Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 1290/2002Usnesení NS ze dne 28.08.2002

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.1290.2002.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 1290/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Víta Jakšiče v právní věci žalobců: A) M. P., B) V. P., C) K. P., a D) M. P., zastoupených advokátkou, proti žalované H. P., zastoupené advokátkou, o určení práva služebnosti, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 4 C 10/99, o dovolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 26. 5. 2000, č. j. 4 C 10/99-86, a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 1. 2002, č. j. 21 Co 450/2000-117, takto:

I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 26. 5. 2000, č. j. 4 C 10/99-86, se zastavuje.

II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22.1.2002, č. j. 21 Co 450/2000-117, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 26. 5. 2000, č. j. 4 C 10/99- 86, Okresní soud v Jičíně (dále jen „soud prvního stupně“) určil, že „vlastníkům domu čp. 3 v M. L. na stavební parcele č. 51/1, stavební parcely č. 51/2, parcel č. 440/1, 476/1, 476/2, 476/3 a pozemků ve zjednodušené evidenci č. 389, 439, 440/2, 440/4, 446 a 454, zapsaných u Katastrálního úřadu v J. na listu vlastnictví č. 3 pro obec L., katastrální území R. L., náleží právo služebnosti chůze a jízdy po parcele č. 52 zapsané u Katastrálního úřadu v J. na listu vlastnictví č. 30 pro obec L., katastrální území R. L., jež navazuje na parcely č. 513 a 514 v délce a v šíři, která tvoří přímou spojnici mezi parcelami č. 513 a 514 v katastrálním území R. L., obec L.“, a rozhodl o nákladech řízení.

Odvolání, které proti tomuto rozsudku podala žalovaná, Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 22. 1. 2002, č. j. 21 Co 450/2000-117, odmítl a uložil jí povinnost nahradit žalobcům náklady odvolacího řízení. Postupoval dle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. a dovodil, že odvolání je opožděné. Vyšel z toho, že sice 25. 7. 2000, tj. poslední den odvolací lhůty, bylo soudu prvního stupně doručeno faxové podání obsahující odvolání, ale zásilka daná na poštu 28. 7. 2000 a doručená soudu prvního stupně 31. 7. 2000 neobsahovala originál tohoto faxového podání ve smyslu § 42 odst. 3 občanského soudního řádu, nýbrž zcela jiné odvolání, které se týká stejné věci a stejných účastníků a směřuje proti stejnému rozsudku, ale má úplně odlišný obsah. Proto k původnímu podání učiněnému telefaxem nelze přihlížet a druhé, zcela samostatné odvolání bylo podáno po uplynutí odvolací lhůty.

Dovolání, které v této věci podala žalovaná, výslovně směřuje nejen proti usnesení odvolacího soudu, ale i proti rozsudku soudu prvního stupně. Rozsudku vytýká nesprávné právní posouzení věci a pokud jde o usnesení odvolacího soudu, namítá, že její odvolání bylo nesprávně posouzeno jako opožděné. Její obecná zmocněnkyně zaslala ve lhůtě tří dnů od doručení faxového podání nejen odůvodnění odvolání, ale i originál faxového podání. To, že originál musel soudu prvního stupně dojít, je zřejmé z podacího razítka, na němž je vyznačena příloha. Soud prvního stupně obecnou zmocněnkyni k doložení originálu nevyzval, následně seznámil protistranu s obsahem odůvodnění odvolání a žalovaná je přesvědčena, že kdyby odvolání nemělo všechny náležitosti, soud prvního stupně by se jím takto nezabýval. Z toho všeho je podle názoru žalované zřejmé, že originál faxového podání soudu prvního stupně doručen byl a že odvolací soud jí napadeným usnesením odepřel uplatnění principu dvojinstančního řízení. Žalovaná navrhla, aby byla obě napadená rozhodnutí zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud s ohledem na to, že odvolací soud vydal napadené rozhodnutí po řízení provedeném podle procesních předpisů účinných před 1. 1. 2001, postupoval podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. – dále jen „OSŘ“ (část dvanáctá, hlava I, bod 17. tohoto zákona).

Podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout – pokud to zákon připouští – pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je podle § 201 OSŘ odvolání. Proto občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovémuto rozsudku. Nedostatek funkční příslušnosti je ovšem neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a tak nezbylo, než řízení o dovolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně podle § 104 odst. 1 a § 243c OSŘ zastavit.

Dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas, a to oprávněnou osobou (účastnicí řízení), je přípustné podle § 238a odst. 1 písm. e) OSŘ, obsahuje náležitosti uvedené v § 241 odst. 1 a 2 OSŘ a je podáváno ze zákonem předvídaného důvodu, totiž že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení včasnosti podaného odvolání [§ 241 odst. 3 písm. d) OSŘ]. Nelze je však pokládat za důvodné.

Podle § 42 odst. 3 OSŘ podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telegraficky je třeba písemně doplnit nejpozději do tří dnů, je-li písemné podání učiněno telefaxem, je třeba v téže lhůtě je doplnit předložením jeho originálu. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží. Odvolací soud správně vycházel z toho, že byl-li stejnopis rozsudku soudu prvního stupně doručen obecné zmocněnkyni žalované dne 10. 7. 2000, byl posledním dnem lhůty k podání odvolání 25. červenec 2000. Tento den bylo také soudu prvního stupně doručeno telefaxem podání podepsané obecnou zmocněnkyní žalované, v němž se uvádí, že žalovaná podává řádně a včas odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 26. 5. 2000, č. j. 4 C 10/99-95, s tím, že originál odvolání bude odeslán v zákonné lhůtě tří dnů (č. l. 101 spisu). Dne 31. 7. 2000 pak tomuto soudu došlo odvolání žalované obsahující podrobné odůvodnění, které bylo dáno na poštu dne 28. 7. 2000. Podle podacího razítka soudu prvního stupně bylo toto podání doručeno dvojmo s jednou přílohou, jíž však nebyl originál původního faxového podání, jak tvrdí žalovaná, nýbrž fotokopie plné moci, kterou žalovaná udělila obecné zmocněnkyni M. M. Ta je založena ve spise na č. l. 107. Odvolacímu soudu je třeba přisvědčit, že i když odůvodnění odvolání bylo odevzdáno poště jako orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 3 OSŘ), ve lhůtě tří dnů uvedené v § 42 odst. 3 OSŘ, nejde o originál podání učiněného telefaxem a v důsledku toho k podání z 25. 7. 2000 nelze přihlížet. Pak je ovšem odvoláním žalované až podání odevzdané poště dne 28. 7. 2000 a to je skutečně odvoláním opožděným. Na tom nic nemění skutečnost, že soud prvního stupně zřejmě pokládal odvolání za včasné, když postupoval podle § 210 OSŘ, doručil právní zástupkyni žalobců stejnopis odvolání a spis předložil odvolacímu soudu bez poznámky o tom, že jde o odvolání opožděné. Odvolací soud tedy rozhodl správně, když pozdě podané odvolání podle § 218 odst. 1 písm. a) OSŘ odmítl, a žalovanou uplatněný dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d) OSŘ není naplněn. Proto bylo dovolání podle § 243b odst. 1 OSŘ zamítnuto.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodováno za situace, kdy úspěšným žalobcům, jimž by podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ náleželo právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. srpna 2002

JUDr. Marie Rezková,v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru