Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 1704/2020Usnesení NS ze dne 14.08.2020

HeslaVady podání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.1704.2020.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 1704/2020-238

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobce B. A., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Tomášem Truschingerem, advokátem se sídlem v Brně, Bašty 413/2, proti žalovaným: 1) R. D., narozenému XY, a 2) E. D., narozené XY, oběma bytem v XY, zastoupeným JUDr. Milanem Pivovarčíkem, advokátem se sídlem v Novém Šaldorfu-Sedlešovicích, Nový Šaldorf 245, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 11 C 253/2017, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2019, č. j. 21 Co 191/2018-199, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Návrh žalovaných na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2019, č. j. 21 Co 191/2018-199, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Žalobce domáhal vyklizení nemovitosti v jeho vlastnictví, a to budovy č. p. XY nacházející se na pozemku st. par. č. XY, zapsané na listu vlastnictví XY, v katastrálním území a obci XY, vedeno u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště XY. Žalovaní totiž v nemovitosti žalobce bydlí bez právního důvodu, přestože byli opakovaně vyzýváni k jejímu vyklizení.

Okresní soud ve Znojmě („soud prvního stupně”) rozsudkem ze dne 22. 1. 2018, č. j. 11 C 253/2017-39, uložil žalovaným povinnost ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku vyklidit nemovitosti a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Brně („odvolací soud”) rozsudkem ze dne 5. 11. 2019,

č. j. 21 Co 191/2018-199, výrokem I. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ohledně lhůty k plnění tak, že povinnost žalovaných na vyklizení nemovitosti stanovil na 6 měsíců od právní moci, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Rozhodl dále o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku podávají žalovaní („dovolatelé”) dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.”). Současně podávají i návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku, neboť by neprodleným výkonem rozhodnutí dovolatelům, vzhledem k jejich věku a zdravotnímu stavu, mohla vzniknout závažná újma.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání a vyjádření jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v řízení pokračovat.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Podle § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.

K tomu viz nález pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, v jehož právní větě se uvádí: „1. Neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§ 241a odst. 2 občanského soudního řádu), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů“. Srov. též další judikaturu tam uvedenou; z četné judikatury Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). K jeho projednatelnosti tedy nestačí, aby dovolatel uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je – v souladu s uplatněním zásad projednací a dispoziční i v dovolacím řízení – třeba konkrétně vymezit rovněž důvody přípustnosti dovolání. Teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. II. ÚS 553/16, nebo nález pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017,

sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16). Nevymezení tvrzené přípustnosti má za následek odmítnutí dovolání.

Ačkoliv žalovaní odkazují na § 237 o. s. ř., dále nerozvádějí, v čem spatřují naplnění předpokladů přípustnosti dovolání podle výše uvedených kritérií. Ani z obsahu dovolání nelze dovodit, že by uplatňovali některý z důvodů přípustnosti uvedených v § 237 o. s. ř.

Dovolání tedy trpí vadami, pro něž nelze v řízení pokračovat; proto je Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Ze stejného důvodu byl zamítnut i návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Dovolací soud k tomu poznamenává, že vyjádření žalobce k dovolání se vůbec nezabývá ani náležitostmi podaného dovolání, ani jeho přípustností; náklad vynaložený na jeho pořízení tak není nákladem vynaloženým na účelné uplatňování nebo bránění práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 8. 2020

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru