Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 2066/2020Usnesení NS ze dne 21.10.2020

HeslaPřípustnost dovolání
Vady řízení
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.2066.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 241c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 2066/2020-234

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců a) P. Z., narozeného XY, a b) J. Z., narozené XY, obou bytem XY, zastoupených Mgr. Petrou Sikorovou, advokátkou se sídlem v Jablunkově, Mariánské náměstí 11, proti žalovaným 1) M. D., narozenému XY, a 2) J. D., narozené XY, oběma bytem v XY, zastoupeným Mgr. Bogdanem Hajdukem, advokátem se sídlem v Českém Těšíně, Hrabinská 498/19, o určení zániku věcného břemene, resp. zrušení věcného břemene a zřízení jiného, a o zdržení se užívání pozemku a jeho uvedení do původního stavu, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 13 C 131/2018, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2019, č. j. 71 Co 335/2019-209, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Bogdana Hajduka.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Okresní soud ve Frýdku-Místku („soud prvního stupně”) rozsudkem ze dne 18. 2. 2019, č. j. 13 C 131/2018-163, zamítl žalobu na určení, že věcné břemeno s obsahem v rozsudku uvedeným zaniklo, dále že se věcné břemeno ruší a namísto něj se zřizuje jiné, že žalovaní jsou povinni zdržet se užívání pozemku v rozsudku uvedeného a uvést jej do původního stavu (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).

Krajský soud v Ostravě („odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 12. 2019, č. j. 71 Co 335/2019-209, potvrdil rozsudek soudu ve výroku I., změnil výrok II tak, že se žalovaným náhrada nákladů řízení nepřiznává a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku podávají žalobci („dovolatelé”) dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“), a tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na vyřešení právní otázky, která nebyla dovolacím soudem dosud řešena. Dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu, jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání trpí vadami, pro které muselo být odmítnuto; dovolatelé řádně nevymezili, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 až 238a o. s. ř.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Podle § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.

Požadavek, aby dovolatelé v dovolání uvedli, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), jsou dovolatelé povinni v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považují za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Tomuto požadavku dovolatelé nedostáli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu - www.nsoud.cz).

K tomu viz nález pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, v jehož právní větě se uvádí: „1. Neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§ 241a odst. 2 občanského soudního řádu), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů“. Srov. též další judikaturu tam uvedenou; z četné judikatury Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). K jeho projednatelnosti tedy nestačí, aby dovolatel uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je – v souladu s uplatněním zásad projednací a dispoziční i v dovolacím řízení – třeba konkrétně vymezit rovněž důvody přípustnosti dovolání; teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Rozlišení podmínek přípustnosti a důvodnosti dovolání a jejich vymezení předpokládá poměrně sofistikovanou úvahu, nicméně právě proto zákon stanoví povinné zastoupení advokátem v dovolacím řízení. Z úpravy přípustnosti dovolání je zřejmé, že Nejvyšší soud se nemá zabývat každým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu, nýbrž vyjádření nesouhlasu musí splňovat zákonné požadavky (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. II. ÚS 553/16). Nevymezení tvrzené přípustnosti má za následek odmítnutí dovolání.

Skutkové námitky nejsou od 1. 1. 2013 v dovolacím řízení přípustné. „Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem“ (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013).

Dovolání žalobců nesplňuje zákonné požadavky již z toho důvodu, že v rozporu s § 237 o. s. ř. nevymezují žádnou právní otázku (ať už hmotného nebo procesního práva), která nebyla dosud dovolacím soudem řešena, ač přípustnost dovolání opírají jen o tento zákonný důvod; pouze parafrázují část § 237 o. s. ř. Taková otázka se nepodává ani z obsahu dovolání.

Vymezení dovolacího důvodu pak spočívá pouze na tvrzení, že došlo k zániku věcného břemene; v podaném dovolání žalobci stroze konstatují, že odvolací soud posoudil věc výlučně k jejich tíži, a že se nalézací soudy nedostatečně věnovaly otázce zániku věcného břemene. Celé dovolání je pak tvořeno shrnutím, čeho se žalobci svým žalobním návrhem domáhali, skutkovým stavem věci a polemikou se skutkovými závěry odvolacího soudu, resp. soudu prvního stupně. Dovolatelé také odkazují na jednotlivé důkazy a z nich vyplývající skutkové závěry. Není nijak obsahově vymezen tvrzený důvod přípustnosti dovolání, tedy právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.

Protože dovolání trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. V souladu s § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobci povinnost uloženou jim tímto rozhodnutím, mohou se žalovaní domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 21. 10. 2020

JUDr. Jiří Spáčil CSc.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru