Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 1412/2011Usnesení NS ze dne 28.03.2013

HeslaVady řízení
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.1412.2011.1
Dotčené předpisy

§ 95 odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 1412/2011

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: a) V. B., bytem v P. 328, zastoupeného JUDr. Josefem Zubkem, advokátem se sídlem v Třinci, 1. máje 398, b) V. B., bytem v N. 446, c) P. Š., bytem v T. – L., P. 972, d) J. B., bytem v J., Š. 536, e) R. B., bytem v P. 328, všech zastoupených JUDr. Tomášem Chlebíkem, advokátem se sídlem v Karviné - Fryštátu, K. Śliwky 621/5, proti žalované H. B., bytem v P. 328, zastoupené JUDr. Jiřím Němcem, advokátem se sídlem v Pazderně 51, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 11 C 279/2004, o dovolání žalobce a) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. listopadu 2011, č. j. 8 Co 619/2009-164, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovanou nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. listopadu 2008, č. j. 11 C 279/2004-105, ve znění usnesení ze dne 22. dubna 2009, č. j. 11 C 279/2004-141, zamítl žalobu na určení, že podílovým spoluvlastníkem jedné ideální poloviny nemovitostí, a to rodinného domu č. p. 328 a pozemků parc. č. 686 a 1499/2 v katastrálním území P. u. J., obci P., byl ke dni podpisu darovací smlouvy, tj. k 17. 9. 2004, R. B., zemřel, a dále, že podílovým spoluvlastníkem jedné ideální poloviny nemovitostí, a to rodinného domu č. p. 328 a pozemků parc. č. 686 a 1499/2 v katastrálním území P. u. J., obci P., je žalobce a) V. B.. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobce a) rozsudkem ze dne 20. listopadu 2011, č. j. 8 Co 619/2009-164, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovanou potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce a) dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje přitom dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jeho námitky směřují především do průběhu jednání soudu prvního stupně z 28. 11. 2008 a do obsahu protokolu, který byl o jednání pořízen. Rovněž tvrdí, že se odvolací soud nesprávně vypořádal s jeho námitkou o věcné nepříslušnosti soudu.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání, jsou účastníkům známy, tvoří součást spisu, a dovolací soud proto na ně pro stručnost odkazuje.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 20. listopadu 2009, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalobce a) podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Dovolání není přípustné.

Protože dovolání opírající se o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 o. s. ř., a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), jen v případě přípustného dovolání.

Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále jen „Soubor“) pod č. C 5042.

Závěr, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušil ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. až uplynutím 31. prosince 2012, a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měl dovolatel právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. povede k věcnému přezkumu jím podaného dovolání (k tomu srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).

Dovolatel nevymezil žádnou otázku zásadního právního významu a tato se nepodává ani z obsahu dovolání. Jeho součástí není nic, z čeho by dovolací soud mohl usuzovat na zásadní právní významnost napadeného rozhodnutí.

Obsahem dovolání jsou námitky žalobce a) proti způsobu, jakým bylo vedeno jednání před soudem prvního stupně dne 28. 11. 2011 a způsobu, jakým byl vyhotoven protokol o tomto jednání v souvislosti s návrhem žalobce a) na změnu žaloby s tím, že soudy následně rozhodly o jiném předmětu řízení, než který vyplýval ze změněného žalobního návrhu. Dovolatel tak prostřednictvím dovolání uplatňuje pouze dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

K okolnostem, jež se týkají procesních aspektů, může být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto pouze za předpokladu, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2006, uveřejněné v Souboru jako C 5780). Tak tomu však v daném případě není. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí podrobně zabýval postupem soudu prvního stupně, který poté, co žalobce při jednání konaném dne 28. 11. 2008 změnil žalobní návrh, změnu žaloby připustil a o změněném návrhu rozhodl rozsudkem ze dne 28. listopadu 2008, č. j. 11 C 279/2004-105. Postup okresního soudu proto odpovídá ustanovení § 95 odst. 1 o. s. ř. Zákonná úprava je v tomto případě naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti, proto zde nejde o otázku zásadního právního významu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, publikované v Souboru pod č. C 102). Není relevantní ani tvrzení, že obsah protokolu o jednání soudu prvního stupně ze dne 28. 11. 2008 neodpovídá skutečnému přednesu procesního návrhu na změnu žaloby. Námitky proti znění protokolu o jednání podány nebyly a podle obsahu protokolu k tvrzenému porušení procesních práv žalobce a) nedošlo.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce a) podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalobce a) nebyl úspěšný a žalované náklady dovolacího řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. března 2013

Mgr. Michal Králík, Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru