Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 1161/2001Rozsudek NS ze dne 28.11.2002

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.1161.2001.1
Dotčené předpisy

§ 80 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 99/03


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 1161/2001

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a JUDr. Jany Hráchové ve věci žalobkyně M. K., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1) A. M., 2) L. A., 3) J. V. , a 4) T. V., 5) M. M., a 6) Š. M., všem zastoupeným advokátem, o určení neplatnosti smluv, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 5 C 1153/95, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. února 2001, č. j. 17 Co 512/98-92, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Znojmě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem z 30. 4. 1998, č. j. 5 C 1153/95-72, určil, „že darovací smlouva uzavřená 19. 3. 1991 u Státního notářství ve Znojmě pod č. j. NZ 381/91, N 463/91, registrovaná pod RI 986/91, kterou žalobkyně darovala J. K., dům č. p. 146 v k. ú. Ch., okres Znojmo, a na základě které na J. K. přešlo právo osobního užívání parcely parcelní číslo 224/2 o výměře 600 m2, je v celém rozsahu neplatná“, dále že „darovací smlouva uzavřená 11. 4. 1991 registrovaná u Státního notářství ve Znojmě pod RI 1067/91, kterou J. K., daroval žalované 1) dům čp. 146 v k. ú. Ch., okres Z., a zároveň na ni přešlo právo osobního užívání parcely parcelní číslo 224/2, je v celém rozsahu neplatná“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku.

V průběhu řízení před soudem prvního stupně původně také žalovaný J. K., dne 8. října 1995 zemřel a soud prvního stupně pokračoval v řízení s jeho právními nástupci - žalovanými 2) až 6). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně se na základě dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku uzavřené 27. 11. 1986 a registrované 28. 11. 1986, stala osobní uživatelkou pozemku parc. č. 242/2 v kat. území Ch. V lednu 1987 bylo žalobkyni vydáno stavební povolení ke stavbě domu na uvedeném pozemku, dům však postavila společně s J. K. až poté, co 18. 2. 1987 uzavřeli spolu manželství. V evidenci nemovitostí byla však jako výlučná vlastnice tohoto domu čp. 146 vyznačena žalobkyně, která darovací smlouvou z 19. 3. 1991 převedla dům na manžela J. K. s tím, že převodem domu přechází na něj i právo osobního užívání pozemku parc. 242/2, na kterém se dům nachází. J. K. darovací smlouvou z 11. 4. 1991 převedl dům na žalovanou 1) a v evidenci nemovitostí je žalovaná 1) vyznačena jako vlastnice domu čp. 146 a pozemku parc. č. 242/2, s tím, že smlouvou z 11. 4. 1991 přešlo na ni právo užívání tohoto pozemku, které se k 1. 1. 1992 ze zákona změnilo v právo vlastnické. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že dům čp. 146, který vznikl za trvání manželství žalobkyně aj. K., se stal předmětem jejich bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále „BSM“). Darovací smlouvu, kterou žalobkyně s J. K. uzavřela 19. 3. 1991, považoval za absolutně neplatnou podle § 39 ObčZ, protože „žalobkyně uzavřela smlouvu darovací na věc spadající do BSM účastníků“ a jde tak o právní úkon, který obchází zákon. Z neplatnosti této darovací smlouvy soud prvního stupně dovodil i neplatnost následné darovací smlouvy, uzavřené 11. 4. 1991 mezi J. K. a žalovanou 1).

Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. února 2001, č. j. 17 Co 512/98-92, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na určení neplatnosti předmětných darovacích smluv z 19. 3. 1991 a z 11. 4. 1991 zamítl, rozhodl o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku. Odvolací soud se především zabýval tím, zda je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Uvedl, že naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba na určení nemůže být zpravidla opodstatněná tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Odvolací soud neshledal naléhavý právní zájem na určení neplatnosti darovacích smluv, které jsou předmětem řízení, neboť i v případě, že by soud vyslovil neplatnost těchto smluv, nic by se nezměnilo na právním postavení účastníků. Jako vlastnice předmětných nemovitostí by i nadále byla v katastru nemovitostí zapsána žalovaná 1), neboť katastrálnímu úřadu nepřísluší posuzovat právní důsledky výroku rozsudku soudu, kterým byla určitá darovací smlouva prohlášena za neplatnou a takovýto výrok soudu nemůže být podkladem pro změnu zápisu v katastru nemovitostí. Poukázal na to, že vyřešení otázky platnosti darovacích smluv je v případném soudním řízení o určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem oprávněn vyřešit příslušný soud jako otázku předběžnou.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb., a uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) tohoto novelizovaného občanského soudního řádu, tj. nesprávné právní posouzení věci. Namítá nesprávnost závěru odvolacího soudu o nedostatku naléhavého právního zájmu na žalovaném určení. Uvádí, že „judikatura soudů akceptovala vždy bez výjimky žaloby na určení neplatnosti smluv o převodu nemovitostí“. Žalobkyně považuje výklad § 80 písm. c) OSŘ odvolacím soudem za chybný a poukazuje na to, že určením neplatnosti darovacích smluv lze předejít dalším sporům mezi účastníky a za určitých okolností lze tuto listinu použít ke změně zápisu o vlastnictví do katastru nemovitostí. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Podle bodu 17. hlavy první části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení) zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále opět jen „OSŘ“).

Dovolací soud po zjištění, že přípustné dovolání bylo podáno osobou oprávněnou řádně a včas přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu § 242 odst. l a 3 OSŘ.

Vady uvedené v § 237 odst. 1 OSŘ nebo jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. a/ a b/ OSŘ) žalobkyně nenamítala a dovolacím soudem nebyly zjištěny.

V dalším se dovolací soud zabýval přezkumem rozsudku odvolacího soudu podle žalobkyni uplatněného dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d) OSŘ.

Předmětem řízení a rozhodování soudů obou stupňů byla žaloba na určení neplatnosti označených darovacích smluv. Rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska posouzení naléhavého právního zájmu podle § 80 písm. c) OSŘ, v souladu s ustálenou soudní judikaturou. Rozhodnutí soudu o určení neplatnosti darovacích smluv ohledně nemovitostí, nemůže být samo o sobě podkladem pro změnu zápisu vlastnictví v katastru nemovitostí, protože jím není řešena otázka vlastnictví. Podkladem pro změnu zápisu vlastnictví v katastru nemovitostí v daném případě může být rozhodnutí soudu o určení vlastnictví, kdy otázka platnosti označené kupní smlouvy má povahu otázky předběžné. Jestliže právní otázka (platnost smlouvy), o níž má být rozhodnuto, má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu (vlastnictví), není dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu § 80 písm. c) OSŘ . K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. března 1996, sp. zn. II Odon 17/96, uveřejněný pod č. 120 v Soudní rozhledech č. 5, ročník 1996, rozsudky Nejvyššího soudu ČR uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck, pod C 21, C 67, sv. 1 a C 775, sv. 11 ).

Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 1 OSŘ dovolání žalobkyně ve věci samé jako nedůvodné zamítl.

Žalovaní byli v dovolacím řízení úspěšní, náklady jim však nevznikly (§ 243b odst. 4, § 224 odst. l, § 151 odst. 1 a § 142 odst. l OSŘ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. listopadu 2002

JUDr. Marie Rezková,v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru