Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Cdo 1/2014Usnesení NS ze dne 29.04.2014

HeslaPřípustnost dovolání
Společné jmění manželů
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.1.2014.1
Dotčené předpisy

§ 132 o. s. ř.

§ 149 odst. 2 obč. zák.

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 2395/14 ze dne 20.12.2016 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Radovan Suchánek


přidejte vlastní popisek

22 Cdo 1/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně H. E., Z. zastoupené JUDr. Jiřím Svozilem, advokátem se sídlem ve Zlíně, třída Tomáše Bati 180, proti žalovanému Mgr. A. V., Z., zastoupenému Mgr. Alešem Zapletalem, advokátem se sídlem v Hranicích, Masarykovo náměstí 122, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 10C 347/2008, v řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. října 2013, č. j. 59 Co 253/2013-502, o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti tohoto rozhodnutí takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Okresní soud ve Zlíně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. ledna 2013, č. j. 10 C 347/2008-451, z majetku náležejícího do společného jmění účastníků přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně položku 39 - majetková práva k účtu č. 153686074/0300, vedeného u Československé obchodní banky, a. s., se zůstatkem ke dni 25. 9. 2008 ve výši 152.762,48 Kč, tedy majetek v celkové hodnotě 152.762,48 Kč (výrok I.), do výlučného vlastnictví žalovaného položku 1 - nemovitosti v k. ú. M., obci Z., zapsané na LV č. 970 u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín v hodnotě 7,000.000,- Kč, položku 2 – osobní automobil Jeep Grand Cherokee RZ v ceně 439.900,- Kč, položku 4 – osobní automobil Mercedes Benz ML 420 CDI v ceně 1,151.200,- Kč, položky 5, 6, 8, 11, 12, 13, 15 – 23, 26, 28, 29 a 31 - 34, představující blíže specifikované a jednotlivě oceněné movité věci, dále položku 37 – obchodní podíl ve společnosti AV 82 s. r. o., IČO: 27254194 v hodnotě 878.500,- Kč a položku 38 - majetková práva k běžnému účtu č. 19-8033670277/0100, vedeného u Komerční banky, a. s., se zůstatkem ke dni 25. 9. 2008 ve výši 46,010,05 Kč, tedy majetek v celkové hodnotě 9,697.810,05 Kč (výrok II.). Dále určil, že na úplné vypořádání nároků ze společného jmění manželů je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 4,772.523,80 Kč do šedesáti dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV. a V.).

Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 2. října 2013, č. j. 59 Co 253/2013-502, rozsudek soudu prvního stupně změnil pouze ve výrocích IV. a V. o náhradě nákladů řízení, ve výrocích I., II. a III. ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání. Podle jeho názoru spočívá rozhodnutí odvolacího soudu na nesprávném právním posouzení věci, a to především ohledně jím tvrzeného a nevypořádaného vnosu z výlučných prostředků do společného jmění účastníků. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil v té části, jíž byl ve výrocích I., II. a III. ve věci samé potvrzen rozsudek soudu prvního stupně.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože řízení ve věci bylo zahájeno před 1. lednem 2013 a napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 2. října 2013, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalovaného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 (dále jen o. s. ř.).

Podle § 243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Dovolatel v dané věci nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 až 238a o. s. ř., a neuvedl ani způsobilý dovolací důvod. Jeho námitky směřují jen proti způsobu, jakým odvolací soud posoudil otázku tvrzeného a soudem nevypořádaného vnosu z jeho výlučných prostředků získaných půjčkou od B. B. do společného jmění manželů. Obsahem dovolání je přitom pouhá kritika hodnocení důkazů odvolacím soudem, včetně kritiky skutkových zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel. Dovolatel na základě odlišného hodnocení důkazů dovozuje jiné skutkové závěry, a na jejich základě dospívá k jinému právnímu hodnocení. Tímto způsobem však přípustnost dovolání založit nelze.

Dovolatel odvolacímu soudu především vytýká způsob, jakým hodnotil výslech svědka B. B. v kontextu s ostatními důkazy a závěr odvolacího soudu o problematických okolnostech uzavření půjčky s B. B. považuje za nepřezkoumatelný a irelevantní. Jeho námitky směřují zejména proti tomu, že nebylo prokázáno, v jakém rozsahu byly peněžní prostředky z půjčky od B. B. použity jako vnos z výlučných prostředků do společného jmění účastníků a proti závěru odvolacího soudu, že vzhledem k ujednání o splatnosti půjčky musela být tato ke dni zániku manželství již uhrazena. Nesouhlasí rovněž s tím, že nebyly provedeny jím navržené důkazy (výpověď žalovaného).

Občanské soudní řízení je ovládáno zásadou volného hodnocení důkazů. Tato zásada je vyjádřena v § 132 o. s. ř., podle kterého důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení § 132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly, nebo ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo jestliže soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, resp. vyšly za řízení najevo, nebo v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo konečně jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 až 135 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2010, sp. zn. 32 Cdo 4970/2008, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 8835).

Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není ani možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, například namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění, apod. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2010, sp. zn. 32 Cdo 4970/2008, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 8836). Vzhledem k tomu, že občanské soudní řízení je ovládáno zásadou přímosti, je hodnocení důkazů věcí soudu, který tento důkaz provedl. Dovolací soud může samotné hodnocení důkazů, provedené jinak v souladu se zákonem, přezkoumávat jen tehdy, pokud je toto hodnocení v rozporu s pravidly logického myšlení, příp. s obecnou zkušeností. Samotná skutečnost, že důkazy bylo možno hodnotit více způsoby, ještě neznamená, že hodnocení provedené odvolacím soudem je nesprávné (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2003, sp. zn. 22 Cdo 1703/2001, publikovaný na internetových stránkách www.nsoud.cz).

V dané věci se odvolací soud shora uvedenými námitkami dovolatele zabýval v odvolacím řízení a dospěl k závěru, že soud prvního stupně učinil dostatečná skutková zjištění pro rozhodnutí ve věci a pro stručnost odkázal na podrobné a rozsáhlé odůvodnění soudu prvního stupně, ve kterém soud zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Jestliže ve shodě se soudem prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že zjištěný skutkový stav neumožňuje žalovanému přiznat jím uplatněný vnos ve výši 300.000,- USD z prostředků získaných půjčkou od B. B., a z obsahu spisu je zřejmé, že soud prvního stupně při zjišťování skutkového stavu postupoval v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř., nelze jeho závěrům nic vytknout.

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

V souladu s § 243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. dubna 2014

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru