Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 1432/2015Usnesení NS ze dne 23.08.2017

HeslaPřistoupení do řízení
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.1432.2015.1
Dotčené předpisy

§ 92 odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 1432/2015

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: a) B. C. T., b) Living Property a. s., IČO 253 56 453, se sídlem v Ostravě, Moravské Ostravě, Poděbradova 2738/16, c) V. D., d) PhDr. T. E., e) K. F., f) Ing. P. H., g) D. H., h) JUDr. A. H., ch) Y. K., i) J. J., j) Mgr. V. K., k) Livinginprague, s. r. o., IČO 272 28 410, se sídlem v Praze, Francouzská 172/30, l) Ing. J. M., m) D. M., n) H. M., o) J. M., p) P. N., q) E. N., r) L. P., s) R. S., t) J. V., u) Mgr. M. V., v) Ing. T. V., w) Ing. M. D., x) Ing. M. D., y) E. V., z) Ing. L. K., aa) Z. K., ab) Mgr. M. V., ac) Ing. T. V., všech zastoupených Mgr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem v Praze, Karolinská 661/4, a ad) PhDr. L. J., proti žalované GV Reality s. r. o., IČO 241 48 733, se sídlem v Praze, Španělská 770/2, zastoupené Mgr. Vlastislavem Andršem, advokátem se sídlem v Praze, Španělská 2, o zřízení věcného břemene, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 32 C 245/2013, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2014, č. j. 58 Co 428/2014-200, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 1014, č. j. 58 Co 428/2014-200, se mění tak, že se usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 8. 2014, č. j 32 C 245/2013-167, ve výroku II. potvrzuje.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 14. 8. 2014, č. j. 32 C 245/2013-167, zamítl návrh žalobců na přistoupení O. S., na stranu žalující (výrok I.) s tím, že jmenovaná neudělila ke svému vstupu do řízení souhlas. Současně připustil její přistoupení na stranu žalovanou, neboť „všechny předpoklady shora citovaného zákonného ustanovení (§ 92 odst. 1 o. s. ř.) pro vstup O. S. na stranu žalovanou byly splněny“ (výrok II.).

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 5. 12. 2014, č. j. 58 Co 428/2014-200, změnil usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. tak, že návrh žalobců na přistoupení O. S. na stranu žalovanou zamítl. Dovodil, že nechtějí-li někteří ze spoluvlastníků neoprávněné stavby vystupovat jako žalobci, musí být označeni jako žalovaní. Je však třeba, aby vůči takovým účastníkům žalobci „učinili žalobní návrh“. O. S. není vlastníkem ani spoluvlastníkem pozemku, a „není tak zřejmé, čeho se žalobci proti ní domáhají“.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 o. s. ř. a v němž uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Uvádí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na otázce procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to zejména v otázkách aktivní legitimace a nesprávného právního posouzení povahy řízení o vypořádání neoprávněné stavby.

Odkazují na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4082/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, č. j. 22 Cdo 4191/2014), podle které „je-li neoprávněná stavba nebo pozemek, na kterém byla zřízena, ve spoluvlastnictví více osob, musejí být všechny tyto osoby účastníky řízení o vypořádání neoprávněné stavby podle § 135c obč. zák.; jinak nelze žalobě vyhovět pro nedostatek věcné legitimace. Nechtějí-li někteří spoluvlastníci pozemku (resp. i vlastníci stavby, pokud se domáhají jejího vypořádání oni) vystupovat na straně žalující, nezbývá žalobci, než aby je označil v žalobě za žalované.“ Navrhují, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že „odvolání žalovaného se zamítá“, příp. aby je zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu a považuje je za správné. Navrhuje, aby bylo dovolání jako nepřípustné odmítnuto.

Dovolací řízení bylo k návrhu všech účastníků přerušeno podle § 110 o. s. ř. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2017, č. j. 22 Cdo 1432/2015-259. K návrhu žalobců dovolací soud v řízení pokračoval podle § 111 odst. 3 o. s. ř. a o dovolání rozhodl.

Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. (napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu), že je uplatněn dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.

Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na otázce procesního práva, zda mají být v případech vypořádání neoprávněné stavby na cizím pozemku podle § 135c zákona č. 40/1964, občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), účastníky řízení všichni spoluvlastníci stavby, resp. nechtějí-li někteří spoluvlastníci stavby vystupovat na straně žalující, je nezbytné, aby byli označeni jako žalovaní.

Jelikož ke zřízení neoprávněné stavby na cizím pozemku došlo před 1. 1. 2014, řídí se právní režim vypořádání této neoprávněné stavby zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4461/2015).

V rozsudku ze dne 9. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4082/2013 (toto a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz), Nejvyšší soud konstatoval: „Zřízením neoprávněné stavby v době účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., vznikl mezi stavebníkem, který se stává jejím vlastníkem, a vlastníkem pozemku hmotněprávní vztah, který lze, neupravili-li účastníci vzájemný vztah mimosoudně, vypořádat jen způsoby uvedenými v § 135c obč. zák. Je-li ohledně neoprávněné stavby zahájeno soudní řízení, soud musí vypořádat celý hmotněprávní vztah, založený tímto ustanovením. (…) Rozhodnutí podle § 135c obč. zák. tak vždy zasáhne do právních poměrů vlastníka stavby a vlastníka pozemku; jsou-li uvedené nemovitosti ve spoluvlastnictví více osob, pak budou dotčena práva všech spoluvlastníků. To je důvod pro to, aby účastníky řízení byli v takovém případě všichni spoluvlastníci; dalším důvodem je, že ti z nich, kteří by se řízení nezúčastnili, by nebyli výrokem rozhodnutí vázáni a rozhodnutí by vůči nim nevytvořilo překážku věci rozhodnuté (§ 159a odst. 4 o. s. ř.).“

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4191/2014 uvedl, že nejsou-li účastníky řízení o vypořádání neoprávněné stavby podle § 135c obč. zák. všichni spoluvlastníci neoprávněné stavby a pozemku, na němž se nachází, nelze žalobě vyhovět pro nedostatek věcné legitimace. Dále dovodil, že „nechtějí-li někteří spoluvlastníci pozemku (resp. i vlastníci stavby, pokud se domáhají jejího vypořádání oni) vystupovat na straně žalující, nezbývá žalobci, než aby je označil v žalobě za žalované (viz přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1020/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5 2013, sp. zn. 22 Cdo 585/2012, a řada dalších rozhodnutí).“

Z výše uvedeného se podává, že ve sporech o uspořádání poměrů mezi vlastníky pozemku a stavby, kdy někteří spoluvlastníci stavby nechtějí vystupovat na straně žalující, nezbývá ostatním spoluvlastníkům této stavby, než je označit za žalované. Někteří spoluvlastníci stavby tedy mohou stát na straně žalované vedle vlastníka pozemku. Nejsou-li takto všichni spoluvlastníci označeni již v žalobním návrhu, lze jejich účast zajistit prostřednictvím návrhu na přistoupení dalšího účastníka podle § 92 odst. 1 o. s. ř. Pokud odvolací soud zamítl návrh žalobců na vstup O. S. jako účastníka řízení na stranu žalovanou přesto, že jako spoluvlastnice stavby v řízení nevystupovala, je jeho rozhodnutí v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Protože na základě dosavadních výsledků řízení je možné ve věci rozhodnout, dovolací soud podle § 243d písm. b) o. s. ř. změnil napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak, že se usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 8. 2014, č. j 32 C 245/2013-167, ve výroku II. potvrzuje jako věcně správné (§ 219 o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí o věci.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. srpna 2017

Mgr. David Havlík

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru