Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 2267/2001Usnesení NS ze dne 10.01.2002

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.2267.2001.1
Dotčené předpisy

§ 14 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 2267/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: A) B. M., narozeného 24. 11. 1936, B) D. M., narozené 2. 1. 1944, a C) M. M., narozeného 5. 5. 1947, všech zastoupených advokátkou, proti žalovaným: 1) L. M., narozenému 23. 3. 1943, a 2) D. M., narozené 19. 1. 1944, oběma zastoupeným advokátem, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 11 C 298/98, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. dubna 2000, č. j. 9 Co 290/2000-76, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Frýdku – Místku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. prosince 1999, č. j. 11 C 298/98-54, uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně vyklidili část nemovitosti, tj. domu č. p. 1305 ve F. – M., stojícího na pozemku parc. č. 3463/1 – zastavěná plocha o výměře 367 m2 v kat. úz. F., zapsaného na LV č. 549 u Katastrálního úřadu ve F. – M., a to kuchyň o rozměrech 2,25 m x 3,55 m, koupelnu o rozměrech 1,30 m x 2,25 m a spíž o rozměrech 1,2 m x 1,3 m, vše o světlé výšce 2,88 m, v přízemí domu a sklep v suterénu o rozměrech 3,55 m x 3,40 m o světlé výšce 2,05 m situovaný pod kuchyní, koupelnou a spíží, a vyklizenou předat žalobcům. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaní užívají označené místnosti v předmětném domě bez právního důvodu, neboť nedošlo k platnému zřízení věcného břemene, spočívajícího v právu žalovaných užívat tyto místnosti, ani k jeho vydržení, takže žalobci jako vlastníci předmětného domu mají právo na ochranu podle § 126 odst. 1 ObčZ.

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 20. dubna 2000, č. j. 9 Co 290/2000-76, rozsudek soudu prvního stupně změnil jen ve výroku o nákladech řízení, jinak rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání. Namítá, že věc u odvolacího soudu rozhodovala jako členka senátu soudkyně JUDr. K. Š., která podle jeho názoru měla být z projednávání a rozhodování tohoto sporu vyloučena. První žalovaný jako dlouholetý člen zastupitelstva města F. – M. a člen pracovní skupiny městského zastupitelstva pro nakládání s majetkem města F. – M. se podílel na vypracování zamítavého stanoviska k požadavku JUDr. Š., na jehož základě orgán města F. – M. nárok JUDr. Š. zamítl. V dané věci JUDr. Š. poté podala u Okresního soudu ve Frýdku – Místku proti městu F. – M. žalobu, když před tím se zajímala o to, kdo je členem této pracovní skupiny, a některé členy této skupiny kontaktovala. Má zato, že lze mít pochybnost o její nepodjatosti k osobě prvního žalovaného a že nemohla jednat ve věci nezaujatě a objektivně. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobci se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“).

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. l OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení § 237, § 238 a § 239 OSŘ. Podle § 238 odst. l písm. a) OSŘ dovolání přípustné není, neboť rozsudek odvolacího soudu nebyl rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím a nejde ani o situaci vyplývající z ustanovení § 238 odst. l písm. b) OSŘ. Podmínky stanovené v § 239 OSŘ daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a žalovaný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodal.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu je dovolání přípustné též tehdy, trpí-li řízení některou z vad vyjmenovaných v § 237 odst. 1 OSŘ. První žalovaný se dovolává vady uvedené v § 237 odst. 1 písm. g) OSŘ.

Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 OSŘ není založena již tím, že dovolatel některý z tam uvedených důvodů tvrdí, ale je dána jen tehdy, když rozhodnutí vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí. Tak tomu však v dané věci není.

Podle § 237 odst. 1 písm. g) OSŘ je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné, jestliže mimo jiné rozhodoval vyloučený soudce.

Podle § 14 odst. 1 OSŘ jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti.

V posuzované věci není na straně dotčené soudkyně dána žádná taková okolnost, která by mohla zavdat příčiny k pochybnostem o její nepodjatosti. Skutečnost, že dovolatel jako člen pracovní skupiny městského zastupitelstva pro nakládání s majetkem města F. – M. se podílel na zamítavém stanovisku k požadavku uvedené soudkyně, na jehož základě byl její nárok zamítnut, sama o sobě nemůže být důvodem pro vyloučení této soudkyně z projednávání a rozhodování této věci, neboť bez dalšího jen proto, že nebylo vyhověno jejímu požadavku, nelze usuzovat na její podjatost. Jak vyplynulo z vyjádření dovolatele, dovolatel byl jen jedním z více členů pracovní skupiny městského zastupitelstva, která pouze činila návrhy na řešení podílového spoluvlastnictví obce a JUDr. Š. Žádný přímý styk s JUDr. Š. neměl. Z vyjádření soudkyně JUDr. K. Š. se podává, že nemá osobní ani jiný vztah k účastníkům řízení, a podstatné je, jak vyplývá z jejího vyjádření, že o členství prvního žalovaného v zastupitelstvu města F. – M. se dověděla až z obsahu dovolání, a rozhodnutí ve věci se jí přímo nedotýká. Dovolatel také ani dodatečně neoznačil žádné konkrétní důkazy, z nichž by bylo možno usoudit na to, že soudkyně JUDr. Š. v době, kdy v této věci rozhodovala, věděla o dovolatelově účasti na řešení jejích majetkových záležitostí.

Z uvedeného je zřejmé, že přípustnost dovolání nelze opřít ani o § 237 odst. 1 písm. g) OSŘ. Dovolací soud neshledal ani žádnou jinou z vad uvedených v § 237 odst. 1 OSŘ, ke který přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 OSŘ). Proto podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) OSŘ dovolání jako nepřípustné zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalobcům, kteří byli v dovolacím řízení úspěšní, žádné náklady nevznikly (§ 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. ledna 2002

JUDr. František Balák,v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru