Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 2287/2013Usnesení NS ze dne 15.10.2013

HeslaBezpodílové spoluvlastnictví manželů
Přípustnost dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.2287.2013.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013

Podána ústavní stížnost

III. ÚS 4001/13 ze dne 15.05.2014 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Jan Filip


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 2287/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně M. Ž., proti žalovaným: 1) P. Ž., a 2) J. Ž., zastoupeným Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem se sídlem v Chomutově, Kadaňská 3550/39, o vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 16 C 454/99, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. dubna 2013, č. j. 14 Co 23/2013-528, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění

(§ 243f odst. 3 o.s.ř.):

Ve věci jde o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. dubna 2013, č. j. 14 Co 23/2013-528, kterým odvolací soud změnil rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 25. září 2012, č. j. 16 C 454/99-482, ve spojení s usnesením ze dne 12. prosince 2012, č. j. 16 C 454/99-502.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). V dané věci nebyly podmínky tohoto ustanovení naplněny; rozhodnutí je v souladu s judikaturou dovolacího soudu a není důvod pro to, aby právní otázka byla řešena jinak.

Šlo o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále „BSM“); sporné je zařazení jedné nemovitosti do BSM a také to, komu měla být přikázána.

K tzv. zákonné výluce z BSM: Odvolací soud vyšel z právního názoru, uvedeného v rozsudku dovolacího soudu ze dne 1. července 2009, sp. zn. 22 Cdo 680/2009, ve kterém se uvádí: „Shodná vůle manželů nabýt věc do BSM vylučuje uplatnění tzv. zákonných výluk, uvedených v § 143 obč. zák., ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. Zákon nepochybně preferoval bezpodílové spoluvlastnictví manželů před jejich oddělenými majetky, a zmíněné ustanovení tak není, pokud jde o nabytí jinak vyloučené věci do BSM, kogentní; pokud manželé projeví shodnou vůli nabýt věc do BSM, není na překážku takového nabytí skutečnost, že věc podléhá zákonné výluce z BSM. To platí i v případě, že šlo o věc, která podle své povahy sloužila výkonu povolání jen jednoho z manželů. Je třeba dodat, že pokud by v tomto případě nedošlo k nabytí do bezpodílového spoluvlastnictví, byla by namístě úvaha o neplatnosti celé smlouvy, ve které by účastníci sledovali (údajně) právně nemožné nabytí do BSM“. Odvolací soud správně konstatoval, že pokud se věc stane součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů, nemůže později změnit právní režim a přejít do výlučného majetku jednoho z manželů jen proto, že druhý manžel udělil souhlas k použití této věci pro podnikání (viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. ledna 2008, sp. zn. 22 Cdo 3596/2006). V souladu se základními principy, o které se opírá občanské právo, má vůle stran přednost před zákonnou úpravou výluk z BSM.

Jestliže tedy byli účastníky smlouvy o převodu sporné nemovitosti oba manželé, nabyli ji do BSM; tato skutečnost samozřejmě nebránila tomu, aby ji jeden z nich výlučně užíval ke svému podnikání; pokud však nebylo BSM účastníků o tuto věc zúženo postupem podle § 143a obč. zák., ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb., zůstala tato věc i nadále v BSM. Nelze souhlasit s argumentací, opírající se o podnik jako o hromadnou věc; podnikatel přece může v rámci podniku využívat věci, které má v podílovém spoluvlastnictví s dalšími, nepodnikajícími osobami, nebo i věci ve vlastnictví třetích osob, aniž by to mělo na vlastnictví věci jakýkoliv vliv. To platí i o věcech z BSM.

Dovolatelé polemizují s tím, jak byly nemovitosti mezi účastníky rozděleny; vytýkají odvolacímu soudu, že je rozdělil podle místa bydliště.

Jestliže v řízení o vypořádání společného jmění manželů (dále „SJM“) vyjdou najevo různé skutečnosti svědčící pro přikázání věci každému z účastníků, je na úvaze soudu rozhodujícího v nalézacím řízení, jaké řešení zvolí. Jeho úvahu by dovolací soud mohl zpochybnit jen v případě, že by byla zjevně nepřiměřená (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. ledna 2010, sp. zn. 22 Cdo 3915/2009). Uvedené rozhodnutí je použitelné i při vypořádání BSM, tedy majetkového společenství manželů, které předcházelo SJM. V dané věci odvolací soud vyšel z více kritérií; místo, kde účastníci bydlí, bylo jen jedním z nich. Šlo zejména o zachování zásady, že podíly účastníků mají být pokud možno stejné, aby částka na vyrovnání podílů byla co nejnižší (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 264/2001 a 22 Cdo 2731/2006). Ostatně ani blízkost bydliště není kritériem, které by nebylo možno použít. Pokud jde o účelnost využití, soud konstatoval, že i žalobkyně může nemovitost využít k podnikání, ev. k pronájmu, stejně jako žalovaní. Dovolací soud nezpochybňuje, že v úvahy mohlo přicházet i přikázání nemovitostí dovolatelům, nicméně pokud odvolací soud v rámci uvážení, které mu zákon umožňuje, při vypořádávání celé masy majetku zvolil daný způsob, nejde o rozpor se zákonem.

Řízení o vypořádání SJM je řízením o vypořádání vztahu mezi účastníky, jehož způsob vyplývá z právního předpisu; odvolací soud tak není vázán mezemi, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2009, sp. zn. 22 Cdo 410/2008). Také toto rozhodnutí je použitelné pro vypořádání BSM. I když tedy odvolací soud rozhodoval o věci samé na základě odvolání žalovaných, mohl věci rozdělit jinak, než navrhovali.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. října 2013

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru