Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 210/2013Usnesení NS ze dne 31.07.2013

HeslaPřípustnost dovolání
Společné jmění manželů
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.210.2013.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 3140/13 ze dne 29.07.2014 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Milada Tomková


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 210/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně Ing. H. K., bytem v P. 2, M. Š. 7, zastoupené JUDr. Jiřím Kovandou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 28, proti žalovanému Ing. K. K., bytem v P. 2, n. M. 20, zastoupenému Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 423/27, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 222/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2012, č. j. 62 Co 300/2011-563, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13.560,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Jiřího Kovandy.

Stručné odůvodnění

(§ 243c odst. 2 o. s. ř.)

Obvodní soud pro Prahu 2 („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. dubna 2011, č. j. 10 C 222/2005-520, vypořádal zaniklé společné jmění účastníků. Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu částku ve výši 52.828,70 Kč, do 14 dnů od právní moci rozsudku. Dále soud rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně i žalovaného rozsudkem ze dne 7. března 2012, č. j. 62 Co 300/2011-563, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7 a Čl. VII. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

Dovolání není přípustné.

V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam nemá.

Zásadní právní význam rozhodnutí nemůže založit výklad konkrétního procesního úkonu účastníka, konkrétně otázka, co lze rozumět v určitém kontextu použitém obratu „vybavení společné domácnosti“. Nejde navíc o pojem zákonný; zákon totiž používá jen obrat „věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti“ (§ 143a odst. 2, § 148 obč. zák.), přičemž vzhledem k pojetí věci v občanském zákoníku č. 40/1964Sb., (§ 118 a násl.) není pochyb o tom, že věcmi ve smyslu tohoto zákoníku jsou jen věci hmotné. Výklad, ze kterého vyšly soudy v nalézacím řízení, že „vybavením společné domácnosti“ nejsou pohledávky, odpovídá ustálené soudní praxi a lze na něj odkázat.

Dovolatel tvrdí, že byl-li jako součást společného jmění manželů (dále SJM) vypořádán hypoteční úvěr u České spořitelny, který byl použitý na rekonstrukci uvedeného bytu, potom by součástí vypořádání SJM měla být i uvedená pohledávka, odvíjející se od předmětu, na který byl úvěr použit. K tomu je třeba uvést, že soud nemůže nutit účastníkům, jaké majetkové kusy mají být vypořádány, a vypořádá jen ty, ohledně kterých to účastníci výslovně navrhli.

K námitce, že žalovaný v době zahájení řízení (žaloba byla podána 22. září 2005) nemohl předpokládat, jak se vyvine judikatura ohledně nutnosti specifikovat věci, které mají být předmětem vypořádání, se uvádí, že uvedený právní názor vyslovil dovolací soud například v rozsudku ze dne 27. září 2004, sp. zn. 22 Cdo 684/2004, publikovaném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 2943, v časopisu Právní rozhledy č. 3/2005, v informačním systému ASPI a na www.nsoud.cz. Přitom toto rozhodnutí vyšlo ze zásad starších, tam uvedených judikátů, a také z posílení zásady projednací, zásady dispozitivní a z prohloubení dispoziční volnosti subjektů občanského práva hmotného. Ke dni podání žaloby tak bylo – při zachování zásady „vigilantibus iura scripta sunt“ – možno postup soudu v této věci předvídat.

Pokud jde o otázku úroků z hypotéčního úvěru, neuvádí dovolatel nic, co by mohlo založit zásadní význam rozhodnutí po právní stránce. Námitku neprovedení nenavrženého důkazu lze podřadit jen pod dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., k němuž se však při posuzování přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřihlíží.

Dovolání proti výroku o nákladech řízení není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2003).

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které jí vznikly za její zastoupení advokátem. Vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 26/12, s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Náhrada nákladů řízení je představována odměnou za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 13.260,- Kč, stanovenou podle § 6, § 8 odst. 6, § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem 13.560,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, je žalobkyně oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 31. července 2013

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru