Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 1937/2008Usnesení NS ze dne 25.02.2009

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.1937.2008.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 1937/2008

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně

JUDr. Marie Rezkové a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně J., s. d. ve F.-M., zastoupené advokátem, proti žalované ČR – Ú. pro z. s. ve v. m., o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 12 C 310/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. listopadu 2007, č. j. 42 Co 391/2007-71, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení částku 6 307,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. května 2007, č. j. 12 C 310/2006-35, určil, že žalobkyně je vlastnicí pozemků ve výroku dále specifikovaných, a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 19. listopadu 2007, č. j. 42 Co 391/2007-71, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná včas dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“). Vznáší dovolací námitky totožné s těmi, které jako žalovaná uplatňovala, a dovolací soud posuzoval, ve věci vedené pod sp. zn. 22 Cdo 2205/2005, a dále namítá, že se soudy obou stupňů nezabývaly otázkou trvání vlastnického práva žalobkyně k předmětným budovám k datu 1. 7. 2001, které považuje za podmínku transformace práva trvalého užívání pozemků v její vlastnictví. S poukazem na článek 10 Ústavy České republiky a čl. 87 Smlouvy o založení Evropského společenství odkazuje na zásadu nepřípustnosti podpor poskytovaných v jakékoliv formě státem nebo ze státních prostředků, které mohou narušovat hospodářskou soutěž zvýhodněním některých podniků. V této souvislosti konstatuje, že bezúplatné nabytí majetku státu žalobcem

„ex lege“ představuje výhodu této společnosti. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo včas podáno oprávněnou osobou, dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu

§ 237 odst. 3 OSŘ po právní stránce zásadní význam, a proto není dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ přípustné. Napadené rozhodnutí je v souladu s právním názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2006, sp. zn. 22 Cdo 2205/2005, který se týkal obdobného případu. Toto rozhodnutí je publikováno na internetových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz) a pod č. C 4660 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ústavní stížnost podanou proti uvedenému rozhodnutí Nejvyššího soudu odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 20. listopadu 2007, sp. zn. II. ÚS 755/06. Také námitku veřejné podpory dovolací soud již řešil, a to v usnesení ze dne 4. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 2329/2008, publikovaném na internetových stánkách Nejvyššího soudu, a to se závěrem pro dovolatelku nepříznivým; obdobný názor zaujal i Ústavní soud v usnesení ze dne 4. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 1466/08, publikovaném na internetových stránkách Ústavního soudu (www.concourt.cz); na tato rozhodnutí lze dovolatelku odkázat. Jestliže žalovaná poukazuje na možné nesplnění podmínky trvání vlastnického práva žalobkyně k 1. 7. 2001, jedná se v podstatě o novou skutečnost, kterou nelze v dovolacím řízení uplatnit (§ 241a odst. 4 OSŘ).

Proto Nejvyšší soud podle § 243b odst. 5 OSŘ za použití § 218 písm. c) OSŘ dovolání žalované jako nepřípustné odmítl.

Žalovaná je povinna podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Ty představují odměnu advokáta za zastoupení v dovolacím řízení s podáním vyjádření k dovolání podle § 5 písm. b), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve výši 5 000,- Kč, paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle advokátního tarifu (vyhláška č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a činí celkem včetně náhrady za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 OSŘ) 6 307,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 OSŘ.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 25. února 2009

JUDr. Marie Rezková, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru