Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 178/2020Usnesení NS ze dne 25.03.2020

HeslaPřípustnost dovolání
Společné jmění manželů
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.178.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 80 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 178/2020-280

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobce F. B., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Lucií Kadeřávkovou, advokátkou se sídlem v Benešově, Křižíkova 2062, proti žalovaným 1) F. M., narozenému XY, a 2) I. M., narozené XY, oběma bytem XY, zastoupeným Mgr. Václavou Zíkovou, advokátkou se sídlem v Táboře, Za Hřištěm 446, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 12 C 103/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2019, č. j. 21 Co 26/2019-195, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 5 560 Kč k rukám Mgr. Václavy Zíkové, advokátky se sídlem v Táboře, Za hřištěm 446, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Benešově (dále soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. 10. 2017, č. j. 12 C 103/2017-38, zamítl žalobu F. B. a E. B. ze dne 27. 6. 2017 na určení, že specifikované nemovitosti jsou v jejich společném jmění manželů. K odvolání žalobců Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 10. 4. 2018, č. j. 21 Co 469/2017-96, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedl, že žalobu ani její doplnění E. B. nepodepsala, nebylo předloženo zmocnění žalobce a manželce tak bylo znemožněno uplatnění procesních práv.

Na výzvu soudu prvního stupně k doplnění žaloby E. B. odmítla žalobu podepsat a připojit se k ní. Soud prvního stupně usnesením ze dne 30. 5. 2018, č. j. 12 C 103/2017-109, žalobu ze dne 27. 6. 2017 a její doplnění ze dne 3. 8. 2017, ve vztahu k ní odmítl. Žalobce pak uvedl, že řízení má být vedeno „pouze vůči jeho osobě.“

Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 23. 10. 2018, č. j. 12 C 103/2017-141, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že vlastníky pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba s č. p. XY, pozemku parc. č. XY a pozemku parc. č. XY, to vše zapsané na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY, jsou ve společném jmění manželů F. B. a E. B., XY (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Soud prvního stupně s odkazem na judikaturu, zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2614/2008, uvedl, že řízení je vedeno s neúplným okruhem účastníků, neboť jde-li o určení, že nemovitosti náleží do společného jmění manželů, pak by manželka žalobce musela být účastnicí řízení, a to ať už na straně žalující nebo žalované. Pokud tomu tak není, jediným možným důsledkem je zamítnutí žaloby.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 4. 2019, č. j. 21 Co 26/2019-195, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, ve výroku II. změnil pouze ve výši přiznaných nákladů tak, že činí částku 21 040 Kč, jinak se potvrzuje, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž uvedl, že podle jeho názoru „má být právní otázka věcné legitimace a vlastnického práva vyřešená dovolacím soudem posouzena jinak. Dovolatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolatel nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu týkajícím se nedostatku věcné legitimace, jestliže účastníkem řízení není manželka žalobce E. B. Názor odvolacího soudu dovolatel považuje za nesprávný s ohledem na to, že i jeden z manželů se může domáhat samostatně vůči třetím osobám ochrany vlastnického práva k věcem spadajícím do společného jmění manželů“. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud neshledal důvod odchýlit se od konstantní judikatury, ze které vycházel odvolací soud, a to od právního názoru uvedeného v rozsudku ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2614/2008, ze kterého vychází i řada dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu. Tak v usnesení ze dne 9. 12. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3914/2019, dovolací soud uvedl: „Lze shrnout, že žalobu na určení, že věc je součástí společného jmění, může podat kterýkoli z manželů; jde-li však o nemovitost podléhající evidenci v katastru nemovitostí, musí být účastníkem řízení i druhý manžel (ať na straně žalující, nebo žalované). Je tomu tak již z toho důvodu, že podmínka naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva může být naplněna pouze v případě, bude-li soudní výrok závazný pro všechny subjekty hmotným právem vymezeného právního vztahu. Tak tomu ovšem může být jen tehdy, jestliže všechny tyto subjekty budou i účastníky příslušného soudního řízení, neboť výrok pravomocného rozsudku, nejde-li o rozsudek o osobním stavu a případy uvedené v § 159a odst. 2 o. s. ř., je závazný jen pro účastníky řízení (§ 159a odst. 1 o. s. ř.) – viz již citovaný rozsudek sp. zn. 22 Cdo 2614/2008.“

Dovolatel s uvedeným rozhodnutím ve věci sp. zn. 22 Cdo 2614/2008, na které poukázaly i soudy v nalézacím řízení, výslovně nijak nepolemizuje; jen uvádí, že „má za to, že jedná-li se o ochranu vlastnického práva uplatněnou prostřednictvím určovací žaloby, jestliže jsou v katastru nemovitostí zapsány jako vlastníci osoby, které vlastnické právo žalobce a jeho manželky popírají, není důvod odejmout žalobci právo samostatně se domáhat ochrany vlastnického práva, neboť žalobci náleží v případě, že předmětné nemovitosti jsou dle jeho tvrzení ve společném jmění manželů jeho a jeho manželky, vlastnické právo k celým nemovitostem. Ochrana společného jmění manželů přísluší oběma manželům společně a také jednotlivě“. To však nikdo nepopírá; nejde o to, že by žalobce sám nemohl podat žalobu na určení vlastnického práva, nicméně účastníkem řízení musí být (na jakékoliv straně sporu) jeho manželka. V této věci také nejde o vlastnickou žalobu na ochranu práva, ale o žalobu určovací. Dovolatel neuvádí nic, co by výše uvedený právní názor dovolacího soudu zpochybnilo, a dovolací soud nevidí důvod pro odklon od dosavadní judikatury.

Na základě shora uvedeného je zřejmé, že není naplněn předpoklad přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., že dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak. Dovolání tudíž není přípustné, a proto je dovolací soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

V souladu s § 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Poučení:Nesplní-li žalobce povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, mohou se žalovaní domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 3. 2020

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru