlastníka domu č. p. 556 přes pozemek p. č. 553, vše v k. ú. S. M. Dovolatelé sice tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ve skutečnosti však obsah dovolání tvoří pouhá polemika se skutkovými závěry odvolacího soudu o možnostech přístupu do nemovitosti žalobce a kritika hodnocení důkazů odvolacím soudem. Dovolatelé na základě odlišného hodnocení důkazů dovozují jiné skutkové závěry, a na jejich základě dospívají k jinému právnímu hodnocení. Tímto způsobem však přípustnost dovolání založit nelze (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).

Protože dovolání neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání a ani způsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 2 a 3 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 3028/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2014, sp. zn. 22 Cdo 4205/2013 (obě uveřejněná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz)].

V souladu s § 243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. ledna 2015

Mgr. David Havlík

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru