Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 2216/2008Usnesení NS ze dne 25.02.2010

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.2216.2008.1
Dotčené předpisy

předpisu č. 72/1994 Sb.

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 2216/2008

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce Stavebního bytového družstva Vrchlabí, se sídlem ve Vrchlabí, Východní 1378, IČ: 00045993, zastoupeného JUDr. Jiřím Slovenským, advokátem se sídlem ve Vrchlabí, Krkonošská 186, proti žalovaným: 1) Ing. J. Ch., a 2) M. Ch., zastoupeným JUDr. Heinzem Eflerem, advokátem se sídlem v Trutnově, Pražská 88, o 18.884,- Kč s příslušenstvím a o 13.583,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 5 C 36/2004, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. listopadu 2007, č. j. 19 Co 60/2007-192, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaní jsou povinni nahradit společně a nerozdílně žalobci na nákladech dovolacího řízení částku 4.206,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Jiřího Slovenského.

Odůvodnění:

Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Trutnově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. července 2006, č. j. 5 C 36/2004-167, ve výroku I. zastavil řízení ohledně částky 28.264,- Kč s příslušenstvím, ve výroku II. uložil žalovaným povinnost „zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 18.884,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 5,5 % z částky 47.142,- Kč od 12. 6. 2002 do 7. 10. 2004 a z částky 18.884,- Kč od 8. 10. 2004 do zaplacení, a dále částku 13. 583,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 % z částky 43.431,- Kč od 6. 6. 2003 do 7. 10. 2004 a z částky 13.583,- Kč od 8. 10. 2004 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku“, ve výroku III. zamítl žalobu ohledně částky 17,- Kč s příslušenstvím a částky 14,- Kč s příslušenstvím. Ve výrocích IV. a V. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. listopadu 2007, č. j. 19 Co 60/2007-192, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body II., IV. a V. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, jímž byl potvrzen výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podávají je z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.

Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se závěry soudů obou stupňů a navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto, jelikož podle jeho názoru nemá po právní stránce zásadní význam.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání je účastníkům znám, dovolací soud proto na ně odkazuje.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 29. listopadu 2007.

Dovolání není přípustné.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3080, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 775/2002, uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řadu dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením § 242 o. s. ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. 22 Cdo 1762/2007, uveřejněné tamtéž). Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. října 2006, sp. zn. 28 Cdo 2551/2006, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666).

Žalovaní formulovali v dovolání otázku zásadního právního významu tak, že „právní vztah, který je základem žalobcem uplatněného nároku, je natolik nejednoznačný, že připouští několikerý výklad, a vytváří tak pro žalované jako partnera žalobce při správě nejen společné věci, ale i věci ve výlučném vlastnictví žalovaných nevýhodné (slabší) postavení a poskytuje žalobci neomezené dispoziční právo zasahovat do suverenity výkonu vlastnického práva žalovaných“. Takové vymezení však nepředstavuje otázku zásadního právního významu, neboť je toliko žalovanými provedeným subjektivním hodnocením existujícího právního vztahu mezi účastníky řízení. Uvedené vymezení pak nemůže představovat otázku zásadního právního významu dále také pro svou obecnost neumožňující dovolacímu soudu řešení konkrétního a jednoznačně vymezeného právního problému a navíc z toho důvodu, že na žádném řešení charakteru právního vztahu z hlediska vyváženosti práv a povinností jeho subjektů – účastníků – naznačeném dovolateli není rozhodnutí odvolacího soudu založeno.

Žalovaní dále odvolacímu soudu vytýkají, že „některými jejich námitkami zabýval jen velmi povrchně a s některými se nevypořádal vůbec, což představuje výraznou vadu napadeného rozsudku“.

Takto tvrzená vada přípustnost dovolání podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nezakládá, neboť k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle tohoto zákonného ustanovení může být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto pouze za předpokladu, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu (jedná se o střet odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu) – (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. února 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2006, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5780 nebo nález Ústavního soudu České republiky ze dne 4. března 2009, sp. zn. II. ÚS 3005/2007, uveřejněný na internetových stránkách Ústavního soudu České republiky – http://nalus.usoud.cz a tam uvedenou judikaturu).

Dovolatelé však žádnou procesní otázku zásadního významu nevymezují a tato se nepodává ani z obsahu dovolání; případné nevypořádání se námitkami účastníka řízení v konkrétní věci takovou otázkou zjevně není.

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaných proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Náklady představují odměnu za zastoupení žalobce v dovolacím řízení v souvislosti s vypracováním vyjádření k dovolání žalovaných a činí podle § 1 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 4, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16 odst. 2, § 17 písm. a), § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. 3 205,- Kč. Náklady jsou dále tvořeny paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb., za jeden úkon právní služby spočívající ve vyjádření žalobce k dovolání žalovaného (§ 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.); náklady tak činí celkem 3 505,- Kč. Náklady žalobce jsou zvýšeny o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 20 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 701,- Kč a celková částka nákladů řízení žalobce v dovolacím řízení je představována částkou 4 206,- Kč. Dovolací soud proto uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 4 206,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř. ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaní povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 25. února 2010

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru