Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 2187/2013Rozsudek NS ze dne 17.12.2013

HeslaVlastnictví
Žaloba určovací
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.2187.2013.1
Dotčené předpisy

§ 80 písm. c) o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 2187/2013

ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce M. B., F.-M., zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní 2, proti žalované České republice – Ředitelství silnic a dálnic České republiky, státní příspěvkové organizaci, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 56, IČO: 65993390, adresa pro doručování: Ředitelství silnic a dálnic ČR, Správa Ostrava, Ostrava – Mariánské Hory, Mojmírovců 5, zastoupené JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karviné, Masarykovo náměstí 91/28, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 26 C 50/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. května 2013, č. j. 11 Co 91/2013-143, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. května 2013, č. j. 11 Co 91/2013-143, a rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 30. listopadu 2012, č. j. 26 C 50/2011-116, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Opavě k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. května 2013, č. j. 11 Co 91/2013-143, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Opavě („soud prvního stupně“) ze dne 30. listopadu 2012, č. j. 26 C 50/2011-116, kterým soud zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. 1607/31 v katastrálním území a obci V. P., zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště v Ostravě. Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o náhradě nákladů řízení.

Soudy rozhodovaly o žalobě na výše uvedené určení vlastnického práva žalobce, ve které žalobce svůj naléhavý právní zájem na předmětném určení odůvodnil tím, že v katastru nemovitostí je jako vlastník předmětného pozemku zapsána žalovaná, ačkoliv se jedná o pozemek v jeho vlastnictví, neboť o vyvlastnění dosud nebylo pravomocně a vykonatelně rozhodnuto.

Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že vedle tohoto řízení, ve kterém se žalobce domáhá určení vlastnického práva k předmětnému pozemku, probíhá u soudu přezkumné řízení ohledně vyvlastnění téhož pozemku. O vyvlastnění bylo rozhodnuto ve správním řízení rozhodnutím Magistrátu města Ostravy z 15. 3. 2010 ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze 14. 7. 2010. Na základě těchto rozhodnutí zapsal katastrální úřad vlastnické právo k předmětnému pozemku pro Českou republiku s právem hospodaření s tímto majetkem státu pro Ředitelství silnic a dálnic České republiky. Žalobce nepovažoval uvedená rozhodnutí za správná a požádal o jejich soudní přezkum žalobou z 2. 8. 2010 podle části páté občanského soudního řádu („o. s. ř.“), podanou ke Krajskému soudu v Ostravě. Uvedené řízení dosud není skončené.

Soudy nezkoumaly žalobu z věcného hlediska, neboť dospěly k závěru, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na předmětném určení podle § 80 písm. c) o. s. ř. Nepřisvědčily názoru žalobce, že podle § 28 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), podáním žaloby podle části páté občanského soudního řádu došlo k odkladu právní moci a vykonatelnosti správních rozhodnutí a proto je zápis v katastru nemovitostí chybný. Zápis vlastnického práva pro žalovanou v katastru nemovitostí byl podle tehdejšího stavu správního řízení (rozhodnutí byla pravomocná) proveden správně. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, který dovodil, že pokud bylo zahájeno vyvlastňovací řízení podle § 19 odst. 3 zákona o vyvlastnění, je tím omezena jakákoliv dispozice vlastníka s vyvlastňovaným majetkem pod sankcí neplatnosti takových úkonů. Tyto účinky zahájeného řízení, tedy i omezení vlastníka v jeho vlastnických právech k vyvlastňovanému majetku trvají až do pravomocného skončení soudního řízení ve věci vyvlastnění. Teprve pravomocným rozhodnutím buď nastanou účinky vyvlastnění, nebo se obnoví v plném rozsahu vlastnické právo žalobce. Naléhavý právní zájem je dán tam, kde by bez uvedeného určení bylo vlastnické právo žalobce ohroženo nebo se jeho právní postavení stalo nejistým. To není tento případ, protože vlastnické právo žalobce není za souběžně probíhajícího řízení ve věci vyvlastnění nikterak ohroženo.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, z jehož obsahu vyplývá, že opírá přípustnost o § 237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a o. s. ř.

Namítá, že odvolací soud i soud prvního stupně otázku naléhavého právního zájmu posoudily v extrémním rozporu s hmotným právem. Dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, v důsledku kterého bylo žalobci odepřeno věcné rozhodnutí. O vyvlastnění předmětného pozemku bylo rozhodnuto ve správním řízení. Proti rozhodnutí ve správním řízení podal žalobce 3. 8. 2010 žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě podle části páté občanského soudního řádu. Přesto, že podle § 28 zákona o vyvlastnění podáním takové žaloby dochází ze zákona k odkladu právní moci a vykonatelnosti správního rozhodnutí o vyvlastnění, je v katastru nemovitostí na základě návrhu vyvlastňovacího správního úřadu chybně zapsáno vlastnické právo k předmětnému pozemku ve prospěch žalované. V současné době žalovaná přes uvedený stav vyvlastňovacího řízení a přesto, že byla podána určovací žaloba, provádí na pozemku žalobce zemní a stavební práce, sňala z pozemku ornici a zahájila výstavbu rychlostní komunikace. Žalobce má za to, že má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k předmětnému pozemku, který zjevně vyplývá z nesouladu stavu právního se stavem zapsaným v katastru nemovitostí. Úvaha odvolacího soudu, že jeho vlastnické právo není nijak ohroženo, je v rozporu se skutečností, kdy žalovaná bez ohledu na stav řízení prováděním stavebních prací bez souhlasu skutečného vlastníka, kterým je žalobce, jeho pozemek trvale znehodnocuje. Žalobce navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání žalobce uvádí, že dovolání neobsahuje žádné nové skutečnosti, a je otázkou, zda je vůbec přípustné, když rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodnutím potvrzujícím a rozsudky soudu prvního i druhého stupně jsou v souladu se stávající judikaturou. Tím, že žalobce podal žalobu na přezkoumání pravomocného vyvlastňovacího rozhodnutí ve smyslu § 28 zákona o vyvlastnění, nedošlo k automatickému obnovení jeho vlastnického práva, které mu bylo odňato pravomocným vyvlastňovacím rozhodnutím, ale došlo pouze k odložení právní moci a vykonatelnosti. Za této situace jsou závěry soudů obou stupňů o neexistenci naléhavého právního zájmu správné.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod, uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné. Rozhodnutí odvolacího soudu není v souladu s judikaturou dovolacího soudu.

V dané věci odvolací soud zamítl žalobu pouze pro nedostatek naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva; proto dovolací soud přezkoumal jeho rozhodnutí jen z hlediska této otázky.

Po doručení uvědomění o zahájení vyvlastňovacího řízení nesmí vyvlastňovaný nakládat s pozemkem nebo stavbou, kterých se vyvlastnění týká, převést je, pronajmout nebo jinak zatížit. Právní úkony, kterými vyvlastňovaný poruší tuto povinnost, jsou neplatné; to neplatí v případě smluv uzavíraných s vyvlastnitelem. Při vyvlastnění se neuplatní smluvní ani zákonná předkupní práva k vyvlastňovanému pozemku nebo stavbě. O tomto následku musí být vyvlastňovaný poučen v uvědomění o zahájení řízení (§ 19 odst. 3 zákona o vyvlastnění).

Předpokladem úspěšnosti určovací žaloby je skutečnost, že žalobce prokáže, že má na požadovaném určení naléhavý právní zájem [§ 80 písm. c) o. s. ř.]. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde bez tohoto určení by bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, pod č. 17/1972). U žalobce musí jít o právní vztah (právo) již existující (alespoň v době vydání rozhodnutí) nebo o takovou jeho procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohl být ohrožen, případně pro nejisté své postavení by mohl být vystaven konkrétní újmě (k tomu srovnej obdobně nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. 35, sešit 3, ročník 1995).

Žalobce v předmětné věci spatřoval naléhavý právní zájem na jím požadovaném určení ve skutečnosti, že není jako vlastník pozemku zapsán v katastru nemovitostí.

Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí je dán, jestliže žalobce, který tvrdí, že je vlastníkem nemovitostí, není jako jejich vlastník v katastru nemovitostí zapsán (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 22 Cdo 2439/2002, usnesení Nejvyššího soudu dne 12. 8. 2008, sp. zn. 30 Cdo 2446/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2674/2011, vše publikováno např. v informačním systému ASPI, rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 10. 1994, sp. zn. 7 Co 2368/94, publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 2/1995).

Z uvedené (a další) judikatury vyplývá, že domáhá-li se žalobce určení, že je vlastníkem nemovitosti, u níž je v katastru nemovitostí veden jako vlastník někdo jiný, má (ve vztahu k této osobě) nepochybně naléhavý právní zájem na požadovaném určení. S přihlédnutím k významu zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí (výpis z katastru nemovitostí slouží jako průkaz vlastnického práva) a k jeho právním účinkům (srov. např. § 11 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů) je odůvodněn závěr, že právní postavení žalobce je za této situace nejisté a že bez požadovaného určení by jeho právo mohlo být i ohroženo. Protože soudní rozhodnutí o určení vlastnického práva k nemovitosti je podkladem pro provedení změny v zápisu v katastru nemovitostí (srov. § 7 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů), je žaloba o určení vlastnického práva způsobilým právním prostředkem k odstranění nejistoty o skutečných právních vztazích mezi účastníky. Na tom nic nemění ani to, že v dané věci je dispoziční právo žalobce k nemovitosti omezeno, resp. že ohledně pozemků, o které v řízení jde, probíhá přezkumné soudní řízení o vyvlastnění podle zákona o vyvlastnění. Obsah vlastnického práva se totiž nevyčerpává jen tou dispozicí s jeho předmětem, kterou má na mysli § 19 odst. 3 zákona o vyvlastnění. Vlastník má i přes uvedená omezení stále například právo pozemek užívat, bránit se proti neoprávněným zásahům, a to jak vyvlastnitele, tak i třetích osob, může uzavírat smlouvy s vyvlastnitelem a pozemek se může stát i předmětem dědického řízení. Všechna tato oprávnění mohou být nesprávným zápisem v katastru nemovitostí ohrožena, resp. jejich výkon může být ztížen. V dalším řízení tedy bude třeba zabývat se otázkou, kdo je (v době rozhodnutí soudu) vlastníkem sporné nemovitosti.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. prosince 2013

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru