Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 1891/2013Usnesení NS ze dne 16.09.2013

HeslaPodílové spoluvlastnictví
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.1891.2013.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013

§ 142 odst. 1 obč. zák.


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 1891/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně G. L., zastoupené JUDr. Ivanem Burešem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Kotlářce 1081/6, proti žalovanému M. P., zastoupenému JUDr. Miroslavem Blažkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Mezi školami 2320/4, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 351/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2013, č. j. 18 Co 474/2012-171, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Ivana Bureše.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen ,,soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. září 2012, č. j. 16 C 351/2009-142, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem - pozemkům parc. č. 308/1, 308/14 a k rozestavěnému rodinnému domu na pozemku parc. č. 308/1, dosud bez čísla popisného, vše v k. ú. S., obci Hl. m. Praha (výrok I.) a nařídil jejich prodej s tím, že výtěžek získaný prodejem bude mezi účastníky rozdělen rovným dílem (výrok II.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 9. ledna 2013, č. j. 18 Co 474/2012-171, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, ve kterém uplatňuje jeho přípustnost odkazem na § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolací soud dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 9. ledna 2013, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání dovolatele podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013.

Podle § 243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Dovolatel v dané věci nevymezil, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 až 238a o. s. ř. Pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. a jeho citace pro vymezení předpokladů přípustnosti dovolání nestačí, a to již z toho titulu, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné důvody přípustnosti dovolání.

Protože dovolání neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

V souladu s § 243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. září 2013

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru