Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 2292/2000Rozsudek NS ze dne 29.03.2001

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2001:22.CDO.2292.2000.1

přidejte vlastní popisek

22 Cdo 2292/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně B. Č., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1) V. - s. družstvo P., zastoupenému advokátem, a 2) A.,spol. s r. o., zastoupené advokátem, o vyklizení, případně vydání pozemku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 353/93, o dovolání žalovaného 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. února 2000, čj. 16 Co 443/99-132, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 17. února 1999, čj. 6 C 353/93-106, uložil žalované 2), aby vyklidila a vyklizený žalobkyni odevzdala pozemek parc. č. 878/3 v obci Ř. nyní v obci P. a k. ú. Ř. do tří dnů od první moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu, aby stejná povinnost nebo povinnost předmětný pozemek žalobkyni vydat byla uložena žalovanému 1) - výrok II., uložil žalovanému 2), aby nahradil žalobkyni náklady řízení (výrok III.) a žalobkyni, aby nahradila náklady řízení žalované 1) - výrok IV.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že F.a A.P.byli každý z poloviny původními spoluvlastníky pozemku parc. č. 21/l v kat. území Ř. Podle odevzdací listiny z roku 1932 dědictvím po F.P. a byly spoluvlastnické podíly k tomuto pozemku A.P. v rozsahu 1/8, žalobkyně v rozsahu 3/8. Finanční odbor rady ONV P. rozhodnutím z 31. 3. 1960, čj. Fin:1960-180/88 Gu (dále jen \"rozhodnutí z 31. 3. 1960\"), k žádosti J., l. s. družstva P. (dále jen \"J.\"), rozhodl podle § 5 vl. nař. č. 15/1959 Sb. a § 11 vyhl. č. 88/1959 Úl. o přechodu domu čp. 11 se stavební parcelou čk. 32/1 a zahradou čk. 32 o výměře 2217 m2, zapsaných v vl. č. 11 pozemkové knihy k. ú. Ř. z vlastnictví A. P. (5/8) a žalobkyně (1/8) do vlastnictví žadatelky. O odvolání spoluvlastnic proti tomuto rozhodnutí rozhodla Finanční komise ONV P. rozhodnutím z 8. 8. 1960, čj. Fin 1960-88-180/88 Gu (dále jen \"rozhodnutí z 8. 8. 1960\"), jehož originál se nepodařilo obstarat. Soud měl k dispozici jen dva opisy tohoto rozhodnutí. Časově prvním byl opis získaný z pozemkové knihy vyhotovený Okresním soudem Praha - západ 14. 7. 1961, v němž bylo uvedeno že odvolání se nevyhovuje a napadené rozhodnutí se opravuje tak, že do vlastnictví J. přechází dům čp. 11 se stavební parc. č. 32/1 a zahradou čk. 31/1, nikoli jak je nesprávně uvedeno v původním rozhodnutí čk. 32. Druhý opis byl vyhotoven bývalým Státním notářstvím P. 8. 8. 1972, s tím rozdílem, že nesprávné označení zahrady čk. 32 bylo nahrazeno zahradou č. 21/1. Soud prvního stupně považoval za originál rozhodnutí z 8. 8. 1960 odpovídající opis vyhotovený 14. 7. 1961, když dále zjistil, že z knihovní vložky č. 11 pozemkové knihy pro kat. území Ř. pod čd. 1682 z 28. 6. 1961 (šlo o knihovní žádost J. z 27. 6. 1961) byly odepsány a do vložky č. 1098 nově založené zapsány stavební parcela č. 32/1 s domem čp. 11. Uvedený zápis v pozemkové knize byl učiněn z opisů listin pořízených Okresním soudem Praha - západ 14. 7. 1961, a to rozhodnutí z 31. 3. 1960, rozhodnutí z 8. 8. 1961 a dopisu Finančního odboru ONV P. z 9. 3. 1961, kterým národní výbor J. sděloval, že rozhodnutí z 8. 8. 1960 nabylo právní moci 13. 8. 1960. A. P. zemřela 14. 9. 1968 a dědictvím po ní nabyla spoluvlastnický podíl k pozemku parc. č. 21/1 v rozsahu 5/8 žalobkyně, jak bylo potvrzeno rozhodnutím bývalého Státního notářství P. z 9. 6. 1969, sp. zn. D 1652/68. Rozhodnutím rady MNV v Ř. z 12. 10. 1970 bylo opatřením k zajištění zemědělské výroby na zemědělské půdě podle § 9 vl. nař. 50/1955 Sb. přikázáno celé hospodářství žalobkyně s pozemky zapsané ve vložce č. 11 pozemkové knihy pro kat. území Ř. do bezplatného užívání JZD Ř. od 15. 10. 1970. Jednota požádala o vydání vlastnického listu podle zápisu rozhodnutí o přechodu nemovitostí podle vl. nař. 15/1959 Sb. včetně pozemku parc. č. 21/1 až 7. 8. 1972, tedy den před vyhotovením opisu rozhodnutí z 8. 8. 1972, k čemuž následně v evidenci nemovitostí skutečně došlo. Uvedený pozemek, posléze přečíslovaný na parc. 878 a rozdělený v evidenci nemovitostí na parc. č. 878/2 ovocný sad, č. 878/3 zast. plocha a č. 875 ostatní plocha J. užívala. Dopisem z 18. 10. 1973 adresovanému tomuto družstvu žádá žalobkyně, která souhlasila v listopadu 1969 s pronájmem její zahrady č. kat. 21/1 dle ev. nemovitostí č. 878 pro sklad stavební prodejny, o placení nájemného. Uvedené družstvo pak hospodářskou smlouvou ze 13. 6. 1974 převedlo provozovnu č. 11 v Ř. na V., l. s. družstvo, tj. po změně obchodního jména žalovaného 1). Ten uzavřel se žalovanou 2) dne 5. dubna 1993 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl pozemek parc. 878/3 spolu s objektem kanceláří a skladu na uvedeném pozemku (právní účinky vkladu v katastru nemovitostí nastaly 3. 11. 1993). Žalobkyně je v katastru nemovitostí vedena jako vlastnice domu čp. 11 se stavební parc. č. 32/1, nyní č. 874 a dále domu č. 126 se staveb. plochou 32/1, nyní 873, a pozemků parc. č. 875, 879, 876 a 877 v kat. území Ř., které které jí byly vydány dohodu o vydání věcí uzavřenou podle zák. č. 403/1990 Sb.

Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně a její matka vlastnictví k pozemku parc. č. 21/1 v kat. území Ř. nepozbyly, když v opravném rozhodnutí z 8. 8. 1960 byl označen nesprávně pozemek parc. č. 31/1 téhož kat. území, který žalobkyně a její matka nikdy nevlastnily. Tomu odpovídá i to, že pozemek parc. č. 21/1 nebyl z knihovní vložky č. 11 pozemkové knihy pro kat. území Ř. odepsán a bylo o něm rozhodováno také v dědictví po A. P. v roce 1968. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla a je vlastnicí pozemku parc. č. 878/3 nepřetržitě, považoval soud prvního stupně kupní smlouvu uzavřenou ohledně tohoto pozemku žalovanými 5. 4. 1993 za absolutně neplatný právní úkon podle § 37 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění novely provedené zák. č. 509/1991 Sb.- dále jen \"ObčZ\". Poskytl proto žalobkyni ochranu jejího vlastnického práva k pozemku podle § 126 ObčZ vůči žalovanému 2). Tomu uložil pozemek vyklidit s tím, že vyklizení nebrání stavba typu T., kterou MNV Ř. ve sdělení z 27. 5. 1992 označila jako provizorní. Soud prvního stupně také uvedl, že vzhledem k tomu, že vyhověl žalobě na vyklizení pozemku, nerozhodoval již o eventuálním výroku na vydání pozemku podle zákona č. 403/1990 Sb. Ve vztahu k žalovanému 1), který do vlastnického práva žalobkyně k pozemku nezasahoval, žalobu včetně eventuálního petitu na vydání, zamítl.

Městský soud v Praze k odvolání žalovaného 2) a žalobkyně rozsudkem z 29. února 1999, čj. 16 Co 443/99-132, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I. a III., kterými bylo žalované 2) uloženo vyklidit pozemek parc. č. 878/3 v kat. území Ř. a rozhodnuto nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2). Rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku IV. o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným l) a rozhodl také o nákladech odvolacího řízení. Považoval za správné zjištění soudu prvního stupně, že v rozhodnutích z roku 1960 bylo rozhodnuto o odnětí vlastnického práva žalobkyně a její matky k nemovitostem - st. pl. 32/1 s domem čp. 11 v kat. území Ř. a dále k pozemku parc. č. 31/1, který však nevlastnily, pozemek parc. č. 21/1 nebyl v rozhodnutích obsažen. Odkázal na přesvědčivé odůvodnění soudu prvního stupně, proč vzal za základ zjištění obsahu rozhodnutí z 8. 8. 1960 jeho opis ze 14. 7. 1961, nikoli opis z 8. 8. 1972, zejména poukaz na časové okolnosti pořízení těchto vzájemně si odporujících opisů rozhodnutí, jímž měla být provedena oprava rozhodnutí o odnětí pozemku původně označeného jako zahrada čk. 32. Podle odvolacího soudu žalobkyně unesla důkazní břemeno o vlastnictví k pozemku parc. č. 878/3, jehož vyklizení se domáhala, když žalovaná 2) ani v odvolacím řízení neuvedla nové skutečnosti a nenavrhla nové důkazy. Odvolací soud provedl k návrhu žalobkyně důkaz dopisem J. z 1. 12. 1969 adresovaný žalobkyni, kterým odpovídala na dopis žalobkyně z 13. 11. 1969, v němž žalobkyně souhlasila s pronájmem její zahrady č. 21/1, v evidenci nemovitostí označené jako parc. č. 878, přičemž J. projevila zájem o pronájem celého tohoto pozemku o výměře 6. 376 m2, když na základě potvrzení Státního notářství P. z 5. 6. 1969, podle kterého je žalobkyně jedinou vlastnicí tohoto pozemku. Odvolací soud za správné považoval i zjištění soudu prvního stupně, že na vyklizovaném pozemku má žalovaná 2) jen provizorní stavbu, která není nemovitostí, když to ani nebylo tvrzeno, a také závěr o poskytnutí ochrany žalobkyni podle § 126 ObčZ.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná 2) dovolání - podle obsahu (§ 41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. - dále jen \"OSŘ\") nejsou napadeny výroky o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1). Žalovaná 2) uvádí, že především uplatňuje dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. c) OSŘ. Namítá, že zjištění, že v rozhodnutí z 31. 3. 1960 ve spojení s rozhodnutím z 8. 8. 1960, kterými bylo rozhodováno o odnětí vlastnictví žalované a její matky k nemovitostem, není zahrnut pozemek parc. č. 21/1, nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Jestliže v rozhodnutí z 31. 3. 1960 byl uveden pozemek parc. č. 32 a později opraven rozhodnutím odvolacího orgánu z 8. 8. 1960 na pozemek parc. č. 32/l, pak jde skutečně o pozemek parc. č. 21/1. Odvolací soud totiž přehlédl, že ve výpisu z pozemkové knihy pro kat. území Ř. vložky č. 11, je jasně patrno, že kdosi opravil parcelní číslo 21/1 na 32/1. Za této situace žalovaná 2) trvá na tom, že pozemek parc. č. 21/1 byl také odepsán z knihovní vložky č. 11 pozemkové knihy. Žalovaná 2) také považuje za protismyslné, aby Finanční komise ONV P. 8. 8. 1960 vynesla opravné rozhodnutí, týkající se předmětného pozemku tak, že by znovu pozemek označila nesprávným číslem parcely a zopakovala tak chybu, které se dopustil Finanční odbor rady ONV P. 31. 3. 1960. Dále žalovaná 2) podle obsahu (§ 41 odst. 2 OSŘ) namítá, že v řízení došlo k vadě, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b/ OSŘ). Odvolací soud negoval ustanovení podle § 212 odst. 1 OSŘ, když se nevypořádal s jejími odvolacími námitkami a jenom obecně konstatoval, že soud prvního stupně postupoval správně, v souladu s právními předpisy a logicky zdůvodnil své závěry. V této souvislosti žalovaná 2) zdůrazňuje, že soud prvního stupně rozhodoval \"na základě dvou totožných listin, přičemž soud prvního stupně rozhodl, která listina je skutečným stejnopisem původního originálu, který se nedochoval, resp. se jej nepodařilo soudu prvního stupně nalézt.\". Žalovaná 2) vyslovuje přesvědčení, že Finanční komise ONV P. rozhodnutím z 8. 8. 1960 opravila bez jakýchkoliv pochybností pochybení Finančního oboru rady ONV P. v rozhodnutí z 31. 3. 1960 a žalobkyni a její matce bylo odňato vlastnické právo i k pozemku parc. č. 21/1. Na tom nemůže nic změnit ani to, že MNV Ř. v roce 1970 přidělil nemovitosti těchto spoluvlastnic do užívání JZD R. Ř., neboť šlo o opatření učiněné s odstupem více jak deseti let. Už soud prvního stupně zmínil, že zápis v evidenci nemovitostí neměl konstitutivní povahu, byl v mnoha případech formální a nepřesný. Vzhledem k již uplatněným dovolacím důvodům žalovaná 2) nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, že k odnětí vlastnického práva žalobkyně a její matky k vyklizovanému pozemku podle vl. nař. č. 15/1959 nedošlo a žalobkyni přísluší ochrana podle § 126 ObčZ. Žalovaná 2) navrhuje, aby dokazování bylo doplněno znaleckým posudkem o pravosti předložených listin z pozemkové knihy a rozhodnutí z 31. 3. 1960 a 8. 8. 1960 a aby rozsudky soudů obou stupňů byly v napadené části zrušeny a věc vrácena v rozsahu zrušení soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud provedl řízení o dovolání podle procesních předpisů platných ke dni 31. 12. 2000, tj. občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zák. č. 30/2000 Sb (Hlava první, bod 17 zák. č. 30/2000 Sb.).

Po zjištění, že přípustné dovolání (§ 238 odst. l písm. b/ OSŘ) bylo podáno včas řádně zastoupenou účastnicí řízení přezkoumal dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části ve smyslu § 242 odst. l a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Vady řízení, vyjmenované v § 237 odst. l OSŘ, nebyly žalovanou 2) namítány a dovolacím soudem zjištěny.

Předpokladem úspěšnosti dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. c) OSŘ je zjištění, že hodnocení skutkového stavu odvolacím soudem, jež bylo podkladem pro rozhodnutí tohoto soudu, je vadné. Musí tedy jít o skutkové zjištění, na jehož základě odvolací soud posoudil věc po stránce právní a které oporu v provedeném dokazování nemá, neboť výsledky dokazování takové zjištění neumožňují. Skutkovým zjištěním se rozumí souhrn skutečností, kterými má odvolací soud skutkový stav za prokázaný. Jde o výsledek hodnocení provedených důkazů podle hledisek uvedených v § 132 OSŘ o volném hodnocení důkazů. Pod pojmem provedené dokazování nutno zahrnout dokazování soudů obou stupňů a je třeba pod ně zahrnout i další poznatky, které vyšly během řízení najevo, neboť řízení před soudem prvního stupně i před odvolacím soudem tvoří jeden celek (řízení nalézací).

Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže odvolací soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly nebo jinak nevyšly v řízení najevo, nebo pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, nebo v hodnocení důkazů je logický rozpor nebo konečně jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z postupu předepsaným soudu v ustanovení § 133 až 135 OSŘ. Nelze-li však soudu vytýkat žádnou z těchto vad při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - lze usuzovat ze způsobu, jak k němu soud dospěl, pak není možné zpochybňovat ani jeho názory. Znamená to, že hodnocení důkazů a tedy ani jeho výsledek (skutkové zjištění) z jiných než výše uvedených hledisek nelze nepadat.

Z rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že převzal skutkové zjištění soudu prvního stupně, že v rozhodnutích z 31. 3. 1960 a 8. 8. 1960 o odnětí vlastnického práva žalobkyně a její matky k nemovitostem podle vl. nař. 15/1959 Sb. byly uvedeny stavební parc. č. 32 s domem č. ll a parc. č. 32/1 zahrada, nikoli tedy parc. č. 21/1 zahrada, vše v kat. území Ř. Přitom odkázal na přesvědčivé zdůvodnění soudu prvního stupně o tom, na základě kterých důkazů k tomuto zjištění dospěl. Časovou souvislostí v pořízení opisu rozhodnutí z 8. 8. 1960 dne 14. července 1961, a zjištěním, že z vložky č. 11 pozemkové knihy pro kat. území Ř. nebyl na základě rozhodnutí z 8. 8. 1960 v roce 1961 ani později pozemek parc. č. 21/1 odepsán, na rozdíl od domu čp. 11 a pozemku parc. č. 32/1, a naopak do nově založené vl. č. 1068 zapsány právě jen tyto nemovitosti, projednáním spoluvlastnického podílu k tomuto pozemku v dědickém řízení po matce žalobkyně v roce 1968, včetně dopisu J. z 1. 3. 1969 o nájmu pozemku parc. č. 21/l soud prvního stupně logicky zdůvodnil, proč nemohl vycházet z opisu rozhodnutí z 8. 8. 1960, pořízeného 8. 8. 1972. Žalovaný 2) také namítá, že pozemek parc. č. 21/1 byl v pozemkové knize posléze veden jako parc. č. 32/1 a že byl proto také z vložky č. 11 odepsán, což je na výpisu z této vložky patrno a k tomu že ani odvolací soud nepřihlédl. Pomine-li dovolací soud, že s uvedenou námitkou přichází žalovaná 2) až v dovolacím řízení, pak na čl. l. 35 spisu je ve fotokopii výpisu z pozemkové knihy vl. č. 11 pro kat. území Ř. na listu A pod běžným číslem 1 zapsána parc. č. 32 s domem č. 11 a pod běžným číslem 2 parc. č. 21 zahrada, když z tohoto označení jen číslice 2 je nezřetelná. Současně je však také připojen list B (čl. 36, 37), kde je slovně zapsáno odepsání pouze stavební parc. č. 32/1 s domem čp. ll na základě čd. 1682 z 28. 6. 1961 (tedy knihovní žádosti J.). Kromě toho byl v řízení také proveden důkaz ještě dalším výpisem z předmětné vložky č. 11 ze 13. 1. 1999 při jednání soudu prvního stupně 12. 2. 1999, v němž je pod běžným číslem 2 na listu A zřetelně zapsána zahrada parcelní číslo 21, list B je stejného obsahu jako na listu čl. 36, 37 spisu. Pokud tedy žalovaná 2) vytýká odvolacímu soudu nesprávnost skutkového zjištění, že rozhodnutím z 8. 8. 1960 bylo rozhodnuto o odnětí pozemku parc. č. 32/1, který je totožný s pozemkem parc. č. 21/1 v kat. území Ř., pak přehlíží, že v rozhodnutí z 8. 8. 1960 byla parc. č. 32/1 označena jako stavební plocha (s domem čp. 11) a dále uvedena parc. č. 331/1 zahrada. K návrhu žalované 2) na provedení důkazů v dovolacím řízení, ohledně pravosti listin z pozemkové knihy a rozhodnutí z 31. 3. 1960 a 8. 8. 1960 lze jen uvést, že dovolací soud je jako soud rozhodující o mimořádném opravném prostředku vázán skutkovým stavem, z něhož vycházel odvolací soud a může provádět jen důkazy k prokázání důvodů dovolání ve smyslu § 243a odst. 2 OSŘ.

Z toho, co již bylo uvedeno také vyplývá, že neobstojí ani námitka žalované 2) ohledně toho, že odvolací soud nepřezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jak mu ukládá § 212 odst. l OSŘ, tedy v rozsahu jejích odvolacích námitek. V rozsudku odvolacího soudu, jehož obsah odpovídá § 157 odst. 2 OSŘ, odvolací soud uvedl, proč považuje za přesvědčivé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Uvedl také, jak sám dokazování doplnil s tím, že jím doplněné dokazování podpořilo zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s právním posouzením věci, k němuž dospěl soud prvního stupně.

Jestliže tedy soudy obou stupňů dospěly ke zjištění, že v rozhodnutích z 31. 3. 1960 a 8. 8. 1960 bylo rozhodnuto o odnětí vlastnického práva žalobkyně a její matky ke stavební parcele č. 32 s domem čp. ll v kat. území Ř., nebo-li rozhodnutí se netýkala pozemku parc. č. 21/1, jehož oddělenou částí je žalobním návrhem vyklizovaný pozemek ve vlastnictví žalobkyně, je také správný závěr o ochraně vlastnického práva žalobkyně k tomuto pozemku podle § 126 Obč. zák.

Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska dovolací důvodů uplatněných žalovanou 2) podle § 241 odst. 3 písm. b), cad) OSŘ správný, bylo dovolání podle § 243b odst. l OSŘ zamítnuto.

Žalobkyně byla v dovolacím řízení úspěšná, náklady jí však nevznikly (§ 243b odst. 4, § 224 odst. l, § 151 odst. 1 a § 142 odst. l OSŘ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. března 2001

JUDr. Marie Rezková, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru