Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 1588/2011Usnesení NS ze dne 27.02.2013

HeslaPřípustnost dovolání
Věcná břemena
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.1588.2011.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1c o. s. ř. ve znění do 31.12.2012


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 1588/2011

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyň: a) M. Š., bytem v Z., a b) Ing. S. H., bytem v B., obou zastoupených JUDr. Marií Myslilovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Pařížská 28, proti žalovanému J. Ch., bytem v H., zastoupenému Mgr. Martinem Urbáškem, advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova 50, o zrušení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 6 C 87/2005, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 25. listopadu 2010, č. j. 54 Co 984/2009-321, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně a) a b) jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.175,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalovaného Mgr. Martina Urbáška.

Stručné odůvodnění(§ 243c odst. 2 občanského soudního řádu):

Okresní soud v Třebíči („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. června 2009, č. j. 6 C 87/2005-243, výrokem pod bodem I. zamítl žalobu na zrušení věcného břemene užívání sklepa pod domem na pozemku v k. ú. H. ve prospěch vlastníka nemovitosti domu na pozemku v k. ú. H. za peněžitou náhradu ve výši určené soudem. Výroky pod body II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, jako soud odvolací k odvolání žalobkyň rozsudkem ze dne 25. listopadu 2010, č. j. 54 Co 984/2009-321, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I. ve věci samé a v nákladovém výroku pod bodem III. potvrdil a ve výroku pod bodem II. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně mezi účastníky rozhodnutí změnil. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňují dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.

Dovolací soud projednal dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 (viz čl. II., bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).

Dovolání není přípustné.

V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam nemá. Podstatou dovolání je jednak námitka částečně nesprávných skutkových zjištění v důsledku vadného a nedostatečného zadání otázek ke znaleckému posouzení, ve kterém soud prvního stupně neuložil znalci, aby porovnal stavební situaci nemovitosti a nemovitosti oproti stavu v době zřízení věcného břemene za situace, kdy toto zjištění by bylo důležité pro posouzení, zda změnou poměrů nevznikl hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou žalovaného (oprávněného z věcného břemene) a v důsledku toho soud věc nesprávně právně posoudil. Dále dovolatelky namítají, že i ze zjištěného skutkového stavu (že charakter služebnosti byl při jejím zřízení vázán na příbuzenské vztahy, které již neexistují, že obě nemovitosti tvořily původně jednu usedlost, že došlo k výrazné změně v intenzitě zemědělského obhospodařování pozemků s nemovitostí souvisejících a tím ke změně potřeby využití služebnosti, že v důsledku technického pokroku vznikly nové možnosti uskladnění potravin a v neposlední řadě, že došlo ke změně užívání domu, kdy věcné břemeno jeho vlastnice závažně omezuje, že jim neumožňuje provádět rekonstrukci a opravy domu a potřeby vlastníka domu (oprávněného z věcného břemene) je možné zajistit jiným technickým řešením) odvolací soud dovodil nesprávný právní závěr, že nedošlo k takové změně poměrů, která by zapříčinila vznik hrubého nepoměru mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného (žalovaného).

Podle výslovného znění § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř. v tomto řízení uplatnit nelze; ani tvrzené vady řízení nezakládají zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2005, sp. zn. 20 Cdo 1591/2004, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 3339). Zákon (§ 151p odst. 3 obč. zák.) přímo neuvádí hlediska, ze kterých by bylo možno usuzovat na to, kdy jde o hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného a ponechává řešení této otázky uvážení soudu, rozhodujícího konkrétní příklad. Nelze proto pro každou v úvahu přicházející situaci stanovit pravidla pro rozhodnutí soudu. Proto v dovolacím řízení lze zpochybnit úvahu odvolacího soudu o tom, zda jde o takový nepoměr, jen jde-li o úvahu zjevně nepřiměřenou (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. června 2001, sp. zn. 22 Cdo 2695/99, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, 2001, svazek 7, pod pořadovým č. C 575). O takový případ v dané věci nejde, neboť úvaha odvolacího soudu o tom, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zrušení věcného břemene, není zjevně nepřiměřená.

K dalšímu listinnému důkazu – znaleckému posudku předloženému dovolatelkami teprve v průběhu dovolacího řízení Nejvyšší soud nemohl přihlédnout, neboť podle § 241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalobkyň bylo odmítnuto a úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které mu vznikly a představují odměnu advokáta za jeho zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. Činí podle § 7 písm. f), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 ve spojení s § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před novelou učiněnou vyhláškou č. 64/2012 Sb., částku 1.875,- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 2.175,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z § 160 odst. 1, § 149 odst. 1 a 167 odst. 2 o. s. ř.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, je žalovaný oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 27. února 2013

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru