Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 2317/2004Rozsudek NS ze dne 30.08.2005

HeslaVěcná břemena
KategorieA
Publikováno60/2006 Sb. rozh. civ.
EcliECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.2317.2004.1
Dotčené předpisy

§ 151o odst. 3 předpisu č. 40/1964 Sb.


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 2317/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně D. K., zastoupené advokátem, proti žalované P. O. L., společnosti s ručením omezeným, zastoupené advokátem, o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 11 C 31/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. března 2004, č. j. 10 Co 1/2004-57, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. března 2004, č. j. 10 Co 1/2004-57, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala zřízení věcného břemene cesty k jejímu domu a pozemku, na kterém se dům nachází, a dalšímu sousednímu pozemku, k nimž nemá zajištěn přístup jinak, než přes přilehlý pozemek žalované, v rozsahu vymezeném geometrickým plánem, který předložila.

Okresní soud v Karlových Varech (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem z 21. 10. 2003, č. j. 11 C 31/2003-33, rozhodl tak, že zamítl „návrh na zřízení věcného břemene k poz. parc. č. 964/1 v k. ú. O. na LV č. 2451 spočívajícího v právu cesty přes uvedenou nemovitost vyznačené na geometrickém plánu č. 1004-13/2003 z 20. 2. 2003 ve prospěch žalobkyně jako vlastníka domu č. 327 a stav. parc. č. 423 v k. ú. O. na LV č. 751,“ a rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně je vlastnicí domu čp. 327 na pozemku parc. č. 423 a pozemků parc. č. 423 a č. 964/2 v k. ú. O. K těmto nemovitostem přiléhá pozemek žalované parc. č. 964/1. Nemovitosti účastnic tvořily původně areál polikliniky. Na pozemku parc. č. 964/2 se nachází nedokončená stavba rodinného domu, ohledně které je vedeno řízení o jejím odstranění jako stavby nepovolené. Městský úřad O. – odbor výstavby rozhodnutím z 22. 1. 2003 nařídil žalobkyni odstranění této stavby, přičemž jako vlastník stavby byl v rozhodnutí označen její syn K. K. Toto rozhodnutí Krajský úřad Karlovarského kraje rozhodnutím z 19. 5. 2003 zrušil s tím, že jde o stavbu nepovolenou, ale stavebníkovi byla k předložení potřebných dokladů stanovena krátká lhůta. Podle krajského úřadu pro vydání dodatečného povolení stavby může být rozhodná otázka zřízení věcného břemene, jehož se žalobkyně domáhá (po rozhodnutí prvostupňového úřadu došlo ke změně v označení vlastníka nepovolené stavby na žalobkyni). Rozhodnutím Městského úřadu O. z 26. 8. 2003 bylo řízení o odstranění stavby a její dodatečné povolení přerušeno do rozhodnutí soudu v této věci o zřízení věcného břemene. Ohledáním na místě samém soud prvního stupně zjistil, že přístup žalobkyně (i jejího syna) k nemovitostem ve vlastnictví žalobkyně je možný jen přes pozemek žalované parc. č. 964/1, a to z B. ulice stále otevřenou brankou pro pěší a ze strany H. ulice je příjezd stále otevřenými vjezdovými vraty. Právě od těchto vjezdových vrat je také vymezena ve shora specifikovaném geometrickém plánu cesta na pozemku žalované parc. č. 964/1. Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že předpoklady pro zřízení věcného břemene podle § 151o odst. 3 ObčZ nejsou dány. Žalovaná nebránila žalobkyni v užívání svého pozemku k přístupu k jejím nemovitostem v minulosti (o čemž logicky svědčí bez povolení vybudovaná stavba na pozemku parc. č. 964/2) a neomezuje ji v přístupu ani v současné době. Za této situace považoval soud prvního stupně obavy žalobkyně z možného omezení tohoto přístupu do budoucna, které ji vedly k podání žaloby, za neopodstatněné. S poukazem na průběh správního řízení shledal také soud prvního stupně důvodnou námitku žalované, že žalobkyně podala žalobu účelově jen proto, aby dosáhla legalizace nepovolené stavby na pozemku parc. č. 964/2.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem z 15. 3. 2004, č. j. 10 Co 1/2004-54, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že „se zřizuje věcné břemeno k pozemku parc. č. 964/1 o výměře 8 345 m2 v k. ú. O., zapsaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v K. na LV č. 2451 pro okres 3403 K, obec 555428 O. a k. ú. O., ve prospěch vlastníka domu čp. 327 v O., postaveného na pozemku st. parc. č. 427o výměře 301 m2 a pozemku parc. č. 423 o výměře 301 m2 a pozemku parc. č. 964/2 o výměře 596 m2, vše v k. ú. O., zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v K. na LV č. 571 pro okres K., obec 555 428 O. a k. ú. 715 883 O., spočívajícího v právu cesty přes shora uvedený pozemek, vyznačené na připojeném geometrickém plánu ze dne 20. 2. 2003, číslo 1004-13/2000, okres K., obec O., mapový list 7-131 zhotoveného L. K., který je nedílnou součástí tohoto rozsudku,“ a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud poté, co provedl opětovně důkaz listinami a doplnil dokazování ohledáním na místě samém, zjistil, že ke stavbě žalobkyně - domu čp. 327 není možný jiný vjezd než přes pozemek žalované parc. č. 964/1 z H. ulice a ještě přes další pozemek žalobkyně parc. č. 964/2, přilehlý rovněž k pozemku žalované parc. č. 964/1. Přístup žalobkyně k její stavbě lze tedy zajistit jen tak, jak je realizován a jak je zakreslen v předloženém geometrickém plánu. Tím, že žalovaná fakticky umožňuje žalobkyni přístup k její stavbě, nemá žalobkyně zajištěn přístup k této stavbě jinak ve smyslu § 151o odst. 3 ObčZ. Přístup by mohl být zajištěn jen smlouvou o zřízení věcného břemene, ale jejímu uzavření se žalovaná brání. Protože považoval předpoklady pro zřízení věcného břemene cesty podle § 151o odst. 3 ObčZ za splněné, změnil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Vytýká odvolacímu soudu nesprávnou aplikaci § 151o odst. 3 ObčZ, který stanoví, že věcné břemeno cesty přes přilehlý pozemek lze zřídit jen ve prospěch vlastníka stavby. Odvolací soud totiž nevzal v úvahu, že k pozemku žalované parc. č. 964/1 přiléhá pozemek parc. č. 964/2, na kterém se však nenachází stavba žalobkyně, ale jejího syna K. K. Žalobkyně tak není k podání žaloby věcně legitimována. Odvolací soud také nesprávně zaměnil pojem zajištění přístupu vlastníka stavby jinak v § 151o odst. 3 ObčZ s pojmem zajištění přístupu jinudy. Podle žalované je třeba za zajištění přístupu vlastníka stavby jinak považovat i případy, kdy vlastník stavby může užívat přilehlý pozemek k přístupu z jiného právního důvodu. Tak je tomu v dané věci, neboť žalobkyně má zajištěn přístup po účelové komunikaci – zpevněné ploše na pozemku žalované parc. č. 964/1. Ta jí umožňuje přístup k oběma jejím pozemkům. Po této komunikaci také K. K. dopravil na pozemek parc. č. 964/2 veškerý stavební materiál a mechanismy potřebné ke stavbě domu. Žalovaná odkazuje na to, že Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 595/2000 uvedl, že přes cizí pozemek lze přecházet na základě různých právních důvodů, včetně účelové komunikace. Odvolací soud také překročil rozsah oprávnění soudu zřizovat věcné břemeno podle § 151o odst. 3 ObčZ, neboť zřídil věcné břemeno ve prospěch vlastnice pozemků, ačkoliv podle tohoto ustanovení lze věcné břemeno zřídit jen ve prospěch vlastníka stavby. Nesprávně došlo ke zřízení věcného břemene, které je závažným zásahem do jejího vlastnického práva k pozemku, bezúplatně. Takový postup je v rozporu s dobrými mravy, zejména s přihlédnutím k tomu, že věcné břemeno má sloužit k legalizaci nepovolené stavby. Pokud by vůbec mělo být věcné břemeno zřízeno, považuje žalovaná za přiměřenou peněžitou náhradu, nejlépe v pravidelných, nejspíše ročních platbách. Konečně žalovaná namítla, že ačkoliv se tak uvádí ve výroku rozsudku odvolacího soudu, nebyl geometrický plán k rozsudku připojen a navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenou účastnicí řízení, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu § 242 odst. 1 a 3 OSŘ.

Podle § 151o odst. 3 ObčZ není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak, může soud na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek.

Nejvyšší soud uvedl již v usnesení z 25. 2. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2186/2003, publikovaném pod C 2497/svazek 28 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck (dále „Soubor rozhodnutí“), že podle konstantní judikatury představované rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky z 30. 1. 1989, sp. zn. 3 Cz 4/89, publikovaným pod č. 47/1991 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nemůže soud svým rozsudkem zřídit věcné břemeno v jiných případech, než které jsou upraveny v ustanoveních občanského zákoníku, a to ani tehdy, kdyby se z okolností případu jevilo zřízení věcného břemene nutným východiskem k jeho řešení. Nejvyšší soud také v rozsudku z 16. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1438/2004, publikovaném na jeho internetových stránkách, zdůraznil, že rozhodnutí soudu podle § 151o odst. 3 ObčZ patří mezi rozhodnutí konstitutivní, které „nedeklaruje již existující práva a povinnosti, ale zasahuje do hmotněprávní sféry účastníků tak, že zakládá nebo ruší subjektivní práva a povinnosti. K takovému zásahu je třeba výslovného ustanovení zákona, který výjimečně dovoluje soudu z podnětu žalobce zasáhnout do soukromých práv a povinností.“

Podle § 151o odst. 3 ObčZ lze zřídit věcné břemeno jen ve prospěch vlastníka stavby, nikoli ve prospěch vlastníka pozemku. Jestliže zákon upravuje zřízení věcného břemene výlučně ve prospěch jediného subjektu – vlastníka stavby, nelze zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka jiné nemovité věci, tedy ani ve prospěch vlastníka pozemku. Pro daný případ to znamená, že odvolací soud pochybil, pokud zřídil věcné břemeno cesty přes pozemek žalované ve prospěch vlastníka pozemků parc. č. 423 a č. 964/2. Nemůže tak obstát ani jeho argumentace, že žalobkyně k přístupu ke stavbě domu čp. 327 musí použít nejen přilehlý pozemek žalované parc. č. 964/1, ale také svůj pozemek parc. č. 964/2.

Nicméně nelze pominut zvláštnosti daného případu, kdy žalobkyně je vlastnicí stavby domu čp. 327, dále pozemku parc. č. 423, na němž se tato stavba nachází, a pozemku parc. č. 964/2, přičemž oba tyto pozemky přiléhají také k pozemku žalované parc. č. 964/1. Z hlediska účelnosti ani žalovaná nezpochybňuje, že k domu čp. 327 je možný jen přístup po cestě, vymezené předmětným geometrickým plánem; ostatně tak je dosud přístup také realizován. Cesta tedy končí nikoli na hranici pozemku parc. č. 423, na němž se nachází stavba domu žalobkyně čp. 327, ale už na hranici dalšího pozemku parc. č. 964/2, který je rovněž ve vlastnictví žalobkyně. Za těchto okolností – při splnění všech předpokladů podle § 151o odst. 3 ObčZ, jak bude ještě dále uvedeno - dovolací soud nevylučuje, zřízení věcného břemene ve prospěch vlastníka stavby domu čp. 327, spočívající v právu cesty přes pozemek žalované parc. č. 964/1 podle předloženého geometrického plánu. Bylo by neúčelné, aby cesta byla na pozemku žalované parc. č. 964/1 vymezena v jiném, větším rozsahu, totiž jako cesta delší, zabírající větší plochu pozemku žalované. Na těchto závěrech nemění nic ani existence nedokončené stavby domu na parc. č. 964/2. Zřízení věcného břemene spočívající v právu cesty k této stavbě není totiž předmětem tohoto řízení. Pokud by měla v budoucnu nastat situace, že bude odlišný vlastník pozemku parc. č. 964|/2 a stavby domu čp. 327, bylo by na vlastníku této stavby, aby si k ní zajistil přístup i přes pozemek parc. č. 964/2.

Zřízení věcného břemene ve prospěch žalobkyně jako vlastnice stavby domu čp. 327, spočívajícího v právu cesty přes přilehlý pozemek žalované parc. č. 964/1 podle předmětného geometrického plánu, však může připadat v úvahu jen tehdy, nevyplývá-li právo žalobkyně procházet přes uvedený pozemek z jiného právního důvodu. Jestliže takový důvod neexistuje nebo jde-li jen o výprosu, která znamená, že vlastník přilehlého pozemku průchod a průjezd vlastníka stavby jen trpí, aniž vzniklo nějaké právo, a uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene se vlastník přilehlého pozemku brání, může se vlastník stavby domáhat zřízení věcného břemene žalobou podle § 151o odst. 3 ObčZ. Účelem § 151o odst. 3 ObčZ je nepochybně stabilní úprava vzájemných vztahů mezi vlastníky nemovitostí, z nichž jeden – vlastník stavby, nemá jiný přístup k této stavbě (právní ani faktický) než po přilehlém pozemku druhého vlastníka. Žalovaná poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze 7. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 595/2001, publikovaný pod C 551/svazek 6 Souboru rozhodnutí, v němž Nejvyšší soud specifikoval právní tituly, které svědčí právu užívat cizí pozemek; mimo jiné jde také o užívání pozemku jako účelové komunikace. K tomu, kdy je pozemek účelovou komunikací ve smyslu § 7 odst. l zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku z 15. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1868/2000, publikovaném v časopise Právní rozhledy č. 2/200l. Odvolací soud se však námitkou žalované, že se na jejím pozemku nachází účelová komunikace, kterou žalobkyně užívá k přístupu ke své stavbě domu čp. 327, resp. pozemku parc. č. 964/2 nezabýval. Pak ovšem pochybil v posouzení předpokladu stanoveného v § 151o odst. 3 ObčZ pro zřízení věcného břemene, tj. zda žalobkyně nemá zajištěn přístup ke své stavbě jinak.

Soud může zřídit věcné břemeno podle § 151o odst. 3 ObčZ jen za náhradu. Povinnost soudu rozhodnout při zřízení věcného břemene také o náhradě za jeho zřízení

§ 151o odst. 3 ObčZ sice výslovně neobsahuje. Lze ji však dovodit z čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné jen ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Odvolací soud tak nesprávně aplikoval § 151o odst. 3 ObčZ i z toho důvodu, že zřídil věcné břemeno bez náhrady.

Je - li právo cesty v rozhodnutí soudu o zřízení věcného břemene podle § 151o odst. 3 ObčZ vymezeno přes zatížený pozemek geometrickým plánem, je geometrický plán součástí tohoto rozsudku. Bez připojení tohoto plánu jde o rozsudek nevykonatelný, což je vada, která má následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě v daném případě došlo, neboť k rozsudku odvolacího soudu geometrický plán připojen nebyl.

Z uvedených důvodů vyplývá, že dovolání je opodstatněné. Protože dovolací soud nezjistil, že by v řízení došlo k vadám uvedeným v § 229 odst. l, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 OSŘ, jakož i k jiným vadám, které by měly za následek nesprávné rozhodnutí

(§ 242 odst. 3 OSŘ), bylo rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 3 OSŘ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. srpna 2005

JUDr. Marie Rezková, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru