Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Nd 515/2020Usnesení NS ze dne 19.11.2020

HeslaPřikázání věci (delegace)
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:21.ND.515.2020.1
Dotčené předpisy

§ 12 odst. 2 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

21 Nd 515/2020-161

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Marka Cigánka ve věci žalobkyně Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, IČO 41197518, proti žalovanému O. O., narozenému dne XY, bytem v XY, výkonem trestu ve Věznici Rapotice, zastoupenému Mgr. Pavlem Barešem, advokátem se sídlem v Brně, Dřevařská č. 855/12, o 35 119 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 18 C 311/2019, o návrhu žalovaného na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:

Věc vedená u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 18 C 311/2019 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Třebíči.

Odůvodnění:

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu Plzeň-město (dále jen „příslušný soud“) dne 26. 8. 2019 se žalobkyně domáhá zaplacení částky 35 119 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nákladů na hrazené služby ze zdravotního pojištění, poskytnuté žalující pojišťovnou H. V. (ta utrpěla újmu na zdraví zaviněným protiprávním jednáním žalovaného, jenž byl rozsudkem příslušného soudu ze dne 6. 2. 2019, sp. zn. 8 T 118/2018, uznán vinným z přečinu znásilnění podle § 185 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů /dále „tr. zákoník“/, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a z přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku).

Žalovaný podáním ze dne 5. 10. 2020 navrhl, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Okresnímu soudu v Třebíči, neboť v důsledku dalšího řízení u příslušného soudu vznikají (a v budoucnu mohou dále vznikat) žalovanému vysoké náklady na právní zastoupení. Žalobkyně se k navrhovanému postoupení věci vyjádřila nesouhlasně.

Podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“) věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.

Podle § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.

Podle § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a Okresnímu soudu v Třebíči dospěl k závěru, že v posuzovaném případě zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti, splněny nejsou.

Nejvyšší soud předesílá, že o obdobném návrhu žalovaného na přikázání věci z důvodu vhodnosti v této věci (dobově k Městskému soudu v Brně) bylo rozhodnuto usnesením ze dne 24. 3. 2020, č. j. 20 Cdo 114/2020-102; od závěrů v tomto usnesení učiněných se Nejvyšší soud nemá důvod odchylovat, a proto pouze lze zopakovat.

Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Uvedené ustanovení je zároveň zákonem určenou výjimkou ze zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); důvody pro přikázání věci jinému než příslušnému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše uvedeného ústavního principu; tuto výjimku je přitom nutno vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000).

Důvody, o něž žalovaný opírá návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Třebíči, nelze pod shora označené a povahou zcela mimořádné předpoklady delegace zařadit. Okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu a že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu „větší“ vzdálenost, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. 32 Nd 52/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 30 Nd 44/2018, a mnoho dalších). Do okruhu běžných okolností proto náleží i posuzovaný případ dlouhodobého pobytu žalovaného ve výkonu trestu odnětí svobody prováděnému mimo obvod příslušného soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 29 Nd 239/2018). Žalovaný žádné jiné (podstatnější) okolnosti, jež by přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podporovaly, neuvedl (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 33 Nd 448/2017), Nejvyšší soud - přihlížející rovněž k nesouhlasnému stanovisku žalobkyně - návrhu žalovaného na přikázání věci Okresnímu soudu v Třebíči nevyhověl, tj. věc tomuto soudu z důvodu vhodnosti k projednání a rozhodnutí nepřikázal.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 11. 2020

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru