Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 1374/2002Usnesení NS ze dne 04.09.2002

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.1374.2002.1
Dotčené předpisy

§ 7 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 7 předpisu č. 13/1997 Sb.


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 1374/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Víta Jakšiče ve věci žalobce S. Š., zastoupeného advokátkou, proti žalované B. M., zastoupené advokátem, za účasti Mgr. L. H., V. S. a Mgr. M. H., všech zastoupených advokátkou, jako vedlejších účastnic na straně žalobce, a za účasti J. P., zastoupené advokátem, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o uložení povinnosti strpět průchod a průjezd vozidel, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 6 C 406/2001, o dovolání žalované a vedlejší účastnice na její straně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 4. 2002, č. j. 8 Co 444/2002-62, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalovaná a vedlejší účastnice na její straně jsou povinny nahradit žalobci společně a nerozdílně náklady dovolacího řízení v částce 1.325,- Kč na účet advokátky JUDr. J. J. do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalovanou a vedlejší účastnicí na její straně a vedlejšími účastnicemi na straně žalobce.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 10. 12. 2001, č. j. 6 C 406/2001-53, zastavil Okresní soud v Prachaticích (dále jen „soud prvního stupně“) řízení s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena obci S., a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o vrácení soudního poplatku. Při zkoumání podmínek řízení dospěl k závěru, že v této věci není dána pravomoc soudu, neboť se žalobce domáhá strpění průchodu a průjezdu přes pozemky, které, jak plyne ze zprávy Obecního úřadu S., jsou součástí parcely vedené v pasportu komunikací jako veřejná účelová komunikace ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). Svůj nárok tedy dovozuje z ustanovení § 19 odst. 1 zákona, a tak je podle § 44 odst. 1 zákona třeba postupovat podle obecných předpisů o správním řízení. Orgánem, do jehož pravomoci patří rozhodování v této věci, je podle § 40 odst. 5 zákona obec S., proto bylo řízení podle § 104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) zastaveno a věc postoupena tomuto orgánu.

Usnesením ze dne 18. 4. 2002, č. j. 8 Co 444/2002-62, potvrdil Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací uvedené usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech řízení. Stejně jako soud prvního stupně vyšel z toho, že předmětem sporu je strpění průchodu a průjezdu přes parcelu, jež je veřejnou účelovou komunikací, ztotožnil se s jeho závěrem o nedostatku pravomoci soudu a shledal postup podle § 104 odst. 1 OSŘ správným.

Proti tomuto usnesení podaly žalovaná a vedlejší účastnice vystupující na její straně dovolání, jehož přípustnost dovodily z ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) OSŘ a v němž uplatnily dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ. Nesouhlasily s názorem, že část sporných pozemků tvořící nyní parcelu č. 2200 v kat. úz. S. je veřejnou účelovou komunikací, a v tomto směru poukázaly na sdělení Okresního úřadu v P., ze kterého je zřejmé, že Obecní úřad S. opravil svůj původní výrok tak, že uvedená parcela není vedena jako místní komunikace a není v pasportu místních komunikací zařazena. Proto ve věci měly rozhodovat soudy a rozhodnutí odvolacího soudu spočívá v nesprávném právním posouzení. Dovolatelky navrhly, aby bylo usnesení odvolacího soudu zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce ve svém vyjádření k dovolání zpochybnil obsah zprávy Okresního úřadu v Prachaticích, na niž dovolatelky odkázaly, zdůraznil, že dovolatelky zaměňují dvě různé kategorie komunikací – místní a veřejnou účelovou, a ztotožnil se se závěry soudů obou stupňů.

Nejvyšší soud ČR po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas osobami k tomu oprávněnými, opírá se o zákonem předvídaný dovolací důvod a obsahuje náležitosti požadované ustanovením § 241 a § 241a odst. 1 OSŘ, přezkoumal usnesení odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 OSŘ v celém jeho rozsahu. Poté dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že soud prvního stupně správně vyšel z toho, že předmětem sporu je průchod a průjezd po pozemku, jenž je - podle tvrzení žalobce -veřejnou účelovou komunikací. Současně oba soudy dovodily, že sporný pozemek takovouto komunikací je, a právě tento závěr dovolatelky zpochybňují. V této souvislosti je však třeba zdůraznit, že pro posouzení otázky, zda věc patří do pravomoci soudu, je rozhodující, jakým způsobem je předmět řízení vymezen v žalobě, tedy zda uplatněný nárok svým charakterem odpovídá § 7 OSŘ. V daném případě se žalobce domáhá, aby žalované byla uložena povinnost strpět užívání sporného pozemku, přičemž své tvrzené právo opírá o existenci účelové komunikace, a to samo o sobě postačí k závěru, že tato věc nespadá do pravomoci soudů, nýbrž - ve smyslu § 44 odst. 1 zákona - do pravomoci silničních správních orgánů. Takto rozhodl dovolací soud například v rozsudku ze dne 3. 5. 2000, sp. zn. 22 Cdo 178/99, publikovaném v Soudních rozhledech č. 10/2000, nebo v rozsudku ze dne 15. 11. 2000 sp. zn. 22 Cdo 1862/2000, publikovaném v Právních rozhledech č. 2/2001, případně v rozsudku ze dne 26. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1141/99, uveřejněném pod C 450 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C.H.Beck, na které lze v podrobnostech odkázat. Pokud tedy odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení pro nedostatek pravomoci soudu zastaveno a věc postoupena orgánu, jehož pravomoc je dána (§ 104 odst. 1 OSŘ), je jeho rozhodnutí správné. Proto bylo dovolání podle § 243b odst. 2 OSŘ zamítnuto.

Pro úplnost je třeba poznamenat, že toto rozhodnutí neznamená, že sporný pozemek skutečně je účelovou komunikací, neboť otázku jeho charakteru z hlediska § 7 odst. 1 zákona nebylo v tomto řízení vůbec možno řešit a soudy se mohly zabývat jen právní povahou uplatněného nároku. Charakter pozemku bude zkoumat až silniční správní orgán, jemuž byla věc postoupena.

Podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ bylo rozhodnuto, že neúspěšné dovolatelky jsou povinny nahradit žalobci náklady dovolacího řízení v částce 1.325,- Kč. Ty představuje odměna jeho právního zástupce stanovená podle § 7 písm. f), § 13 odst. 1, § 14 odst. 2 a § 15 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a snížená o 50% podle § 18 odst. 1 téže vyhlášky, tedy částka 1.250,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/96 Sb. 75,- Kč. Vedlejším účastnicím vystupujícím na straně žalobce pak v dovolacím řízení náklady nevznikly, neboť vyjádření k dovolání, byť je podávala advokátka zastupující i vedlejší účastnice, bylo podáno pouze v zastoupení žalobce.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. září 2002

JUDr. Marie Rezková, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru