Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Nd 509/2019Usnesení NS ze dne 22.01.2020

HeslaPodjatost
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:21.ND.509.2019.1
Dotčené předpisy

§ 16 odst. 1 o. s. ř.

§ 15a odst. 1 o. s. ř.

§ 14 odst. 1 a 4 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

21 Nd 509/2019-1813

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně I. K., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Hynkem Applem, advokátem, se sídlem v Přerově, Jiráskova č. 994/9, proti žalovanému J. A., narozenému XY, bytem v XY, za účasti Kooperativa pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o náhradu škody, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. dubna 2016, č. j. 44 Co 79/2016-1449, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 26. května 2016, č. j. 44 Co 79/2016-1457, a proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. června 2015, č. j. 7 C 115/2002-1202, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 44 Co 79/2016 (u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 7 Co 12/2019), o návrhu žalovaného na vyloučení soudců Vrchního soudu v Olomouci, takto:

Soudkyně Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jana Maiová, JUDr. Lenka Kyprá a JUDr. Magdalena Vinklerová nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 7 Co 12/2019.

Odůvodnění:

Žalovaný podal dne 23. 9. 2016 u Krajského soudu v Brně žalobu pro zmatečnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2016, č. j. 44 Co 79/2016-1449, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 26. 5. 2016, č. j. 44 Co 79/2016-1457, a proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 6. 2015, č. j. 7 C 115/2002-1202, z důvodů uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 písm. c), d) a odst. 3 občanského soudního řádu; ohledně důvodů uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) a d) občanského soudního řádu byla žaloba usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2018, č. j. 44 Co 79/2016-17 (správně-1712) vyloučena k samostatnému řízení (odvolání žalovaného proti tomuto výroku usnesení bylo usnesením Vrchního soudu ze dne 4. 10. 2018, č. j. 7 Co 32/2018-1738, odmítnuto).

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 9. 1. 2019, č. j. 44 Co 79/2016-1744, žalobu pro zmatečnost (podanou žalovaným z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř.) zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto usnesení podal žalovaný odvolání, v němž - mimo jiné - namítl podjatost předsedkyně senátu Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jany Maiové a soudkyň JUDr. Lenky Kypré a JUDr. Vladimíry Strakové, kterou doplnil na výzvu krajského soudu podáním ze dne 6. 3. 2019.

Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 30. 4. 2019, č. j. 29 Nd 156/2019-1774, rozhodl, že soudkyně Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jana Maiová, JUDr. Lenka Kyprá a JUDr. Vladimíra Straková, nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 7 Co 12/2019. Dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudkyň. Ve vztahu k JUDr. Lence Kypré a k JUDr. Vladimíře Strakové má námitka žalovaného povahu pouhé spekulativní domněnky; sám žalovaný ve vztahu k těmto soudkyním ani nenamítá, žádné konkrétní vztahy, jež by zakládaly důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, jen spekuluje, že takové vztahy „mohou existovat“ (a jmenované soudkyně existenci takového důvodu vylučují). Existenci jakéhokoli důvodu pro své vyloučení popírá i JUDr. Jana Maiová, včetně toho, že by měla jakékoli jiné než pracovní vazby na osoby, s nimiž má být podle žalovaného v přátelských vztazích. Ve vztahu ke kriteriím, z nichž může vyplývat soudcův poměr k věci, poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a na důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s tím že „důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce.

Podáním ze dne 23. 6. 2019 žalovaný navrhl, aby bylo opraveno odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 10. 2018, č. j. 7 Co 32/2018-1738, a současně vznesl novou námitku podjatosti předsedkyně senátu Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jany Maiové, a to z důvodů, které dříve neuvedl.

Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 29. 8. 2019, č. j. 23 Nd 307/2019-1787, rozhodl, že soudkyně Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jana Maiová není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 7 Co 12/2019, s odůvodněním, že zákonné důvody k vyloučení jmenované soudkyně z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. nebyly zjištěny.

Žalovaný v dalším průběhu odvolacího řízení vznesl do protokolu o jednání Vrchního soudu v Olomouci konaného dne 3. 12. 2019 (před započetím jednání) znovu námitku podjatosti soudkyň senátu 7 Co (složeného z JUDr. Jany Maiové, předsedkyně senátu, a soudkyň JUDr. Lenky Kypré a JUDr. Magdaleny Vinklerové), který má jeho odvolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2019, č. j. 44 Co 79/2016-1744, projednávat, a odůvodnil ji nově tak, že „nesouhlasí s tím, aby tento senát ve věci rozhodoval, neboť včerejšího dne podal trestní oznámení pro možnou trestnou činnost tohoto senátu, a to zneužití pravomoci úřední osoby, kterou spatřuje v posouzení věci, konkrétně vyjádřené v usnesení tohoto senátu ze dne 4. 10. 2018, v odůvodnění uvedeném pod bodem 13, které bylo formulováno nejasně a nepřesně, resp. toto odůvodnění je formálně nelogické, neboť je v něm mimo jiné uvedeno, že byl zdravotně indisponován, byly zde směseny pojmy jako nenadálé zdravotní problémy a dlouhodobé zdravotní problémy, přičemž není pravdou, že by měl takové zdravotní problémy, které by snižovaly schopnost hájit své zájmy.“ Dále - mimo jiné - uvedl, že „vzhledem k tomu, že nemá důvěru v tento soud nejen proto, že podal trestní oznámení pro možnou trestnou činnost tohoto senátu, ale i proto, že u zdejšího soudu působil R., který byl v minulosti jeho nadřízeným, nesouhlasí s tím, aby tato jeho věc byla projednávána Vrchním soudem v Olomouci“, a navrhl, aby „byla přikázána nebo postoupena Vrchnímu soudu v Praze“.

Vrchní soud v Olomouci poté předložil věc, která napadla u tohoto soudu dne 6. 3. 2019 a je vedena pod sp. zn. 7 Co 12/2019, Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o námitce podjatosti soudkyň senátu 7 Co Vrchního soudu v Olomouci [ve složení – jak vyplývá z protokolu o jednání ze dne 3. 12. 2019 - JUDr. Jana Maiová (předsedkyně senátu), JUDr. Lenka Kyprá a JUDr. Magdalena Vinklerová (přísedící)], který má věc (odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2019, č. j. 44 Co 79/2016-1744) projednávat a rozhodovat.

Podle ustanovení § 16 odst. 1 věty první o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.

Podle ustanovení § 15a odst. 1 věty první účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout.

Podle ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

Podle ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný pod číslem 33/2000 v časopise Soudní judikatura, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněné v témže časopise pod číslem 48/2002, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdyby soudce sám byl účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen také příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. Nelze přitom vyloučit, že se nepřátelský vztah soudce k účastníku vytvoří při služebním styku, tj. v rámci předchozích soudních řízení nebo i v průběhu řízení stávajícího, především na základě negativně zaměřeného vystupování účastníka proti jeho osobě.

Specifický poměr soudce k účastníku může vzniknout i v důsledku toho, že účastník proti němu podá trestní oznámení nebo jiný návrh na zahájení soudního řízení. Samo o sobě však takové podání účastníka vůči soudci ještě důvod k vyloučení soudce nezakládá; podání trestního oznámení na osobu je úkon, který nijak předem neurčuje, zda se dotyčná osoba skutečně dopustila protiprávního jednání. Teprve tehdy, podaří-li se účastníku vyvolat skutečný právní spor (např. soudní řízení), v němž se zájmy soudce dostanou do rozporu se zájmy účastníka, případně vyústí-li vystupování účastníka v emotivně ovlivněný postoj soudce, který jinak obecně představuje nepatřičné vybočení z požadavku na profesionální přístup soudce k účastníkům řízení, mohou vyvstat pochybnosti o nestrannosti a objektivitě soudce vzhledem k jeho (do nové specifické polohy postavenému) vztahu k účastníku řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1722/2002, ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 4 Nd 126/2009, nebo ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 23 Nd 268/2016).

Žalovaný dovozuje podjatost soudkyň senátu 7 Co Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jany Maiové, JUDr. Lenky Kypré a JUDr. Magdaleny Vinklerové ke své osobě z důvodu podaného trestního oznámení „pro možnou trestnou činnost“, kterou spatřuje „v posouzení věci konkrétně vyjádřené v usnesení tohoto senátu ze dne 4. 10. 2018 v odůvodnění uvedeném pod bodem 13, které bylo formulováno nejasně a nepřesně“.

Soudkyně senátu 7 Co Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jana Maiová, JUDr. Lenka Kyprá a JUDr. Magdalena Vinklerová se shodně vyjádřily tak, že k žalovanému, žádnému z dalších účastníků ani k projednávané věci nemají žádná vztah; soudkyně JUDr. Jana Maiová a JUDr. Lenka Kyprá navíc uvedly, že jim není a nebyl znám žádný důvod, pro který by měly být z rozhodování vyloučeny, a to ani v době, kdy rozhodovaly usnesením ze dne 4. 10. 2018, č. j. 7 Co 32/2018-1738, v němž žalovaný spatřuje „možnou trestnou činnost, zneužití pravomoci úřední osoby“.

V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti soudkyň Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jany Maiové, JUDr. Lenky Kypré a JUDr. Magdaleny Vinklerové (zařazených do senátu 7 Co). Uvedené soudkyně nemají k projednávané věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům - jak vyplývá z jejich vyjádření - žádný z hlediska ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, a takový vztah nelze dovodit ani z údajů žalovaného uvedených v jeho přednesu u jednání odvolacího soudu dne 3. 12. 2019. Žalovaným totiž nejsou tvrzeny ani z obsahu spisu nevyplývají žádné takové skutečnosti, které by svědčily o tom, že trestní oznámení žalovaného vyústilo v takový postoj jmenovaných soudkyň, který by zakládal pochybnosti o jejich nestrannosti a objektivitě. Důvodem vyloučení soudce nemohou být ani úvahy žalovaného o postupu jmenovaných soudkyň (dvou z nich JUDr. Jany Maiové a JUDr. Lenky Kypré, neboť JUDr. Magdalena Vinklerová v té době členkou rozhodujícího senátu 7 Co nebyla) v řízení o projednávané věci (při vydání usnesení ze dne 4. 10. 2018, č. j. 7 Co 32/2018-1738), neboť ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. výslovně vylučuje, aby důvodem pochybností o soudcově nepodjatosti mohly být okolnosti, které spočívají buď v postupu v řízení o projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (srov. též již zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný pod č. 33/2000 v časopise Soudní judikatura).

Nejvyšší soud České republiky proto rozhodl, že soudkyně Vrchního soudu v Olomouci uvedené ve výroku tohoto usnesení nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 7 Co 12/2019 (§ 16 odst. 1 o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, bylo o uplatněné námitce podjatosti rozhodnuto bez nařízení jednání (§ 16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Návrhem žalovaného, aby věc „byla přikázána nebo postoupena Vrchnímu soudu v Praze“, se Nejvyšší soud nezabýval, neboť ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. na posuzovanou věc nedopadá a k rozhodnutí o přikázání věci Vrchnímu soudu v Praze z důvodu vhodnosti ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. nebyly splněny podmínky uvedené v ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 1. 2020

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru